Tichý žár Le Čhavendar

Kale, kteří pocházejí z Rokycan, jsou dnes už klasikou rom popu. V rokycanské líhni se objevila další skupina Le Čhavendar, která vydala své první album s podporou zpěvačky Idy Kelarové a jejího partnera Dezidera Duždy. Ida Kelarová se ujala produkce, Dužda kapele přispěl aranžemi. Bez této pomoci by se Le Čhavendar sotva dočkali debutového alba, které pojmenovali podle sebe.

A nutno říci hned na úvod, že o talentu kapely není pochyb. Náladu spontánní uvolněnosti, ve které se mísí radost, rytmické souznění a zpěvnost, vykouzlí Le Čhavendar od prvních tónů alba. Mimochodem leccos napovídají jména muzikantů a zpěváků, jejichž věk byl v době natáčení desky (2001) mezi čtrnácti a osmnácti lety. Příjmení Miko posluchači znají ze sestavy Kale, s nimiž donedávna zpívala Věra Bílá. V sedmičlenné partě Le Čhavendar, která je čistě pánskou záležitostí, jsou Mikové hned čtyři: Emil a Alois zpívají, Marek hraje na sólovou kytaru a Jaroslav ovládá baskytaru. Sestavu doplňuje zpěvák a kytarista Jan Dužda, další zpěvák Emil Giňa a hráč na perkuse Martin Horváth.

Muzika Le Čhavendar se spoléhá na vícehlasy, ostatně vokál je vždy nejvhodnějším a nejpohotovějším nástrojem v partě mladých lidí. Tohle společné sdílení hudby je dané už v úvodu desky, kdy ze skrumáže hlasů někdo vykřikne: „Tak kdy? Už?“ A spustí se muzika. Čtyři hlasy se k sobě výtečně hodí, v úvodní písni Šun amen Devla (Vyslechni nás, Bože) chvíli vystupuje do popředí vokál Jana Duždy, pak se jakoby vrací zpátky do vícehlasů, které příjemně drží táhlou melodii a zároveň je v nich obsažen vnitřní rytmus. Druhá skladba So kamehas (Co jsi chtěla) zní folkrockově a zároveň romsky, je to jedna z nejzajímavějších písní na desce. Opět se v ní uplatní sborové vokály, které rytmicky „prostříhává“ kytara.

Zpěvnost výtečně srůstá s tepem nahrávky. Kapela má jiskru i ve velmi pomalých, baladických skladbách, jako je Sako vakerei (Všichni povídají), jež zároveň působí velmi křehce. Je slyšet, že spontaneita je pro skupinu naprosto přirozená, ale není to nekontrolované stržení zpěvem a rytmy. Muzika má kultivovaný styl, ve kterém hoří všechny ohníčky emocí. I nenápadné, jakoby lehce jazzové figury baskytary nebo kytary patří k Le Čhavendar ve skladbě Pačiv (Úcta).
Celý projev kapely, která se netváří výbojně a světoborecky a přesto má lyrické kouzlo, provází velká citlivost a jemnost. Perkuse i kytary by mohly vyluzovat větší hřmot, ale mladí muzikanti už vědí, že méně znamená více. Dokážou vložit energii do ztišených temp a zvonivých vyhrávek kytar (Čačipen, Pravda). Zaujmou posluchače tím, jak přesně hrají, aniž plýtvají notami. Jejich muzika se zdá jednoduchá a zvládnutelná, ale to je právě omyl. Kouzlo hudby Le Čhavendar spočívá v určité prostotě, která je tím silnější, čím méně se k ní dá dodat.