Chanovem zněly básně

Romské sídliště Chanov má mnoho tváří, zdaleka nejen tu, jakou ukazuje v médiích. Záleží ale na tom, kterou z nich chce člověk spatřit. Svět vysunutý za hranice města Mostu totiž není pouhým komplexem vybydlených panelových domů a jejich ztracených obyvatel.

Přirozeným centrem sídliště je Dům romské kultury fungující od roku 2002. Chanovským kromě kulturního a volnočasového vyžití nabízí i vzdělávání či poradenství. 5. základní škola Most je od Domu romské kultury coby kamenem dohodil. Obě instituce se snaží o totéž – nabídnout obyvatelům sídliště, ať už dospělým či dětem, únik z nepříliš podnětné, šedé reality panelákového města. Jednou z těch, kdo se nenechal odradit tíživou a zdánlivě bezvýchodnou atmosférou nakumulovaných sociálních problémů chanovských rodin, je i ředitelka školy Monika Laurichová.
Setkali jsme se v prosinci poté, co vstřícně reagovala na naši nabídku uspořádat pro děti vyšších tříd setkání s romskými vysokoškoláky – studenty romistiky Renatou Berkyovou a Davidem Tišerem a spisovatelem Emilem Cínou – a upozornit je zábavnou formou na existenci romské literatury. Milým překvapením nakonec bylo, že nejenom my dětem, ale i ony nám posunuly horizont o kousíček dál – třebas jen v tom, že byly dalším dílkem do příliš jednostranné skládačky jménem Chanov.

Dvouhodinové přednášky se nakonec kromě dětí, paní ředitelky a několika pedagogů zúčastnilo neplánovaně i několik provozních pracovníků Domu romské kultury. Nesourodé publikum se však brzy stalo jedním organismem, zvláště ve chvíli, kdy všichni za naší malé asistence překládali texty různých romských autorů, ať už básnické či prozaické. A to i přesto, že na začátku děti shodně tvrdily, že romsky neumí. V průběhu přednášky, kdy jsme se lehce dotkli historie romské literatury, popovídali o Mileně Hübschmannové jako hlavní hybatelce jejího zrodu, jsme se přesunuli ke konkrétním autorům a jejich dílům. Neocenitelným přínosem pro děti pak bylo samotné povídání s Emilem Cinou, který mimo jiné hovořil o tom, jak nelehké, nesamozřejmé byly jeho literární začátky, respektive tvorba v romštině. To už byl jen krůček k samotnému vrcholu přednášky. Naším záměrem totiž bylo nejenom dětem sdělit informace, ale nechat je dotknout se literatury a umožnit jim i osobní prožitek. Místo závěrečných slov nabízíme ukázku toho, jak to dopadne, když rozdáte papíry, tužky, zadáte téma Kamiben/Láska a necháte tvořit děti, které se ještě před chvílí styděly přiznat svoji romštinu…

O kamiben

Me som čoro čhavo pro svetos,

e dajori mange muľa, o dad avra romňa iľa.

Hin man čhaj,

me la kamav,

o jilo man pal late dukhal.

So me čoro čhavo kerava,

kana dikhav lakere kalore jakhora.

O kamiben

O jilo man dukhal pal tute.

Soske man mukhľal?

So tuke kerďom?

Man o šero dukhal pal tute.

Kaj sal?

Rodav tut.

Me pes trapinav,

te dikhen tut kamav.

Soske man mukhľal?

Rodav tut pal calo svetos,

našťi tut arakhav.

Kaj sal?

Kamav tut te dikhen.