Patrik Žiga zazářil! Romské talenty v talentové soutěži

Boj o sledovanost i peníze. Televizní soutěže pátrající po talentovaném
jedinci, dvojici, týmu, či dokonce zvířátku s páníčkem skončily. Někdo si
vydechl a jinému budou chybět. Šlo o velké show, které kopírují úplně první
předchůdkyně založené zejména na pěveckých výkonech. Nejprve soutěžící zpívali,
pak předváděli svůj um v X Faktoru (takto pojmenovaném u nás) a teď se, po vzoru
„mateřské“ verze, která pak jen prodává licenci na použití tohoto úspěšného
modelu na výrobu peněz, snažili zaujmout nejprve porotu a pak sms posílající
televizní diváky svým talentem v nejrůznějších směrech.

Přišli kouzelníci, siláci, pěvecké dívky, muzikanti včetně sexy houslistek
nebo neuvěřitelného čtrnáctiletého saxofonisty, dámy s vycvičenými psíky,
akrobati, taneční i akrobatické skupiny, lidé hrající na sklo, zkrátka
předvádělo se kde co. Týdny plnili tihle lidé stránky novin, internetové
portály. Dokonce ani seriózním médiím se nevyhnuly silné příběhy některých
účastníků obou klání. To je totiž další důležitý moment, jak zvýšit sledovanost,
ochotu diváků pořad sledovat, čímž zvyšují prodej reklamy, a navíc hlasovat,
čímž zaručují další příjmy konkrétních televizních společností. Z některých se
stali v průběhu velmi krátké doby ti, co vystupují v televizi. Lidé je
poznávali, fandili jim, někteří je naopak odsuzovali nebo alespoň ignorovali. I
to je cena za úspěch, i když někdy může být jen „takzvaný“ a krátkou dobu
trvající. Nepatřím k těm, kteří by podobné televizní pokusy odsuzovali, naopak.
Z profesionálního hlediska se na ně minimálně zpočátku vždy dívám. Hodnotím
režii, scénu, tempo, dramaturgický záměr, sestavu i výkony poroty a koneckonců i
dílčí výkony soutěžících, pokud mě zaujmou. Když obě konkurenční české i
slovenské televize spojily své síly, aby hledaly talenty, jež stojí za to
podpořit nejen finančně, ale zejména v jejich kariéře, dalo se očekávat, že se
obou soutěžních klání zúčastní i Romové. Jde o televizní formáty, které mají
rádi a kde cítí i svoje reálné šance uspět. Koneckonců minulé ročníky SuperStar
v obou zmíněných zemích vynesly do víru showbyznysu Vlastimila Horvátha, Moniku
Bagárovou, Martinu Balogovou i Jana Bendiga, který letos v českém Slavíku
dokonce usiloval o zisk ocenění v kategorii objev roku.

U našich sousedů, neklame-li mě paměť, zabodovali v ne tak dávné historii
zejména Peter Konček, Dominika Mirgová a Vierka Bierkyová. I tentokrát se
objevily v Talentmánii (Nova a Markíza), stejně jako v Česko Slovensko hledá
talent (Prima a Joj) výrazné typy, které si svým umem a někteří i životními
příběhy vysloužily přízeň televizních diváků vyjadřovanou zasílanými sms, jež
jim zajišťovaly postup do dalších a dalších kol. Přiznám se, že jsem mnohem
důsledněji sledovala „primáckou a jojkovskou“ show. Zaujala mě víc moderátory,
skladbou poroty a koneckonců od samého počátku, tedy od castingových kol, jsem v
ní měla svého favorita.

Byl jím teprve čtrnáctiletý Patrik Žiga ze slovenských Rudňan, který hraje na
saxofon tak bravurně, že mu i porota prorokovala v podstatě od castingového kola
v soutěži velké šance. Vzpomeňme na dotaz Jana Krause: „A chtěl bys to vyhrát?“,
stejně jako hodnocení dalšího z porotců Jara Slávika ihned po prvním kole, v
němž prohlásil, že už se ten talent našel! Porota ovšem nemohla tušit a já ještě
méně, že v semifinálovém kole, úplně posledním navíc (takže jsem na jeho
vystoupení čekala s napětím opravdu několik týdnů) vrátí diváci i televize do
hry přibližně stejně starého chlapce Františka, jehož životní příběh človíčka z
dětského domova, který stále doufá, že se mu ozve jeho maminka, je prostě
nesmírně silný. Samozřejmě, že konkurence byla veliká a nesmírně kvalitní,
František měl ale obrovské šance právě pro ten životní úděl, navíc opravdu dobře
tančí a to, že jej diváci vrátili do hry, i přestože ho porota vyřadila, dávalo
tušit velké drama. A to skutečně nastalo. Týden před finálem této soutěže, kdy v
konkurenční Talentmanii bohužel vypadlo skvělé hudební ženské duo Gitanas,
vystoupil Patrik Žiga jako vůbec první ze všech soutěžících. Zahrál tak famózně,
že povstala celá porota. Úplně poslední naopak zatančil František. Logicky jsem
uvažovala tak, jako už od poloviny týdne před tím, kdy se na stránkách Primy i
Joj objevilo složení semifinálových soutěžících…. Dva kluci zhruba stejného
věku…. Jeden tančí, druhý hraje na saxofon, přece diváci nepošlou oba do finále
na úkor ostatních? No, málem jsem se spletla…. Patrik nebo František? Oba
talentovaní chlapci se totiž pak spolu „utkali“ v rozstřelu a o jejich dalším
postupu rozhodovala porota. Nakonec se víc radoval Patrik a myslím, že opravdu
oprávněně. Tenhle kluk se na pódiu cítí jako ryba ve vodě, nemá trému, svůj
potenciální úspěch násobil i tím, že na rozdíl od tance na saxofon už nikdo
další nehrál. Ovšem i kdyby, jeho šance by se tím výrazně nezmenšily, je totiž
skutečně nesmírně talentovaný. Koneckonců jistě si to myslí i jeho velký vzor
Felix Slováček, když s malým Patrikem hrál společně na jednom pódiu dávno před
tím, než začala tato televizní show.

Doufat, že tenhle čtrnáctiletý virtuos měl ve finále šanci získat hlavní výhru a
angažmá v Las Vegas, bylo docela troufalé, ale člověk nikdy neví a jeho šance
odhadované bookmakery nebyly zase tak nízké, naopak patřil rozhodně do první
třetiny těch, kterým by se to mohlo podařit. Nakonec si výhru v kapse
neodnesl,ale měl potlesk ve stoje od porotců a příslib od dnes již zmiňovaného
Jara Slávika ihned po finálovém vystoupení, že když to náhodou nevyjde s tou
výhrou, o peníze na konzervatoř se mu postará A Lucie Bílá se přidala. Oba tak
reagovali na videa, v nichž se finalisté vyznávali z toho, co by udělali s
případnou výhrou. Patrik tvrdil, že by si zaplatil konzervatoř. Myslím, že pomoc
porotců už ani nebude potřebovat. Jeho talentu si všimlo snad tolik lidí, že si
na vysněnou školu sám našetří.

A musím říct, že vítězní Dae Men (občanskými jmény Petr a Zdeněk) porazili
dalších třináct finalistů a získali, podle mě zcela zaslouženě, výhru dva a půl
milionu korun, angažmá v Las Vegas a účast v celosvětovém finále Got Talent.

Článek
vyšel v časopise Romano voďi 11-12/2010

KAM DÁL?