Recenze Romano Voďi: Skokan – film, který nabízí prostor k meditaci
„Jak mám začít znovu? Nemám šanci. Začnu zase prodávat peří, fetovat, do zimy jsem zpátky v base,“ říká představitel hlavní postavy nového českého filmu Skokan ústy Julia Oračka, který se stal díky režisérovi Petru Václavovi a producentovi Janu Macolovi snad prvním romským romantickým filmovým hrdinou.
Díky tomu, že ho zkušení filmaři doslova vytáhli z kriminálu na podmínečné propuštění po polovině trestu s tím, že ho zaměstnají a navedou správným směrem, nakonec svou šanci nepromarnil. Julka, který si zahrál, stejně jako Klaudie Dudová nebo Zdeněk Godla už v předchozí Václavově Cestě ven, tak nyní můžeme znovu vidět v českých kinech a vydat se spolu s ním na nespoutanou cestou napříč Itálií a Francií až do známého filmového Cannes.
Ačkoli sami tvůrci svůj film označili za road movie s prvky komedie a divokou jízdu s velmi omezeným rozpočtem i týmem si prý náramně užívali, samotný příběh mladého Roma je smutným, téměř dokumentárním odrazem dnešní doby a nepochopení odlišnosti.
VIDEO
Dokumentární pohádka
Režisér Petr Václav, který se netají tím, že má Romy prostě rád, navazuje Skokanem na své předchozí snímky Marian, Cesta ven a Nikdy nejsme sami, ve kterých dokázal dokonale popsat negativní romské stereotypy na pozadí většinou temných příběhů odehrávajících se na okraji společnosti. Nyní se však nepouští do sociálního dramatu, jak je zvyklý, ale volí odlehčenější filmovou komunikaci.
„Skokan je pohádka s dokumentárními rysy nebo snad dokonce dokument s rysy pohádky,“ popisuje režisér své dílo, do kterého prý otiskl i poetický kus sama sebe. Julek, který má strach, že v drogami a rasismem zamořeném Česku mu už nikdy pšenka nepokvete, věří stejně jako mnoho českých Romů, že jinde mu bude jinak a líp.
Stopem se tak vydává na jih Evropy, kde chce najít nejen svou dívku a matku svého dítěte, která se živí prostitucí, ale i peníze a hlavně štěstí. Cena, kterou za jeho cestu platí jeho psychika, je však příliš vysoká a sama cesta plná překážek, které lze jen velmi těžko překonat. Obzvlášť tehdy, když se není (v rodině, ve vztazích a vlastně nikde) jednoduše od čeho odrazit.
Přestože Julek nemá pomalu co jíst, bílou košili, která je kromě mikrofonu s reprobednou jediným jeho majetkem, pere každičký den a svůj boj za lepší budoucnost nevzdává. Většinu scén natáčeli tvůrci stylem čisté improvizace, která využívala míst, kam se během své reálné cesty skutečně dostali.
„Snažil jsem se zachytit především prožívání hlavního hrdiny, postihnout jeho přístup k životu, jeho logiku řešení problémů. Celý příběh i jeho detaily vycházejí z jeho charakteru, z jeho životní zkušenosti, z jeho názorů a životních postojů,“ říká Petr Václav.
A to se skutečno povedlo. Spolu s autentickou hudbou a zpěvem, o který se postaral sám hlavní hrdina, působí snímek lehce a letně. Může za to jistě i skvělý střih a kamera, která snímá téměř dokumentárním okem cestu romského mladíka napříč Evropou, ale třeba i tiše sleduje měnící se přírodu.
V kontrastu se strastmi obyčejných dní tak snímek nabízí skutečný prostor k rozjímání až tiché meditaci. Jedinou nevýhodou je až příliš protahovaný a unavený závěr. I to je ale zřejmě záměrem. Vždyť unavený a zoufalý je i Julkův život.
Časopis si objednejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.
