Objevte svět romské literatury

Dalším, z řady romských autorů, jejichž tvorbě se budeme věnovat i v novém roce, je osobitý pohádkář Vladislav Haluška. Doufáme, že vás jeho rozverné pohádky ze souboru Pal le Devleskero Sidorkus / O božím Sidorkovi chytnou za srdce, tak jako chytly nás.

Vladislav Haluška (1959)se narodil na východním Slovensku, ve Svídniku, který leží nedaleko Dukly. Zde vyrůstal do svých osmi let, v rodině, která čítala 11 dětí. Matka pocházela z kovářského rodu Sidorovců, rodiče pracovali v zemědělství. Právě dětství prožité v osadě se stalo Haluškovým inspiračním zdrojem. „Pohádek jsem se naposlouchal opravdu hodně, protože jsem vyrůstal na Slovensku a tam byli staří Romové, co bydleli v osadách a pohádky vyprávěli. A když jsem pak přišel do Prahy, tatínkův bratr Vasil vyprávěl pohádky v jednom kuse… Od něj jsem jich slyšel hodně a taky maminka nám vyprávěla.“ V Praze, kam se rodina přestěhovala, se pokoušel vyučit na pekaře a instalatéra, neúspěšně, dnes se živí jako skladník. Má osm dětí, některé z nich dnes žijí v zahraničí. Několik let pobýval v Kanadě, Německu (zde se úspěšně prosadila jeho sestra, zpěvačka Květa Turtáková). Rád by jednou napsal o svých zážitcích z cest, o životě tamějších Romů. Psát začal až ve svých 40 letech, po návratu z Kanady, kdy nemohl najít práci. „Prohlížel jsem si fotky příbuzných a myslel jsem na Frantu(pozn. red.: nevlastní bratr František Demeter (19482003), proslavil se jako spisovatel a hudebník), jak on psával a povídám si: ‚Tak co tu budu tahle sedět…‘ A tak jsem začal psát.“ Haluška píše pohádky, povídky, básně, publikuje ve sborníku Romano džaniben, časopisech (Amaro Gendalos).
Soubor O božím Sidorkovi / Pal le Devleskero Sidorkus se skládá z pěti krátkých próz. Žánrově osciluje mezi romskou vyprávěcí tradicí krátkých humorných (Pal o kachna, so na džanenas te vakerel /O slepicích, které neuměly mluvit) či hrdinských příběhů (Trin garude lava / Tři hádanky), tradicí křesťanskou (Pal le Devleskero Sidorkus), kterou zde představuje zázraky konající hrdina, až po zcela originální autorský počin v podobě pohádky, jejíž hlavní postavou je zvířecí hrdina (Pal e pušum / Blecha). Pohádka se vyznačuje slovním humorem, který funguje jak v její romské, tak české verzi („Že bych si vyskočila na takovýho otrhanýho hubeňoura? A tomu že bych měla pít krev?“). Skrze vnitřní promluvy blechy autor výstižně představuje její povahu, přesvědčení, zájmy. Tento autorův záměr, jakýsi „duševní život blechy“, zvířete zcela titěrného a veskrze příživnického, avšak s pevnými morálními zásadami, se stává dalším zdrojem humoru. Závěrečná, moralistní povídka Kaľi romaňi morčhi / Černá cikánská kůže pracující s myšlenkou zbavit svět rasové nenávisti prostřednictvím prožití osudu druhého člověka, tedy metaforicky i reálně „v jeho kůži“, soubor uzavírá a doplňuje jej o další typický tematický zdroj romských autorů. Haluška pracuje s tradicí, nenechá se jí však svazovat a ukazuje, že romské vidění světa je bohatým nalezištěm literárních námětů a postupů.

Pal e pušum

Jekhvar sas šukar ďives, ňilaje. Bešelas peske e pušum pro prajta paš o drom u khamňarelas pes pro kham. Čaľi sas, bo ča akana chuťila pal o rikono, so lestar pijelas o rat. Užarlas, ko džala pal o drom khatar late, kaj pre leste te chuťel. Sar pes e pušum khamňarelas pro kham pro prajta, džalas dromeha gadži, chalas maro ciraleha, o kiflikos le maseha. „Thulori hiňi, lačhi,“ phenďa ke peste e pušum, „aľe so, mek na som bokhaľi, mek kamav pro kham te ačhel.“ Imar o kham džalas tele, dromeha avelas romano pindrango čhavo. O čhavo sas igen šukar, aľe sas strapimen, bo trin ďives imar na chaľa. O renti pre leste sas čhingerde, o žebi andro gerekos chevale, e balvaj khelelas romano čardašisle cundrenca, so pal leste figinenas. Andal leskeri žombra šunďolas giľi: „Bokhalo som, bokhalo som.“ E pušum dikhel pro čhavo, phenel ke peste: „Pre kajso šuko, čhingerdo manuš te chuťav? Leskero rat te pijav? Sem andre leste but rat našťi jel. Čaže avel e rat, ko džaenl, či mek kale dromeha adaďives vareko džala. Na kamav bokhaha te džal te sovel.“

Blecha

Jednoho krásného letního dne si seděla blecha na listí u cesty a opalovala se. Byla najedená, protože právě seskočila ze psa. Samozřejmě se pořádně napila jeho krve. Čekala, kdo půjde kolem, že si na něj zase naskočí. A jak se tak opalovala, na sluníčku na listí, šla po cestě selka, jedla chleba s tvarohem a rohlík s masem. „Je pěkná, tlusťoučká, řekla si blecha. „Jenomže já zatím nemám hlad a chci si ještě pobýt na sluníčku.“ Když už se slunce klonilo k západu, šel po cestě bosý romský chlapec, čhavo. Byl moc hezký, ale celý zmožený, protože už tři dny nejedl. Šaty roztrhané, kapsy u kabátu děravé, vítr tancoval romský čardáš s cárama, co na něm visely. Ze žaludku se klukovi ozývala písnička: „Mam hlad! Mám hlad!“ Blecha na chlapce kouká a v duchu si říká: „Že bych si vyskočila na takovýho otrhanýho hubeňoura? A tomu že bych měla pít krev? Vždyť v něm pomal,u ani žádná krev není! Jenomže za chvíli tu bude noc a kdoví, jestli touhle cestou dneska ještě někdo půjde. A já rozhodně nechci jít spát o hladu.“

Pal le Devleskero Sidorkus / O božím Sidorkovi vydalo nakladatelství Signeta v roce 2003. Do češtiny přeložila Milena Hübschmannová. Jako ilustrace byly použity obrázky romských dětí ze školy v Bystranech na Slovensku. Použité citace autora(úryvky z besedy se studenty FF UK zpracovala Karolína Ryvolová) pocházejí z této knihy.