Vychází paměti Jana Hauera: Kniha Moji lidi přináší neznámé osudy českých Sintů

Jan Hauer (1947–2022) patřil k romské skupině Sintů, kteří byli známí svou neochotou sdílet s kýmkoliv mimo své kruhy svou kulturu a jazyk a uchovávat vše v tajnosti. Sintové si zakládají na tom být součástí většinové společnosti, udržovat si vysokou úroveň a spolu s ní „neviditelnost“. Tento sebezáchovný mechanismus se dále prohloubil událostmi 2. světové války.

Navzdory tomu, že Hauer ctil nepsaná pravidla své komunity, cítil potřebu osvětlit svět Sintů a jejich tragické osudy během druhé světové války, což se projevilo v jeho aktivním zapojení do projektu Památníku holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku a jeho osobním úsilí mapovat historii své rodiny.

Oba jeho rodiče ztratili v Auschwitzu své předválečné partnery i se všemi dětmi a on v 70. a 80. letech doprovázel otce Antonína Hauera na cestách po bývalých koncentračních táborech ve snaze dopátrat se pravdy o jejich osudu.

“Tak také začala jeho sběratelská vášeň, jejímž prvním veřejným výstupem byla ve spolupráci s novinářem Markusem Papem fotografická výstava Zaniklý svět ve Veletržním paláci v roce 2007. Kromě sběru rodinných fotografií také čile korespondoval s matrikami po celé Evropě a mapoval historii spřízněných rodů Hauerových a Richterových, přičemž se dopátral záznamů až z 18. století,” uvádí Nakladatelství KHER v tiskové zprávě.

Kniha Moji lidi přináší na 130 dobových fotografií a vzácné archivní dokumenty, které dokumentují příběhy Sintů, jejichž osudy byly z velké části zapomenuty nebo nikdy nebyly zdokumentovány. Publikace, na níž Hauer pracoval do posledních chvil svého života, je rámovaná zasvěceným úvodem, obsahuje obsáhlé paměti Jana Hauera bohatě ilustrované dobovými snímky, odbornou stať uvádějící do kontextu vzácné archiválie a rovněž jmenný rejstřík, který je sám o sobě dokladem autorovy fenomenální paměti i faktické velikosti těchto sintských rodů. Poničená fotografie na obálce s vyškrábanými bílými místy symbolizuje sintské a romské oběti holokaustu, které zmizely beze stopy.

Na ambiciózně pojaté monografii Hauer spolupracoval s historičkami Renatou Berkyovou a Kateřinou Čapkovou a vedoucí semináře romistiky FF UK Helenou Sadílkovou.

„Bylo nám velkou ctí, že nás pan Hauer přizval ke spolupráci a mohly jsme přispět k dotažení jeho snahy o důstojnou reprezentaci Sintů. Jan Hauer byl výjimečný nejen lidsky, ale i tím, co se mu podařilo shromáždit o jedné z nejstarších romských komunit v českých zemích,“ uvedla Sadílková.

I když se Hauer nedožil vydání knihy, jeho úsilí bylo završeno s pomocí jeho nejbližší rodiny. „Kniha mého drahého otce je pro mě a mou rodinu pokladem. Zobrazuje tragické, dojemné, vtipné, ale především skutečné příběhy lidí, kterých si otec velmi vážil. Tyto příběhy by neměly být nikdy zapomenuty, a proto je tak důležité si je neustále připomínat,“ prohlásila jeho dcera Marie Hauerová.

Paměti Jana Hauera nejsou jen akademickou publikací, ale fascinujícím čtením, které přibližuje svět, který z velké části zůstal neviditelný. Kniha se stává nezbytným historickým dokumentem nejen pro Sinty, ale pro celou evropskou historii.