Proti anticikanismu bojují romské organizace i kulturou. Romské umění může měnit postoje veřejnosti
Romské organizace v Česku se snaží jako nástroj proti takzvanému anticikanismu využívat také romskou kulturu. Postoj k menšině chtějí měnit i pomocí hudby, divadla či výtvarného umění. Proti nenávistnému a diskriminačnímu jednání vůči Romům se staví i kampaň Nebudu mlčet. Podpořit chce hrdost Romů. Svůj postup aktivisté představili ve čtvrtek odpoledne na panelové diskusi, která byla součástí mezinárodního projektu JEKHIPE a kapacitně-posilujících aktivit ERGO Network a proběhla v Praze na festivalu Khamoro. Definici anticikanismu schválila vláda loni v dubnu.
“Cesty boje s anticikanismem jsou různé. Kultura a umění může dosáhnout rychleji výsledků, protože míří k srdci lidí,” uvedla Isabela Mihalache z evropské sítě romských organizací ERGO Network.
Definici anticikanismu jako formy rasismu vůči Romům ustavila v roce 2020 Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA). Vyzvala pak Česko jako svého člena k přijetí a využívání v praxi. Formulace není právně závazná. Podle definice představuje anticikanismus diskriminační jednání, vyjadřování či přístup jednotlivců i institucí k Romům. Vede k vylučování a snižování hodnot romské kultury, fyzickému násilí či projevům nenávisti vůči lidem, kteří jsou považováni za “Cikány”. Zachází se s nimi jako s odlišnou skupinou. Spojují se s nimi urážlivé stereotypy a zkreslené představy, které jsou rasistické.
Proti anticikanismu se staví také kampaň Nebudu mlčet, kterou u příležitosti letošního Mezinárodního dne Romů spustil spolek Slovo 21 společně se sítí romských a proromských organizací RomanoNet. Jedním z jejích symbolů je drobná připínací stužka z romské a české vlajky.
“Je to přihlášení se k naší identitě a hrdosti i jasný vzkaz, že anticikanismus útočí na naši podstatu. Má vyvolat otázky, co ještě je a co už není normální. Je to vyjádření veřejného postoje,” uvedl Jan Husák ze vzdělávací organizace Awen Amenca. Podle něj provází nerovný přístup Romy po celý život, a to třeba ve zdravotnictví či školství. “Ze všech výzkumů o diskriminaci a anticikanismu vyplývá, že až 90 procent Romů prožívá takové události každý den. Je to řetězec nespravedlností. Obecně platí, že když se to stává každý den, začneme to vnímat jako normál. Přitom není. Neměli bychom mlčet,” řekl Husák.
Podle šéfa organizace Ara Art Davida Tišera je umělecký aktivismus dobrý nástroj k dosažení změn. “Artivismus je kreativní forma občanské angažovanosti,” řekl Tišer. Podle něj se nejedná jen o hudbu a festivaly, ale i o oslavy mezinárodního dne Romů, den romského jazyka, divadlo či výstavy. Ara Art se teď soustřeďuje na divadelní představení romských pohádek pro romské i neromské děti. “Tady chceme bourat stereotypy,” uvedl Tišer.
O bourání předsudků se snaží od roku 1999 i festival Khamoro neboli slunce. I tato přehlídka je podle Jany Hejkrlíkové z pořádající organizace Slovo 21 nástrojem boje proti anticikanismu. “Khamoro svítí pro všechny. Festival je místo setkávání menšiny s majoritou. V médiích jsou Romové často zobrazováni negativně. Snažíme s o jiný obraz a o snížení napětí i o podporu romského umění,” uvedla Hejkrlíková.
