Z obyčejného teenagera popovou hvězdou? Příběh Vojtíka, romského queer zpěváka, který ovládl sociální sítě s hitem Detvianský sen

Za populárního se Vojtěch nepovažuje, ani když má Detvianský sen v současnosti zhlédnutí téměř dvě stě tisíc a sám koncertuje po celém Slovensku a Česku.

„Původní myšlenka byla udělat cover na klip American Teenager od zpěvačky Ethel Cain, ale pak mě napadlo udělat svoji vlastní osobitou skladbu, protože jsem v tom viděl potenciál. Vzpomínám si na to, že jsem vůbec nespal a z posledních sil jsem připravil demo verzi, kterou jsem dokola poslouchal, a napadalo mě toho víc a víc. Ta pasáž s textem, poslouchám rozhlas města, ležím, řvu, dokud neusnu, mě napadla, protože zrovna když jsem nahrával demo, začal hrát detvianský rozhlas,“ říká Vojtík.

Umění jako takové pro něj bylo důležité už od chvíle, kdy začal vnímat svět. Sám by se popsal jako blázen, jeho přátelé o něm hovoří jako o chaosu a inteligentním člověku. Jeho kamarád Kevin mi prozradil, že Vojtík má neustále nové nápady na kompozici či text. Vojtěchovu hudbu vnímá jako inovativní, protože obsahuje prvky různých žánrů, které spolu dohromady ladí.

„Moje hudební cesta začala v romském souboru Romka, kde jsem se naučil hlavně zpívat, protože tehdy potřebovali hlavně vokalisty do pozadí. Právě díky souboru mám tak dobrý sluch a je pro mě velmi jednoduché vytvořit různé harmonie. Kdy jsem vystupoval poprvé si ani nepamatuji, protože jsem začínal opravdu už od plenek,“ přibližuje Vojtěch.

Kromě zpěvu se od dětství zajímal také o tanec a divadlo. I proto se rozhodl pro studium na Soukromé hudební a dramatické konzervatoři v Rimavské Sobotě, kde studoval právě zpěv a divadlo. Ve škole také poznal lidi, kteří mu pomáhají v jeho hudební kariéře.

„S Vojtěchem jsem se poznal v prvním ročníku konzervatoře, potkali jsme se na internátu. Dynamika mezi námi byla okamžitě silná, měli jsme toho hodně společného. Jako můj spolužák mi mnohokrát pomohl ve věcech týkajících se školy, s učením i domácími úkoly. Nejvíc mi však pomáhal svou pozitivitou, která dovedla změnit další nudný a otravný den ve škole na srandu a super vzpomínku,“ přibližuje Vojtíkův spolužák.

Než vyšel Detvianský sen, přezpíval Vojtěch různé popové skladby, některé překládal i do slovenštiny. Že by se jeho tvorba uchytila na Slovensku, ale nečekal. „Byl jsem velmi rád, ale zároveň jsem se i trochu bál, protože, pokud mám být upřímný, Slováci umí být dost nenávistní,“ říká Vojtík.

Psát texty nezačal až kvůli hudbě – nejprve psal básně, a tak vzniklo i několik písní na jeho EP album Kvety z Podpoľania.

„Nejvýznamnější je pro mě skladba Krev, ve které zpívám o dost osobních problémech. Je to skladba složená z básní, které jsem psal, když mi bylo třináct,“ prozrazuje Vojtěch.

V tvorbě tematizuje i období základní školy, kterou procházel velmi těžce, a ve které ho ostatní často vylučovali z kolektivu. Podporou mu byly místní trans ženy. „Vždy mi připomínaly, že je velmi důležité žít svůj autentický život a ať si každý myslí, co chce,“ vzpomíná.

Sám chce svou tvorbou podpořit děti a mládež, aby se cítila bezpečně a nebála se projevit svou jinakost – aby ji nebrala jako něco špatného, ale naopak výjimečného.

„Mým největším cílem by bylo zlepšit situaci hlavně pro mladé, kteří se cítí sami. Vzkázat jim, že není potřeba soudit, ale poznat a respektovat, protože každý máme něco, co nás tíží. Když jsem byl mladší, nebylo mezi námi a ani obecně na Slovensku mnoho informací o lidech, jako jsem já, takže to byla velmi osamělá cesta. Je potřeba si informace hledat a vzdělávat se, nejen proto, abychom byli moudří, ale i proto, abychom se všichni mezi sebou cítili dobře. Potkávám děti, ve kterých vidím svoje mladší já a upřímně, sám bych chtěl v jejich věku potkat někoho, jako jsem já. Poznání, že někdo další je jako já a nejsem v tom sám je k nezaplacení,“ říká Vojtěch.