Barbora Matysová: Romové uklízeli v Předlicích. Dobrý vítr do plachet na rozbouřeném moři sociální segregace
Od čtvrtka 30. března do soboty 1. dubna probíhal v Ústí nad Labem Úklid
Předlic, který organizoval nově vzniklý tamní spolek Amare Předlice (Naše
Předlice). Jednalo se o historicky důležitý zlom pro komunitu, žijící v sociálně
vyloučené, a především dlouhodobě sociálně vylučované lokalitě města. Důležitost
podtrhuje i to, že nemá jít o jednorázovou akci, ale o dlouhodobou aktivizaci
místních „zespoda“.
Spolku se podařilo s městem domluvit zdarma zapůjčení kontejneru, ten byl
naplněný již během čtvrtečního poledne, proto byl dodán ještě během odpoledne
další. Nejintenzivněji se uklízelo během pátku, v sobotu odpoledne se od
hlavního úklidu přešlo ke komunitním aktivitám pro děti a grilování s živou
hudbou místních hudebníků. Oslava podařeného úklidu probíhala za hojné účasti až
do večerních hodin.
Prostě si říct: Chceme to sami změnit
Iniciativa založit Amare Předlice vznikla na začátku února tohoto roku jako
reakce na dlouhodobě se neměnící stav místa, ve kterém žije bezmála dva tisíce
obyvatel v četných rodinách s dětmi předškolního a školního věku. Na své
facebookové stránce začal upozorňovat na stav veřejného prostoru a fenomén
černých skládek s jedovatými odpady. V jejich okolí žijí rodiny s dětmi, pro
které je veřejný prostor doslova naplněn haldami odpadů, chybí lavičky a místa
pro vyžití volného času.
To s sebou přináší pohledem obyvatele privilegovaného
města zajímavé obrazy, kde vidíme např. volejbalový trénink přes provaz natažený
mezi teplovodními trubkami, salta na pružinách z gauče nebo „klasický“ fotbal na
ulici mezi popelnicemi. Spolek ve svém
manifestu deklaruje snahu o spolupráci s
městem a hledání řešení situace skrz práci s místní komunitou prostřednictvím
kulturních a sportovních akcí.
Koncem února a následně předposlední březnový týden členové spolku prošli s
úředníky města a místostarostou městské části, pod níž Předlice spadají, Karlem
Karikou, ulice a veřejná prostranství, aby se společně pozastavili nad stavem
děravých chodníků, neviditelných přechodů a nepořádku. Ačkoli je bytový fond
Předlic z drtivé části v soukromých rukách, stav veřejného prostoru a pozemní
komunikace poukazuje k dlouhodobému zanedbávání čtvrtě ze strany správy města.
Veronika Kmetzová v rozhovoru o iniciativě zvelebení Předlic upozorňuje na
princip vztahu místních k veřejnému prostoru: „Přistupujete-li k majetku jako k
něčemu, co vám vlastně nepatří, nemáte potřebu o něj pečovat. Jakmile si ale
uvědomíte, že bydlení máte ve svých rukou, začnete uvažovat jinak. Navíc, pokud
se o něj staráte dobře, nepřímo tím vlastně zvelebujete i svoje bezprostřední
okolí, jako je ulice, čvrť a město.“
Majitelé valné většiny místních domů nemají
zájem o kultivaci domů samotných (viz například nedávno
zřícený dům vedle
Mateřské školky v Marxově ulici), natož pak veřejného prostoru čtvrtě.
Nedávno započaté jednání s městem přineslo své plody – údržbu veřejné zeleně
kolem centrální zelené plochy mezi ulicemi Marxova a Prostřední a přítomnost
Asistenta prevence kriminality v dohledu nad přecházením silnice bez přechodu.
Sa Roma, babička Amare Předlice
Radost ze zdola vedených aktivit předlických obyvatel je zdvojnásobena jejich
pozadím a snad i inspirací, kterou jsme do Ústí přiváželi zhruba dva a půl roku
jako skupina přátel, jimž tamní nebyl osud lhostejný.
Jezdili jsme do ústeckých Předlic povzbuzovat a motivovat místní obyvatele v
jejich snaze změnit prostředí, ve kterém žijí. Realizací aktivit, především pro
děti jsme chtěli popostrčit realizaci případných změn ve čtvrti a to proto, že
jsme si dobře uvědomovali, že děti jsou silnou motivací k posunu a změně.
Snažili jsme se vyjít, z toho, co už v Předlicích je (kostel či prostory školy).
Nešlo nám o to, zrealizovat pro místní nějaké zázemí a prostor a ten jim pak
nabídnout k využívání. Snaha šla z druhé strany, a to motivovat místní k vlastní
realizaci aktivit, pracovat na komunitní bázi o nich s nimi, kdy naše role
nebyla hlavní, nýbrž vedlejší. Role přátel, kteří na ně nepohlížejí rasisticky a
s opovržením nebo s heslem "máme pro vás řešení". Bylo nám jasné, že myšlenky na
dílčí změny veřejného prostoru v Předlicích jsou již dlouho obsaženy v hlavách
obyvatel, naším možným úkolem jim bylo tedy naslouchat a podpořit je v jejich
snaze.
Organizovali jsme akce pro ně, posléze přišla společná organizace. Nebyli jsme
příliš organizovaní, nebyli jsme sociální službou, byli a jsme především
zvědavými kamarády z privilegovaného města. Po čase jsme se neformálně
pojmenovali jako Sa Roma. Doufali jsme, že za čas už budeme moci přihlížet
vlastní snaze předlických o to, pohnout prostředím ověnčených předsudky a
politickým nezájmem.
A máme to tady. Předlice se bouří. Přejme jim dobrý vítr do plachet na jejich
plavbě za lepšími zítřky spolužití v místě, které bylo již mnohými odepsáno.
