Renáta Berkyová: Autobus

31. ledna 2012

Čtení na 2 minuty

Renáta Berkyová se narodila 7. února1985 v Rimavské Sobotě (jižní Slovensko),
kde také navštěvovala základní školu a gymnázium. Dětství prožila ve vesnici
Velké Teriakovce. Píše od svých11 let, i když samozřejmě s většími či menšími
přestávkami. V roce 2006 se v prvním ročníku Literární ceny Mileny Hübschmannové
v kategorii poezie umístila na prvním místě. Vítězné příspěvky z prvních až
třetích míst obou ročníků ceny byly otištěny v almanachu To nej… z Literární
ceny Mileny Hübschmannové (Romea, o. s., 2007). Publikuje komentáře v časopise
Romano voďi a čtrnáctidenníku Romano hangos.

Intimní a milostná lyrika Renáty Berkyové je místy až stroze civilní, jindy
překvapí složitými barvitými metaforami. Ve své poezii se snaží vyvarovat
banalitě, přijít s originálním spojením. Čerpá zejména z vlastních vnitřních
prožitků a ztvárňuje témata, která jsou jí blízká a v nichž se může projevit
pravdivost výrazu.

O autobusis

E luma denašel
perdal e blaka.
Imar guľile o čerešňe
phenďom mange
The maškar o goďa
peľa mange aps.
Bararďi, nevi,
jekh, duj…
Kidkerav len
andro gad
u hjaba garuvav man
angle savorengere jakha
sar cikňi čhajori andre cudzo bar.

Bengeskero keraďipen,
šuki phuv,
čhindo kašt perel pro čanga.

Tuke jekh.

Autobus

Krajina beží
za sklom autobusu.
Už dozreli čerešne.
Došlo mi.
A medzi myšlienky
mi padla slza.
Čerstvá, zrelá,
jedna, druhá…
zbieram ich
do trička
a márne sa skrývam
pred ľuďmi
ako dieťa pristihnuté v cudzej záhrade.

Sparno je,
zoschli vetvy
koruna kľaká k zemi.

Je Ti to jedno.

Koláč

Piekla som jablkový koláč
pre všetkých a
myslela pritom na teba
Nakoniec
ho nikto nejedol.
Bol príliš slaný…

E bokheľi

Keravas e bokheľi le phabajenca
perdal savorenge u
igen gondoľinavas
pre tute.
Ale paľis ňiko odi
na chaľas.
Bares lonďi sas…

O maro

Andre čuče pira
dikhav
u rodav
peskero gendalos

Akana kaj san savore?

Bijo cirdeľipen čhivav man
zorales,
phandavav andre o danda the dumukha.

The vaš o šuko maro
kampel te paľikerel.

Chlieb

Do prázdnych nádob
dívam sa
a hľadám
vlastný odraz.

A teraz kde ste všetci?

S nevôľou vrhám sa,
zatínam zuby i päste.

Aj za tvrdý chlieb
treba ďakovať.

Malé nočné dejiny

Dve bláznovstvá
smiali si do dlaní,
aby z nich potom pili červené,
vôňu pyžma, hviezd.
A slová sa im plietli medzi pery
a paže.
Ako liany začali pliesť
štvrté cez desiate
o dlaniach a pyžme,
vráskach, pádoch, kataklyzme,
až sa roztočila
hlava
v rôznosmere hodinových ručičiek.

Ružovou tmou,
rozpití ako atrament na pijáku,
vracali sa domov.
V tele rozliati,
blázon, blázon noc…

KAM DÁL?

Medailon: Renáta Berkyová