Obyvatelé Janova uprostřed mrazů bez dodávky tepla. Situace je kritická
Teploty se v posledním týdnu v celé České republice pohybují hluboko pod
bodem mrazu a většina z nás je ráda, že může doma večer zalézt pod teplou peřinu
a pustit si topení na plné obrátky. Obyvatelé litvínovského sídliště Janov však
budou mít na tuto zimu ty nejhorší vzpomínky. Dodávka tepla jim byla uzavřena, a
to momentálně v ulici Třebušická. Jak se zde lidem v těchto mrazivých dnech
žije, jsem se vypravila zjistit.
Přijíždím do města a míjím dva vybydlené domy. Jeden je v ulici Gluckova a
druhý v Albrechtické,
ve kterých byla dodávka tepla a teplé vody uzavřena už v říjnu.
Nájemníci se z těchto ulic přestěhovali do okolních domů a nebo jiných měst.
Teplo bylo odpojeno z důvodu nezaplacených záloh na teplo. Většina nájemníků mi
sdělila, že pobírají příspěvky na bydlení, které jsou majitelům bytů vypláceny
přímo na účet. V nájemném jsou zálohy za teplo zahrnuty. Místní obyvatelé vidí
jako problém, že majiteli domů jsou různé fyzické osoby z Čech i ciziny
(Ukrajina, Rusko) a také realitní kanceláře, se kterými je velmi špatná
komunikace.
V říjnu loňského roku byl na sídlišti Janov od vody z důvodu neuhrazeného dluhu
odpojen blok C, který je dnes již neobyvatelný. Byty na litvínovském
sídlišti vlastní i desítky jednotlivých majitelů, z nichž mnozí jsou
nedohledatelní, domy spravují různé společnosti a prostředníci mezi majiteli a
nájemníky. Ředitel SBD Krušnohor, předchozí správce, konstatoval, že peníze,
které zodpovědní nájemníci platí "se cestou někam ztrácí". Město Litvínov a úřad
práce proto začalo na podzim dohledávat, kam odcházejí peníze z nájmů, za služby
a doplatky na bydlení. Dluh dodavateli tepla tehdy převyšoval podle dokumentu,
který redakce serveru Romea.cz měla k dispozici na konci října, 300 tisíc korun.
Situace se nevyřešila a další dům, tentokrát v ulici Třebušická, byl letos v
únoru odpojen od dodávky tepla. Praxí současného správce LiRaS s.r.o. –
Litvínovské realitky a správy je dlužnou částku rozpočítat mezi několik málo
zbývajících majitelů bytů, členy společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ),
kteří však dluhy nezpůsobili. Odpojení od tepla a teplé vody hrozí dalším dvěma
bytovým domům.
„Já už jsem se stěhovala dvakrát a opět jsme bez tepla, jsem už zoufalá,“
stěžuje si obyvatelka domu v ulici Třebušická, jehož obyvatelé se začátkem února
ocitli v pasti poté, kdy jim bylo teplo také odpojeno a nové bydlení je pro ně
nedosažitelné. Nechápu, jak je možné, že i když řádně platí nájem, jak mi
dokládá účtenkami, ocitla se její rodina bez tepla.
Ona situaci začne vysvětlovat: „Bydlela jsem v ulici Gluckova, tam nás
odpojili, já se přestěhovala sem a situace se opět opakuje. A to nejsem jediná,
takových je nás tu více.“ Kdo mohl a měl kam odejít, už odešel, ale i tak v domě
zůstává asi patnáct rodin, které nemají kam jít. Jsou tu malé děti, a dokonce i
kojenci. Některé rodiny to vyřešily přímotopy, které jsou ale vysoce náročné na
energii. V rodinách, které navštívím, mě opravdu bolí u srdce z pohledu na děti
v bundách choulící se pod peřinami.
Před domem se zatím utvořil hlouček lidí, kteří mluví jeden přes druhého a
stěžují si. „Už tu nejezdí ani výtah, musíme se tahat s kočárky po schodech,“
ozývá se jedna z maminek. „My nájem řádně platíme. Nemáme kam jít, jsme tu, jak
vězni,“ ozývá se z davu. Chápu jejich rozhořčení a bezmoc. „Já si myslím, že
Janov brzo padne, my nemůžeme za to, že majitelé domů neplatí řádně, jak mají, a
město nás v této situaci nechá bez pomoci,“ stěžuje si další.
„My nájem řádně platíme. Nemáme kam jít, jsme tu, jak vězni.“
Řekne vlastně větu, která se mi honí hlavou celou dobu: jak je může město
nechat v takové situaci? Jsou přece obyvateli tohoto města a vždy, když se stane
nějaké neštěstí nebo nenadálá situace, například povodeň, požár, výbuch plynu,
město svým obyvatelům přece poskytne pomoc. Aktuální mrazivé dny a noci, kdy se
teploty blíží minus dvaceti, jsou přeci také takovou krizovou situací, kdy jsou
lidé, malé děti, ohroženy na zdraví a na životě. Tady v Janově se však nekoná
ani náznak toho, že by se zástupci města o své obyvatele zajímali a pomoc jim
nabídli. Spíš to působí, jako by jim vyhovovalo, že majitelé domů svým přístupem
pomáhají snižovat počet sociálně slabých obyvatel města.
Snažím se kontaktovat vedoucí sociálního odboru v Litvínově, ale bohužel se
mi to nedaří. Je časově zaneprázdněna poradou, její sekretářka mi slibuje, že se
mi ozvou, což se však nestane. Zkouším se také spojit se správcem bytového fondu
z firmy Liras panem Škvorem. Ten mi sice telefon zvedne, ale pouze aby mě
informoval, že brzo bude ve funkci končit. Jak chce fond nastalou krizovou
situaci řešit, jsem se tedy nedozvěděla.
Ve městě působí sociální služba města s názvem První krok, neziskové
organizace působící přímo v centru Janova Libuše, z. s. a Oblastní charita Most,
která mi poskytla vyjádření. „My pomáháme lidem vyhledat nové bydlení, ale je to
těžký úkol, protože lidé nemají peníze na vysoké kauce a romské rodiny jsou pro
mnoho realitních kanceláří problém. Dále nabízíme teplé oblečení a potravinou
pomoc, věnujeme jim také přikrývky, které jsme dostali darem.“
Mrazivé dny mají následující týden pominout, zima však zdaleka nekončí. Lidé
ve dne v noci v bundách, nemocné děti pod několika vrstvami peřin dál zůstávají
ve svých vymrzlých bytech rukojmími byznysmenů s chudobou. Nájem přece musí
platit, i když nemají teplo, aby se z nich v očích města a úřadů nestali
dlužníci, a tím ztratili možnost čerpat doplatek na bydlení, svou poslední šanci
mít střechu nad hlavou.
