To, co rozehřívá CAMAEL je lidová hudba

Camael je jedinečná sestava, která v sobě spojuje více vlivů, ať už je to
uvolněnost, spontánnost lidové muziky či precizní cítění hráčů klasiky. Co se
týče struktury, Camael vlastně zastřešuje dvě seskupení: dívčí vokální trio
Triny, které se už prosadilo na vlastních albech, a pětici hudebníků, jež se
osvědčili v nejrůznějších projektech od vážné hudby po jazz i muzikály.
Vystupuje s nimi také hráč perkuse Camilo Caller, známý z kapely KOA. Jinak
Camael je archanděl Boží spravedlnosti a mezilidských vztahů. „Ochránce, který
nám dává rozhodnost a sílu vůle splnit náš životní úkol. Abychom mohli překonat
okovy minulosti, musíme projít očistným a léčebným procesem, tancovat, zpívat a
jednoduše být sami sebou. Potom vnitřně dojdeme k bodu, kdy se světlo a stín v
nás nakonec vyrovnají a ve své původní jednotě se stanou světlem,“ píše kapela
na svých internetových stránkách.

Vybrali si dobrý název. Světlo a žár je jádrem jejich muziky už od první
desky Camael, kterou vydali v roce 2005. Na novince Do skoku, které se budeme
nyní věnovat, dostala muzika sevřenější podobu, jednotlivé složky do sebe více
zapadly, zvuk se zaostřil a posunul blíž k rytmům. Přitom je zajímavé, jak se
Camael dokáže proměňovat, a to nejen v příklonu k moravské, romské nebo jiné
lidové písni. Dobrým příkladem je skladba Do skoku, podle které bylo album
pojmenováno.

Muzika si drží napětí, slovanskou vokální líbeznost i keltský švih.
Samostatnou úroveň tvoří ženský zpěv, ostrý jako břitva („je nám lehko, lehko do
skoku“) který vybízí k tanci a na který jako by kapela reagovala posílením
rytmické složky písně. Skutečně, v závěrečné části zdůrazňují tempo perkuse a
další nástroje.

Je to promyšlené a zároveň velmi přirozené. Za kapelou Camael stojí vytříbené
kompoziční myšlení, hlavně v osobě houslisty, mandolinisty a zpěváka Pavla
Fischera, který většinu skladeb aranžoval. V této práci přispěla také Iveta
Kováčová nebo violista, dudák a zpěvák Josef Fiala. Pro kapelu je ovšem
příznačné a zároveň velmi sympatické, že nechává muzice volný průběh, tóny
nástrojů i hlasy vokalistek Ivety Kováčové, Dagmar Podkonické a Jany Procházkové
písněmi jakoby protékají. Nikde nezní nic umělého, kompozičně vykonstruovaného.

Je to čirá radost, a to i ve skladbách jako Marel o del (což je podle kapely
cikánská lamentace), které dostaly až šansonově dramatickou podobu. Přitom Marel
o del má náročnější strukturu, vystavěnou ze sól, vokálních, takřka exhibičních
výkonů, meziher a stupňovaného napětí. Skladba Marel o del postupně graduje,
jakoby byla obtěžkána osudovou tíhou, ta emoce je přímo hmatatelná. Hlavní
složku táhnou ženské hlasy, které se v tragických tónech proplétají, zatímco
housle jen tiše přizvukují. V kontrastu k tomu Bešla e čhaj pre bareste, romská
lidová píseň, je zahrána naprosto bezprostředně, jako když se zvednou stavidla,
a muzika vpluje mezi lidi jako voda. To je princip živlu, který Camael zvládá
stejně suverénně jako kombinaci folklorních prvků s precizností klasiky.
Lahůdkou, věrnou svému názvu, je skladba Víno. Kapela v ní vlastně předvede
všechny své postupy: kompoziční, aranžérskou vyzrálost spojenou s citem a
muzikantským ohněm. Je to vlastně miniopera z vinice, ve které září sólové
výkony, romsko-slovanský esprit.

„Naše milá hlíno, daj nám svoje víno, budem ho pít, ať je bílé nebo červené,“
zpívá Camael, ovšem text zde zazní i vícejazyčně. Vlastně v písni Víno, řečeno s
nadsázkou, swinguje snad celá jihovýchodní Evropa. Navíc skladba nenápadně
ukazuje na jakousi genetickou spřízněnost s keltskou melodičností, která hraje
na celém albu svou roli. Ostatně instrumentálka Kolo je skotská lidová. Camael
zde rozehrává keltský vířivý pohyb, zní housle, dudy, flétna. Kapela hraje
kompaktně skotské motivy, náhle ztichne, aby housle mohly rozehrát melodii. Je
to výborný kontrast, který posiluje dynamiku skladby. Jak členové formace Camael
dodávají na svých internetových stránkách, stmeluje je hlavně nadšení a vášeň
pro tradiční lidovou hudbu, především moravskou, slovenskou a romskou. Kdo si
pořídí jejich druhé album Do skoku, musí uznat, že mají pravdu. Navíc Camael
umějí všechny své hudební lásky spojit tak přesvědčivě, že zní ve výsledku jako
jeden odlitek, jsou naprosto celistvé a životné.

Není to jen zásluhou Pavla Fischera, jinak bývalého primariuse Kampova
kvarteta nebo schopností Ivety Kováčové, jež má velký cit pro práci s lidovými
motivy. Ta celistvost hudby značky Camael pramení zevnitř osobností jednotlivých
hudebníků. Na desce, složené ze čtrnácti písní či na koncertech se toto vyladění
takřka ideálně propojilo.