„The Rosenberg trio“, holandský houslista Tim Kliphuis „Tribute to Stéphane Grappelli“ (2008)
V loňském roce uplynulo přesně sto let od narození jednoho z největších
jazzových velikánů – houslisty, ale také neméně skvělého klavíristy,
akordeonisty a saxofonisty Stéphana Grappelliho (19081997). V povědomí vyznavačů
„gypsy jazzu“ je jeho jméno neodmyslitelně spojeno s Django Reinhardtem a le-gendární
formací „Quintette du Hot Club de France“. Stéphane Grappelli oslavil v roce
1993 své 85. narozeniny velkým koncertem v Carnegie Hall. Mezi pozvanými
hudebníky tehdy byli i bratranci Rosenbergovi – slavné holandské „The Rosenberg
trio“.
Virtuozita sólového kytaristy Stochela Rosenberga a železně šlapající
rytmická sekce jeho bratranců Nous´che a Nonnieho zapříčinila, že spolupráce s
Grappellim pokračovala. Již v roce 1995 vyšlo u firmy Polydor album „Caravan“,
ke kterému Stéphane Grappelli a The Rosenberg trio přizvali také kytaristu Jana
Akkermana a hráče na vibrafon Fritse Landesbergena. Na koncertování a natáčení
alba s Grappellim bratranci Rosenbergovi dodnes vzpomínají jako na
nejvýznamnější událost své hudební kariéry. Není proto divu, že s blížícím se
kulatým Grappelliho výročím vyvstala otázka, jak tuto významnou událost oslavit.
Jak jinak než hudbou? Rosenbergovi se spojili s mladým, velice schopným
holandským jazzovým houslistou Timem Kliphuisem a v březnu loňského roku nahráli
album s příznačným názvem: „Tribute to Stéphane Grappelli“ – „Pocta Stéphanu
Grappellimu“. Oproti hudebním experimentům a koketerii s nejrůznějšími hudebními
vlivy, na které jsme u The Rosenberg tria zvyklí z jejich minulých alb, se zde
zcela autenticky vracíme do zlaté éry swingu.
Na albu o celkové stopáži téměř padesáti minut a o patnácti skladbách ožívá
hudební svět starý více než osmdesát let – vesměs jazzové standardy z první
poloviny minulého století, mezi nimiž samozřejmě nechybějí skladby z autorské
dílny Django Reinhardta a Stéphana Grappelliho. Uveďme například hned úvodní
skladbu „R-Vingt-Six“, na chromatické postupy bohatou hudební swingovou hříčku „Micro“
(tr.3), Grappelliho „Evelinu“ (tr.5), Reinhardtova „Oblaka“ – „Les Nuages“,oblíbenou
skladbu Stochelo Rosenberga (tr.11) nebo závěrečný experimentální kytarový
hudební oříšek založený na zmenšených akordech „Diminishing“. Milovníky jazzu
jistě potěší temperamentní verze jedné z nejstarších melodií alba. Je to
populární píseň „My Melancholy Baby“ ze skladatelské dílny Ernieho Burnetta (tr.2).
Poprvé byla publikována už v roce 1912 a dočkala se velké popularity i mnoha
cover verzí. Nelze si přitom nevzpomenout na Alberta Allick “Al” Bowllyho,
Charlieho Parkera, Dizzy Gillespieho nebo Barbru Streissand. V roce 1931 poprvé
zazněla v muzikálu „Smiles“ jiná proslulá melodie „Time One My Hands“ (tr.9),
jejímiž autory jsou Harold Adamson, Mack Gordon & Vincent Youmans. Ze třicátých
let pochází i slowfox z filmu Binga Crosbyho „I Surrender Dear“ (tr.13). Tempo a
způsob provedení na albu jsou velice blízké interpretaci vynikajícího židovského
houslisty Berta Ambrose a jeho orchestru, jak se zachovala na nahrávce z roku
1931. Z let čtyřicátých se na album dostala skladba Dukea Elingtona „What Am I
Here For“ (tr.6) a píseň „How High The Moon“, jejímiž autory jsou Alfred Drake
and Frances Comstock (tr.10) a kterou proslavil Benny Goodmann. Nechybějí
THE ROSENBERG TRIO v současné sestavě:
Stochelo Rosenberg – sólová kytara, Nous’che Rosenberg – rytmická kytara,
Nonnie Rosenberg – kontrabas, Tim Kliphuis – housle zde ani dva hity z bohaté
autorské dílny bratrů George a Iry Gershwinových – „Liza“ (tr.8) a „I Got Rhythm“
(tr.12). Z nejmladších kusů jmenujme „Ol’ Man River“ z roku 1962, od Jerome
Kerna a Oscara Hammersteina (tr.14), jejž proslavil Paul Robson. Benjamínkem
alba je oproti originálu romantičtěji pojatá píseň Stevieho Wondera z roku 1973
„You Are The Sunshine Of My Live“.
Žijeme v době, kdy mají zelenou nejoriginálnější hudební fůze. Tento trend se
samozřejmě nevyhýbá ani muzikantům žárlivě střežícím odkaz Django Reinhardta. O
to výjimečnější je se svou již zmíněnou přísnou autenticitou album nahrané k
poctě Stéphana Grappelliho. „The Rosenberg trio“ tak dokazují, že jsou jazzovou
formací par excellence a že by toto album nemělo ve sbírce žádného jazzového
fanouška chybět. Zmiňovat dokonalou souhru, brilantnost sól Stochelo Rosenberga,
lehkost smyčce Tima Kliphuise nebo neúnavnou přesnost a svižnost rytmické sekce
je už jenom nošením dříví do lesa, a tak nám nezbývá, než napjatě a s nadějemi
očekávat hudební oslavy stoletého výročí narození druhého jazzového velikána –
Django Reinhardta, které připadnou již na příští rok 2010.
