Chce to odvahu!

S Davidem jsem se setkala před Úřadem vlády ČR, kde dne 25. 10. probíhala demonstrace proti vsetínskému přístupu k romské problematice. Je příznačné, že se na této akci spolupodílel právě David Tišer, kterému není zatěžko upozornit na jakékoli chování, které se vyznačuje porušováním lidských práv.

David se narodil v Plzni před jednadvaceti lety. Pochází z rodiny hudebníků, jeden dědeček byl primášem, druhý zdatným hudebníkem, který zahrál na cokoli, co mu přišlo pod ruku. Jako téměř jediný z rodiny se David dal na studování, snad právě kvůli dědovi, který vysokou pedagogickou školu téměř dokončil, a vystudoval romskou střední sociální školu v Kolíně. V současnosti navštěvuje Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor romistika. Učil na Střední škole sociálně právní v Čáslavi, teď vyučuje romistiku v plzeňské pobočce této školy. Při své pedagogické práci se řídí jednoduchou zásadou: Nikomu nic nedat zadarmo. Říká o sobě, že jako učitel se snaží být přísný a důsledný tak, jak na vlastní kůži zažil na základní škole. Skoro se chce při povídání s Davidem říct škola – základ života. David se totiž k tomu všemu ještě účastnil různých vzdělávacích kursů, které mu otevřely cestu k další zajímavé práci.
Jako absolvent mediálního kursu pořádaného organizací Partners Czech absolvoval půlroční stáž v České televizi a další půlrok má před sebou. Těší se, jak se bude aktivně podílet na reportážích do multikulturního pořadu Kosmopolis. O své budoucí profesi přesto zatím nemá úplně jasno, jedno ale ví jistě, nechce, aby ho živila „romská problematika“. Jeho představa je dělat svou práci a zároveň bojovat za práva Romů na další plný úvazek, protože „ta práce nikdy nekončí“. Ze svých profesních zkušeností čerpá i v případě, že pořádá akce propagující národnostní snášenlivost a porozumění.
Jeho největším přáním je zprostředkovat české většině romskou kulturu, tradice, jazyk, aby si Češi uvědomili, že Romové mají právo na své kulturní vyjádření. V půli října v Plzni organizoval svého druhu největší festival s názvem Wings of Gipsy, který představil romskou kulturní scénu v České republice. David říká: „Jsem rád, že se festivalu dostalo pozornosti ze strany škol. Učitelé byli mile překvapeni, že se něco takového děje a jejich studenti tak dostali šanci dozvědět se o naší kultuře.“ David se řídí heslem „Pokud chcete dělat velké věci, musíte mít odvahu a myslet optimisticky, nevzdávat se, bojovat a nebýt agresivní“. Opravdu se snaží tímto heslem žít, i když je to někdy dost těžké. Mezi jeho životní zkušenosti patří i ty spojené s rasismem. Od fyzických napadení po nevpuštění do klubů, restauračních zařízení, on ale ví, že se nemá cenu schovávat, že tím se nic nezmění. Proto taková napadení hlásí na policii, nechce se tvářit, že se vlastně nic nestalo. Se skrytou kamerou se účastnil odhalení diskriminace v plzeňských restauracích a diskotékách. „Dělám to proto, aby si majorita uvědomila, že jsme taky lidé a že podle toho, jak se oni budou chovat k nám, my se budeme chovat k nim.“ Sám se snaží jít příkladem, i když se denně setkává s negativním přístupem majority, nenechává se znechutit a dál se přátelí s českými kamarády. Asi nejvíc ho mrzí vědomí, že pro majoritu Rom signalizuje v první řadě problém. „Mně když někdo řekne – jé vy jste Rom, vy jste ty muzikanti – to nesnáším, to je normální předsudečnost. Nebo když řeknou ty jsi náš, ty nejsi jako oni. . .“ David doufá, že se jednou dožije změny myšlení majority, že jednou místo slepě přejatých frází řeknou třeba „ty jsi dobrý člověk“. Moc dobře si ale uvědomuje, že náprava je nutná u obou stran. Svou účastí rozhodčího v Romské debatní lize se snaží Romům předat něco ze svých komunikačních dovedností. Účelem této ligy je, aby se lidé naučili formálně správně vyjádřit svůj názor. „Začíná to od dobrých sousedských vztahů, ale i od odvahy podpořit třeba podpisovou akci a dát tak najevo svůj názor. Bohužel válečná zkušenost předávaná po generace říká „nedávejte nikam podpisy, adresy, budou přesně vědět, kam mají jet, koho odvléct. . .“

David odpočívá tak, že plánuje další akce. „Když mám nějaké volno, snažím se zjistit, co se kde děje a jak bych mohl pomoct.“ Rád posedí s přáteli, snaží se věnovat rodině, pomáhat mamince a sourozencům. Na Romech si David váží otevřenosti, za kterou může být i to, že jako příslušník menšiny musí znát minimálně dvě kultury. Impulzivnost je vlastní i jemu samotnému. „Je mi dobře, poslouchám hudbu, když je mi smutno, poslouchám hudbu, od rána do večera tančíme. Prožít den naplno, protože nevíš, co tě druhý den potká, na ulici, v tramvaji, bohužel i doma se můžeš stát obětí rasismu.“ Důležité je nenechat si to líbit a nebát se proti útlaku vystoupit.“