Tony Gatlif: Z úplného dna na vrchol, z alžírského Roma francouzským režisérem

Muzika, herectví, režie

V letech 1954–1962 probíhala v Alžírsku válka za nezávislost země na Francii. V roce 1960, když mu bylo dvanáct let, se Tony přesunul do Francie, kde se potuloval mezi Marseille a Paříží. A skončil v polepšovně. Tam se jej však ujal vychovatel, který v něm rozpoznal talent a přivedl ho k zájmu o skládání hudby a herectví, k tomu Tony později přidal i filmovou režii a scénáristiku. A navrch se ještě stal producentem svých filmů.

Píseň Arrinconamela z filmu Vengo

Gatlif se přes studium na L’Ecole des Beaux Arts v Paříži vypracoval a stal se jedinečným hudebním skladatelem a jedním z nejuznávanějších filmových režisérů – především mezi těmi, kteří se už přejedli nekonečných hollywoodských kýčů a kteří mají rádi filmy o životě a kultuře obyčejných chudých lidí. Za svá díla získal mnohá ocenění.

Sám Gatlif k tomu říká: „Nemám moc rád americkou kinematografii. Ne proto, že bych byl rasista, ale proto, že říká věci, které se mi nelíbí.“

Krásná a neskonale smutná Asia Argento tančí po velkém zklamání z lásky. Ukázka z filmu Transylvania

Zájem o romský původ

O svůj romský původ se začal zajímat v osmdesátých letech. Prošel Andalusií (část španělského jihu) a poté i Francií, kde se zajímal o tamní romskou kulturu. V Andalusii natočil dva krátké filmy s místními flamencovými umělci, o životě francouzských Romů natočil celovečerní snímek Les princes (celý film, dají se zapnout české titulky.)

U nás běžely v kinech i televizi dva Gatlifovy skvělé filmy, oba o Romech v dané zemi: Gádžo dilo a Swing. Jeho vynikající film Lačho drom o putování Romů z Indie do Španělska přes Egypt, Turecko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a Francii visí na Youtube. Ve filmu se hodně zpívá a téměř nemluví, takže k tomu nepotřebujete překlad.

Ukázky asijské romské hudby z filmu Lačho drom

Lačho drom

V Lačho drom hrají Romové své předky. Můžeme s úžasem sledovat, jak se při té přes generace dlouhé cestě měnila romská hudba, obohacená znovu a zase o prvky místní kultury, a vyvíjela se tak v každé kultuře do dokonalé krásy. Ale samozřejmě i to, že Romové jsou leckdy svým okolím nepřijímáni. Žádnou falešnou romantiku u něj nehledejte, Gatlif ve svých filmech doplňuje realitu i o své životní zkušenosti.
„Lačho drom viděl snad úplně každý. Romská politická a intelektuální elita na něj má svůj vlastní názor, ale já těmhle lidem moc nedůvěřuju. Oni tak trochu žárlí a říkají, že pletu všechno dohromady, že ukazuju chudobu a hudbu a špatné zvyky a tak. Ale já chci jen bránit oběti nespravedlnosti. Chci, aby lidé ze západního světa měli možnost nahlédnout do romského světa a romských domácností, a viděli, jaké to tam je. Někdo si jako zbraň v boji za spravedlnost pro Romy vybere jejich chudobu; já jsem si vybral hudbu,“ říká Gatlif v rozhovoru s Karolínou Ryvolovou pro časopis Respekt, který převzal server iLiteratura.cz.

Gádžo dilo

Gádžo dilo (celý film, dají se zapnout české titulky)se odehrává na rumunském venkově. Mladý Francouz (bláznivý gádžo), který tu hledá konkrétní romskou zpěvačku, se sžije s lidmi z olašské osady. Poznáváme jejich život, zvyky a hudbu, film však končí tragicky, pogromem na osadu, jehož se dopouštějí jejich bílí sousedé. Jak sám Gatlif řekl, „Gádžo dilo je kultovní snímek. Snažil jsem se v tomhle filmu vyjádřit tu neuvěřitelnou schopnost Romů se vždycky znovu zvednout z prachu a jít dál. Daleko větší efekt měl ale Lačho drom a Swing, protože tím hudebním pojetím jsem oslovil daleko větší množství lidí. Minimálně těch deset milionů Romů, co jich na světě je.“

Tutti Frutti Te Kelas z filmu Gadjo Dilo

Swing

Film Swing (celý film francouzsky) je o dojemné dětské lásce mezi romskou dívkou a francouzským chlapcem. Snímkem prolíná gypsyjazz, jak jinak, ale především je o soužití lidí různých menšin: Romů, Arabů a Židů. Jejich společné hudební kreace ukazují na to, co dnes tak rádi popírají nepřátelé multikulturalismu: prolínání různých kultur obohacuje všechny. „Co říká hudba, to slova nedokážou,“ říká Tony Gatlif a v každém svém filmu prokazuje, že tomu je skutečně tak.

Píseň míru, ukázka společného muzicírování Romů, Arabů a Židů z filmu Swing

Liberté – Korkoro (svoboda)

Film Liberté – Korkoro byl inspirován Romem, který uprchl před nacisty s pomocí francouzských obyvatel. Zobrazuje zatím nezdokumentovaný námět Porajmos (romský holocaust). Gatlif podal Korkoro jako „vzácnou filmovou poctu všem, kteří byli zavražděni během Porajmosu“. Kromě party Romů film vypráví i o Yvettě Lundyové, francouzské učitelce, která sloužila ve francouzském odboji a byla deportována do koncentračního tábora za padělání pasů Romům.

Gatlif původně zamýšlel natočit dokument, ale nedostatek podkladů ho vedl k tomu, že z námětu nakonec udělal drama. Celý film je také na síti, dá u něj zapnout český průběžný překlad v titulcích.

Ukázky z filmu Korkoro

Romská kultura je nejvíc opovrhovaná

„Zažil jsem válku, viděl jsem lidi, kterým na vinicích podřezávali hrdla. Bylo to nechutné a měla jsem z toho noční můry. Neviděl jsem lidskost. Možná to podmiňovalo můj život jako filmaře. Když točíte filmy, první věc, kterou musíte udělat, je dělat filmy pro lidi. Nejsme hvězdy a nemáme zájem být hvězdami. Točíme filmy, protože máme rádi lidi, kteří filmy milují. Je to zdroj hrdosti, že lidé chodí na naše filmy a poznávají nás. Lidé, kteří o sobě říkají, že jsou hvězdy, jsou pitomci.“ Řekl Gatlif v rozhovoru se serverem www.objectifgard.com.

Obdobně to má s hudbou, včetně písní které složil či upravil pro své filmy. „Bez kinematografie nedokážu žít! Bez hudby je to stejné! Takový je život, bez ohledu na to, co říkáte. Hudba je také charakteristickým znakem každé kultury a je velmi důležitá pro romskou kulturu, která je bohužel nejvíce opovrhovaná na světě. Když se říká, že „Cikáni jsou zloději“, je mi z toho špatně!“

Naci en Alamo z filmu Vengo