Světový romský festival Khamoro: Akce, která svými parametry a historií nemá ve světě obdoby
Je neděle 27. 5., a na Střeleckém ostrově právě startuje jubilejní 20. ročník
světového festivalu romské hudby a kultury Khamoro. Akci, která svými parametry
a historií nemá ve světě obdoby, se chystají zahájit Čechům a Slovákům dobře
známá jména zdejší populární scény: zpěvačka Gitana, živý band Milana Kroky a i
z televizních soutěží známý „rebel“ – rapper Radek Banga se svou kapelou
Gipsy.cz.
Moderátoři přichystaní na pódiu mezi sebe vítají odcházející pražskou
primátorku Adrianu Krnáčovou, která má slavnostní akci oficiálně zahájit. Pro
primátorku se zejména mezi Pražany během posledních měsíců rozšířila nepříliš
důstojná přezdívka „Krnda“. Zdá se však, že k tomu, aby si udržela úctu těch,
které zastupuje, nemá Krnáčová právě vlohy. Na akci totiž doráží udýchaná a
uřícená, oblečená ve sportovním oblečku, jaký by se možná hodil při zahajování
pochodu Praha-Prčice. Na výroční kulturní události působí primátorka i její
projev, v němž se zcela neadekvátně blazeovaným způsobem pokouší o „omluvu“ své
vizáže trapně až ostudně. Není divu, že parodie v podobě hudebního remixu jejího
vystoupení se na českých sociálních sítích objeví už následující den.
VIDEO
Ještěže kardinální trapas prvního dne pouští z hlavy každý, kdo nazítří
zamíří do divadla Hybernia na akci zvanou All-star Gypsy Jazz koncert. Světové
špičky jazzového stylu, který proslavil kytarista Django Reinhardt, se scházejí
na jednom pódiu. Hudebníci jako Stochelo Rosenberg z Nizozemska či Tchavolo
Schmitt z Francie ten večer uchvátí publikum a natřískaný sál dokládá, že
jazzová linie pro hudební fajnšmekry má na Khamoru pevnou tradici.
FOTOGALERIE
Další den Khamora přináší první velkolepou nehudební show. V Galerii Mánes se
koná přehlídka značky Romani Design z Maďarska. Brand, který vytvořily romské
sestry Vargovy, je na módním trhu etablovaný už přes deset let a jejich nákladné,
ručně šité modely se vesele prodávají po celém světě. Co se týče stylu, i ten
vychází z tradice romského folkloru, ani zdaleka však nejde, jak by si mohl
někdo myslet, o přehlídku vlajících sukní a cingrlátek. Sestry tvoří z
fashion hlediska zcela aktuální, barevně výrazné kreace precizních střihů a
kvalitních materiálů, ve kterých lze spatřit příbuznost s tvorbou superstar
mladého českého designu, romským návrhářem Pavlem Berkym. „Ke všem našim modelům
se obvykle váže nějaký příběh,“ líčí mi návrhářky po přehlídce. „Praha je pro
nás tak inspirativní, že nemáme pochyb, že po naší letošní cestě vznikne mezi
našimi modely zase něco nového,“ vypráví okouzleně.
ZÁZNAM MÓDNÍ PŘEHLÍDKY
Ve středu pokračuje program pásmem složeným z literárního čtení, vernisáže a
divadla. V Alfrédu ve dvoře mají diváci šanci zhlédnout zřídka hrané představení
A zase jsme spali pindral…, které jeho autoři z romského progresivního
spolku Ara Art nastudovali coby exkurzi do nejvýznamnějších momentů romské
historie. Jako jedni z mála vystupují Ara Art z všudypřítomného hesla „tradice“,
které se s romskými kulturními akcemi donekonečna spojuje a udržuje jejich
status čehosi živelně exotického a pestrobarevně folkloristického,
opakovaně a záměrně. A přestože u části starší romské generace tím mají zaděláno
na problém, u té mladé budí představení s prvky nového cirkusu zájem a ohlas.
Před Khamorem s ním ostatně naposledy vystupovali v Bruselu na půdě Evropského
parlamentu.
VIDEO
S posledním dnem měsíce května se přiblíží polovina festivalu a s ní i výhled
na největší koncertní jízdu. Organizátoři, které má pod palcem neziskovka
Slovo21, se dostávají na první z pomyslných adrenalinových vrcholů. Jejich
úkolem bude v následujících dnech zkoordinovat bezmála 400 lidí. Jak to zvládají?
„Práce je tolik, že obvykle nestíhám moc jíst ani spát,“ líčí s úsměvem Inka
Jurková, výkonná producentka festivalu, na jejíchž útlých bedrech tíha celé
organizace spočívá. „Jakmile se ale začne hrát, dostávám většinu vydané energie
nazpátek. Stačí pak jedno spontánní hromadné jamování hostů, a vím, proč mi to
stálo za to,“ dodává Inka.
Do pražských hotelů letos přijíždějí například Makedonci, Rusové, Maďaři či
Španělé, a mnozí z nich nemluví jinak, než jazykem své rodné země – a
pochopitelně některým z bezpočtu romských dialektů z celého světa. Místní
asistenti, které má ta která kapela k dispozici, jsou tak často z řad mladých
Romů, kteří se díky své znalosti romštiny dokáží domluvit s romskými kolegy ze
všech kontinentů.
Využívám své znalosti maďarštiny a připojuji se ke kapele
EtnoRom a hosté, jejíž členové patří v rodném Maďarsku už 40 let mezi špičky
world music. I já sama jsem ostatně před 15 lety během svých studií v Budapešti
jejich hudbou žila. Trávit čas společně s nimi v backstagi je pro mě jako
splněný sen. Přestože skupina během své kariéry projezdila všechny kouty planety,
žádné hvězdné manýry se u nich nekonají. Když jim vyprávím, jak nábožně jsem
poslouchala kazety s jejich nahrávkami na studentské koleji, jsou nadšeni, hrají
mi mé nejmilejší pecky, povzbuzují mě ke zpěvu a na druhý den od nich dostávám
litrovku prémiové maďarské kořalky.
Jejich přítomnost je fascinující. Mezi 14
muzikanty, z nichž je každý do jednoho multiinstrumentalista, vládne neobyčejná
energie a nasazení pro hudbu. Že měli dopoledne zvukovku a večer je čeká koncert?
No a co, nástroje se vytahují prakticky neustále. A když nejsou zrovna po ruce,
alespoň se zpívá, tleská, podupává, luská, tancuje. Uvědomuji si, jak těžké, ba
prakticky nemožné, je prožívat ponorkovou nemoc nebo drobné konflikty v
prostředí, která neustále vytváří (hudební) harmonii. Děti, které bývají
koncertním výjezdům rodičů často přítomné, naprosto přirozeně vplouvají do
virtuózního světa; osmiletý Benny v bílé košili a pánském klobouku, který je s
EtnoRom na pražském koncertě, bedlivě sleduje, jak se hráči činí, bubnuje do
rytmu a občas se postaví za kontrabas, na jehož hmatník sotva dosáhne. Lepší než
konzervatoř.
Stereotyp o všeobecném hudebním nadání Romů pochopitelně reflektuje realitu
velmi dílčím způsobem. Na Khamoru mám ale štěstí: kam se podívám, tam vidím
špičkové muzikanty, dočasně vystupující v náhradních rolích. Letos je tak hlavní
moderátorkou festivalu vynikající zpěvačka a pedagožka Pavlína Matiová, mezi „bedňáky“
zahlédnu několik pražských Romů, které můžete potkat v českých kavárnách a na
svatbách jako doprovodné muzikanty, a když se ptám mladé asistentky španělských
Alba Heredia Flamenco Company, čemu se věnuje ve volném čase, dozvím se,
že, jak jinak, studuje jazzový zpěv. Khamoro zkrátka přitahuje nadšence, kteří
neváhají „posloužit“ svým slavnějším kolegům.
Páteční koncert proběhne v zaplněné a vydýchané La Fabrice. Je skvělý, přesto
bych se radši viděla zpátky v backstagi, kde si muzikanti hrají pro radost.
Velké množství účinkujících se odráží i v přísné organizovanosti line-upu; každá
kapela má předepsaný jak časový limit, tak zákaz širší komunikace s publikem.
Sled koncertů je tak spíše profesionální show, kde se vystupující střídají jako
na běžícím páse, na úkor atmosféry i prožitku samotných hudebníků.
Ve stejný večer potkávám i osmadvacetiletého Šimona, který na Khamoro
zabloudil náhodou. Ptá se mě, kdo že to právě hraje, a když mu říkám, že Romové
z Maďarska, podiví se. „Maďarský Romové? Tak to musí být děsnej masakr, to abych
se radši někam uklidil!“ říká mi. S předsudky o nebezpečné živelnosti je ale
mezi návštěvníky zjevně sám. Pod pódiem nadšeně „paří“ hudební fanoušci všech
národů a barev, a nezdá se, že by pro ně muzikanti v akci představovali nějakou
hrozbu.
V pátek přichází na řadu jedna z tradičně nejoblíbenějších a mediálně
nejreflektovanějších akcí Khamora – polední defilé všech účastníků, kteří
procházejí pražským centrem v tradičních kostýmech a s hudebními nástroji a
způsobují menší senzaci mezi minimem místních a převahou brouzdajících turistů.
Jakmile průvod vyrazí, stáhnou se nad Václavským náměstím mračna, a vizuálně
nejatraktivnější akce Khamora se tak už poněkolikáté v historii festivalu mění v
komický úprk účinkujících do suchého bezpečí okolních podloubí, kde vzácným
nástrojům nehrozí likvidace. Průvod se doslova a do písmene rozpouští v
dešti, který jako naschvál ustává právě v momentě, kdy se náměstí vylidní a celá
akce je odpískaná. Muzikanti se vracejí na své hotely a chystají se na
galakoncert posledního dne.
VIDEO
Závěrečnou slavnostní akci hostí už tradičně holešovický podnik SaSaZu. Mezi
hosty se objevují oblíbené tváře českého bulváru, na místě je televize i
moderátor snažící se udržet publikum „ve varu“.
Mimo reflektory se však odehrává
cosi nečekaného a o poznání podstatnějšího. Mezi dobře oháknutou elitou se pódia
společně se svými tísní asi tři desítky romských dětí z Ústí nad Labem. Koncem
měsíce je mají definitivně vyprovodit ze dvou ústeckých ubytoven, které
představovují jejich poslední útočiště před bezdomovectvím. Náhradní bydlení
nemají. Několik dobrovolníků z občanských iniciativ se rozhodlo lidi v patové
situaci alespoň na chvíli rozptýlit, a kromě slavnosti ke Dni dětí zorganizovali
i autobusový závoz na akci, kam se obvykle chodí v saku a drahých hodinkách.
V momentě, kdy se Khamoro chýlí ke konci, se tak příznačně řeší, kdo zaplatí dětem
basu balených vod, aby ve vydýchaném prostoru neomdlely vedrem. Na emblematické
akci, kde Romové už 20 let rozdávají hudební radost všem, kdo o ni stojí, se tak
znovu připomene, že pozice mnoha z nich je v naší společnosti na samé hraně
existenční udržitelnosti.
