BIS kritizuje proromské organizace a aktivisty, demokracii prý loni ohrožovalo mezietnické napětí

Výroční zpráva BIS, Kapitola Ochrana ústavnosti a demokratických základů státu

Zvýšené mezietnické napětí a protiromské pochody

Nejvýraznější rizikový faktor pro demokratické zřízení ČR v roce
2013 představovalo zvýšené mezietnické napětí v některých regionech.
Z dlouhodobější perspektivy by se totiž protiromské nálady části veřejnosti
mohly stát výraznějším problémem pro bezpečnost státu než sice extrémnější, ale
méně početné a relativně dobře zmapované skupinky pravicových extremistů.

Frustrace běžných občanů pramenící z problematického soužití s některými
zástupci romské menšiny a z neřešení této situace může kdykoli (v důsledku
sebemenšího impulzu) vyústit nejen v radikálnější projevy a v podporu
populistických či pravicově extremistických subjektů, které svoji vizi řešení
problému „předkládají“, ale může vést i k eskalaci problému a zejména k nárůstu
skepse a nedůvěry obyvatel vůči demokratickým principům ČR.

Zvýšené mezietnické napětí v roce 2013 s sebou přineslo další sérii
protiromských demonstrací, často doprovázených násilím. Jejich spouštěcím
mechanismem byly ve většině případů menší incidenty mezi zástupci romské menšiny
a majoritní společnosti.

Zpočátku se protiromské demonstrace lišily od typických pravicově
extremistických akcí, jelikož dominantní část účastníků tvořili místní občané,
kteří ventilovali svou nespokojenost s podle nich nedostatečným řešením problémů
s romskou minoritou a s přístupem veřejných orgánů zodpovědných za tuto oblast.
Postupně se ale jejich charakter měnil.

Ubývalo akcí organizovaných nespokojenými občany a přibývalo těch, které
pořádali pravicoví extremisté. Také účast místních obyvatel na uvedených akcích
se postupně snižovala. Místní přestávali tvořit většinu a naopak se shromáždění
více účastnili pravicoví extremisté, hooligans a různí výtržníci.

Co se týká charakteru a průběhu akcí, násilnosti na počátku provázely většinu
demonstrací, ale postupně akce starousedlíků probíhaly více méně poklidně a
k výtržnostem docházelo hlavně na setkáních, kde byli zastoupeni dominantně
pravicoví extremisté a další radikálové.

Stále více se také projevovalo, že pravicovým extremistům a dalším účastníkům
násilných demonstrací šlo zejména o adrenalinové zážitky, nikoliv o nějaká
řešení situace v problémových lokalitách. Řada akcí byla totiž dopředu plánována
jako konfrontační.

K původním důvodům, pro které byla část veřejnosti ochotna ventilovat své
negativní postoje vůči romské populaci a dokonce participovat i na akcích
pravicových extremistů, se přidávaly postupně další.

Paradoxně to byla například i opatření policie, která sice ad hoc zabránila
větším výtržnostem, ale její razantní postoj u některých místních občanů
vyvolával pocit, že policie „chrání pouze Romy“, zatímco při každodenní ochraně
zdraví a majetku „běžných“ obyvatel je její činnost nedostatečná.

Svou roli sehrála i média, která referovala o podobných událostech jako o akcích
„extremistů“, přičemž místní si byli dobře vědomi, že dominantní část
tvořili oni.

K uklidnění emocí nepřispělo ani to, že některé orgány místní samosprávy či
policie charakterizovaly situaci v místech s mezietnickým napětím jako klidnou,
přičemž ale pocity místních obyvatel byly naprosto odlišné.

Negativně lze také hodnotit velmi často jednostranná a neobjektivní vyjádření
různých proromských aktivistů a nevládních skupin, která označovala za příčinu
neutěšené situace pouze majoritní společnost a Romy zbavovala jakékoli
odpovědnosti za daný stav.

Když tuto jednostrannou manipulaci konfrontovali občané s osobní zkušeností a
zhoršující se ekonomickou situací velké části majoritní společnosti, přestávali
důvěřovat standardním demokratickým mechanismům a začali preferovat krajnější
názory na tuto oblast. Toho samozřejmě pravicoví extremisté rádi využili, což se
ostatně na uvedených akcích projevilo.

Pravicový extremismus

Nacionálně radikální / neonacistická scéna jako celek nepředstavovala v roce
2013 reálnou hrozbu a bezprostřední ohrožení demokratických základů České
republiky. Byť byly zaznamenány jednotlivosti, které lze charakterizovat jako
závažné, jednalo se o nesystémové jevy, které z globálního pohledu nebezpečí
pravicového extremismu nijak podstatněji nenavýšily.

Scéna zůstala fragmentovaná, nadále sestávala z řady spíše menších subjektů,
které se soustředily primárně na své lokální zájmy. Vztahy mezi jednotlivými
uskupeními byly často ambivalentní – v některých regionech fungovala úzká
spolupráce, projevující se například i tím, že někteří aktivisté byli zapojeni
do aktivit více subjektů, jinde ovšem panovala poměrně značná rivalita a bližší
vztahy navázány nebyly.

Činnost jednotlivých uskupení měla v roce 2013 různorodý charakter. Některé
subjekty se dominantně soustředily na politické a propagační aktivity, jiné se
zaměřily na solidární akce či se angažovaly v charitativní a obecně prospěšné
činnosti (na několika místech ČR se například podílely na úklidu po povodních či
materiálně podpořily několik zvířecích útulků). Někteří jednotlivci se
nevyhýbali ani akcím násilné povahy.

Jediným tmelícím tématem, které zaktivizovalo větší počet pravicových
extremistů, byly demonstrace proti romské menšině, její kriminalitě a
nepřizpůsobivému stylu života. Krajní pravice se snažila využít protiromské
nálady části veřejnosti ve svůj prospěch. Toto téma akcentovala i při
předvolebních setkáních v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR ve dnech 25. a 26. 10. 2013.

Stejně jako každý rok pravicoví extremisté organizovali i tradiční demonstrace a
setkání, zejména u příležitosti některých státních svátků, významných událostí
neonacistického hnutí či k uctění památky zesnulých aktivistů.

Nadále docházelo k pořádání pravicově extremistických akcí s hudební produkcí, a
to v podobě započaté v předchozích letech. Spíše než o otevřeně pravicově
extremistické akce šlo o setkání hardrockového či metalového charakteru, při
nichž se vystupující kapely často ani nehlásily (aspoň ne otevřeně)
k pravicovému extremismu. Populárními zůstávaly koncerty v zahraničí.

Při propagaci pravicového extremismu a komunikaci v této oblasti hrál i nadále
dominantní roli internet.

Vzájemná kooperace českých a zahraničních pravicových extremistů fungovala
v roce 2013 zejména na bázi osobních kontaktů jednotlivců. Standardně
pokračovala kooperace s extremisty z Německa a Slovenska. Došlo k zintenzivnění
vztahů s polskými extremisty, a to zejména prostřednictvím kontaktů mezi
hooligans. Malá část scény udržovala vazby i na aktivisty z dalších zemí.

Levicový extremismus

Levicoví extremisté nepředstavovali v roce 2013 přímou hrozbu pro demokratické
zřízení ČR. Jejich snahy o odmítání demokratického systému byly patrné spíše ve
verbálních vyjádřeních a v psané formě v řadě článků na internetu než ve
skutečných činech. Největším rizikovým faktorem vyplývajícím z jejich činnosti
zůstalo ohrožení veřejného pořádku v důsledku jejich střetů s pravicovými
extremisty během veřejných shromáždění.

Levicově extremistická scéna nezaznamenala výraznější vývoj a nadále stagnovala.
Její mobilizační potenciál byl vzhledem ke slabé členské základně, osobním
sporům, ideologickým odlišnostem a dalším problémům přetrvávajícím z předešlých
let minimální. V jejím rámci působila celá řada subjektů, často velmi
marginálních a převážně s regionálním charakterem. Charakter aktivit v průběhu
roku 2013 se nijak výrazně nelišil od let předchozích.

Anarchoautonomní subjekty i přes vnitřní problémy zorganizovaly řadu akcí
s kulturním či vzdělávacím podtextem, jimiž chtěly přilákat potencionální
podporovatele a sdružit stávající členy. U aktivit zaměřených dovnitř hnutí se
jednalo o pořádání koncertů, benefičních a vzpomínkových akcí, přednášek,
diskuzí, promítání filmů apod. Akce, které měly za cíl oslovit veřejnost a
seznámit ji se svými postoji a myšlenkami, měly spíše regionální charakter a
byly menšího rozsahu.

Marxisticko-leninské subjekty nebyly z důvodu nízkého mobilizačního potenciálu
příliš aktivní v pořádání vlastních shromáždění a většinou participovaly na
akcích jiných uskupení. Jednalo se o tradiční vzpomínková setkání, pietní akce
při příležitosti různých výročí, která jsou s komunistickým hnutím spojená,
konference, shromáždění, demonstrace na podporu zahraničních soukmenovců apod.

V první polovině roku 2013 ještě zůstávala společným tématem anarchoautonomních
i marxisticko-leninských subjektů kritika vlády Petra Nečase a jejích reforem.
Některé osoby z levicově extremistického spektra se zapojily do protivládních
demonstrací, které pořádaly nejrůznější levicově orientované iniciativy a
platformy.

Důležitým profilačním tématem pro antifašistickou část krajní levice zůstal
i v roce 2013 boj proti pravicovým extremistům. Jistou aktivizaci v tomto směru
bylo možno zaznamenat v souvislosti s vypuknutím další vlny protestů proti
romské menšině. Přívrženci krajní levice zahájili kampaně na podporu Romů a
v řadě regionů ČR se hojně účastnili blokád protiromských shromáždění, ať již
byla pořádaná pravicovými extremisty či místními obyvateli. I díky masivnímu
nasazení policejních sil však, až na několik málo výjimek v řádech několika
jednotlivců, nedocházelo k závažným střetům mezi přívrženci krajní pravice a
levice.

Antifašisté v rámci svého boje proti ideologickým odpůrcům organizovali blokády
i jiných než protiromských akcí krajní pravice. Mimo to také pokračovali
v monitoringu neonacistů a představitelů Dělnické strany sociální spravedlnosti,
ve zveřejňování informací o nich na internetu a v podnikání fyzických útoků na
přední pravicové extremisty.

V roce 2013 došlo k mírnému nárůstu squatterských aktivit. Vedle tradiční
činnosti v této oblasti došlo k několika pokusům o obsazení prázdných
nemovitostí. Ty však měly zejména demonstrativní charakter. Jejich cílem nebylo
dlouhodobé obsazení budov, ale upozornění na množství opuštěných a chátrajících
budov a na neexistenci sociálního bydlení.