Anna Šabatová: Česko potřebuje zákon o sociálním bydlení. Nemysleme si, že lidé z ubytoven zmizí. Bydlení je základní potřeba
Minulý týden se v poslanecké sněmovně projednávala výroční zpráva o činnosti úřadu ombudsmanky Anny Šabatové. Zpráva zahrnovala i podměty, kterými se bude zabývat vláda, to se Šabatové podařilo naposledy v roce 2014. Její podměty se týkají zlepšování sociálních a osobnostních práv. Česká republika podle ní potřebuje zákon o sociálním bydlení. Poukazuje na situaci lidí, kteří žijí na ubytovnách. “Není žádný luxus mít základní bydlení. To je úplně iracionální úvaha a je potvrzené, že když lidé bydlení získají, tak se jejich život zlepší i v jiných ohledech,” říká v rozhovoru pro
Aktuálně.cz.
Výroční zprávu ve sněmovně kritizoval Václav Klaus mladší, který Šabatovou označil jako levicovou extremistku. Tomio Okamura prohlásil, že hájí jen práva menšin. “Nemáte čas na “ochranu práv normálních pracujících heterosexuálních bělochů”, řekl ombudsmance. Šabatová tento jeho výrok označuje jako legrační. “Na každé stránce zprávy vidíte, že se věnujeme všem skupinám”, uvedla Šabatová v rozhovoru. Zároveň říká, že Okamura se takto vyjadřuje každý rok. Mile jí ale překvapilo, že letos na něj několik poslanců a to z více stran zareagovalo kriticky a to považuje za pozitivní.
V rozhovoru veřejná ochránkyně práv poukazuje na situace lidí, kteří se ocitají na ulici nebo bydlí v naprosto nedůstojných podmínkách na ubytovnách. Města začala vyhlašovat bezpdoplatkové zóny. Bývala ministryně Němcová navrhovala kvůli tomu i snížení dávek na bydlení a zpřísnění toho, kdo na ně nárok má. Tato opatření prý mají pomoci skoncovat s byznysem s chudobou. Šabatová naopak říká, že tyto nástroje nejsou účinné, jsou to dle ní nástroje boje s chudými.
“Obce tím chtějí nějak abstraktně zajistit veřejný pořádek, ale podle mého názoru tento zásah do základního práva na pomoc v hmotné nouzi, které zaručuje Listina, neobstojí v testu přiměřenosti. Může dojít i k lavinovému efektu, kdy to bude přijímat víc a víc měst. Zlikviduje to jeden nástroj pomoci lidem v hmotné nouzi, a tím je doplatek na bydlení. Vstoupila jsem kvůli tomu do řízení před Ústavním soudem, které vyvolala asi dvacítka senátorů,” říká Šabatová. Snižování dávek na bydlení je podle ní zcela slepá cesta v situaci, kdy neexistuje zákon o sociálním bydlení. “Obec by měla mít určitou zásobu bytů, aby mohla ovlivňovat situaci, když na svém území bude mít lidi, kteří najednou nebudou mít kde bydlet,” navrhuje.
“Mediálně se tu vytváří dojem, že za to můžou Romové. Ale nemůžou, ti tam bydlí. Nemůžou za to nájemníci, ale vlastníci. Obce by podle mě měly zpátky nakupovat majetek. Je to strašné, protože ho jednou prodaly, peníze “projedly”, ale vzalo jim to možnost ovlivňovat poměry na svém území. Podle zákona mají odpovědnost starat se i o bytové potřeby svých občanů. Jedním z měst, která mají velké bytové fondy, je třeba Vídeň. A to je jedno z nejlepších měst k životu na světě,” myslí si Anna Šabatová.
Některé obce se netají tím, že nechtějí, aby Romové u nich žili. Tvrdí, že jim ničí majetek a obtěžují ostatní občany. Šabatová říká, že obce vytvářejí ghetta. “Když ty lidi nikdo jinde neubytuje, tak ubytovny jsou přeplněné. Provozovatelé se o ně nestarají, neinvestují do nich. Jenom inkasují ty peníze. Nedělá dobrotu, když je pohromadě tolik lidí, kteří mají nějaké sociální problémy,” vysvětluje ochránkyně práv.
Zákon o sociálním bydlení v ČR neexistuje. Hovoří se o posuzování rozlišování zaviněné a nezaviněné bytové nouze. Ochránkyně práv si myslí, že by se mělo vycházet z potřeby a ne z toho, jestli jde o zaviněnou, nebo nezaviněnou bytovou situaci. “Bydlení není žádný dárek navíc. To je základní potřeba. Když nemáte střechu nad hlavou, nemůžete dobře fungovat na trhu práce, nebudete se dobře starat o děti. Není žádný luxus mít základní bydlení. To je úplně iracionální úvaha a je potvrzené, že když lidi bydlení získají, tak se jejich život zlepší i v jiných ohledech,” zastává názor.
Na otázku proč si mnoho lidí neuvědomuje, že když větší část jejich spoluobčanů nebude mít kde bydlet, a že to dopadne na celou společnost, protože lidé z ubytoven nikam nezmizí – příkladem jsou například dvě zrušené ubytovny v Ústí nad Labem, Šabatová nechápe toto neuvědomění. Podle ní se některé obce snaží vyhnat určité lidí ze svého území. Tito lidé se pak stávají vyhnanci, kteří bloudí a nejsou nikde dlouho. Nemají pak k ničemu žádný vztah, ani ty sousedské, které se budují delší dobu. “Třeba v Ústí nad Labem byty jsou, dokonce nejsou ani tak drahé. Pokud nejste Rom. Pokud jste, tak jsou byty pouze špatné a drahé. Ta situace je komplikovaná a diskriminace hraje významnou roli v jejím zhoršování,” říká.
Tím se opět začíná rozmáhat téma nesnášenlivosti k Romům. Ta zde ale podle Šabatové byla vždycky a paradoxně někteří vysoce postavení politici k tomu přispívají. Svými nenávistnými komentáři, názory a projevy celou situaci jenom zhoršují, protože přenášejí svou nenávist k celé společnosti. Bojovat proti tomu není jednoduché, je potřeba, aby každý měl své osobní nasazení. Odvaha je potřeba především v politické sféře, politikou se dá nejvíce ovlivňovat. “Diskriminace a nevraživost tu vždycky byly poměrně vysoké. Vyšší než v některých jiných zemích. Nevím přesně, proč to tak je,” dodává.
