O segregaci s černou bábou

V rámci letošního festivalu Khamoro byla v Praze otevřena také přehlídka s
názvem Ministerstvo školství varuje: Segregace vážně škodí vám i lidem ve vašem
okolí! zahrnující díla řady současných evropských umělců. Například Damiana a
Delaine Le Bas z Británie, Alfreda Ullricha žijícího v Německu nebo řecké
umělkyně Marie Papadimitrou.

Výstavě dominují videa a instalace, a zčásti navazuje na dubnovou událost v
budapešťské Kunsthalle Nová média v našich rukou / romští umělci nových médií ve
střední Evropě. Aktuálním uměleckým přístupům k tématům sociálního vyloučení a
rasismu se věnovala také návazná konference umělců a kurátorů Uměním proti
segregaci.

Objektivita především

Kratší část výstavy je umístěna v Galerii NAPA, kde jsou vystaveny intimně
laděné obrazy Ladi Gažiové, nebo videoinstalace Shlomi Yaffeho, vrhající diváka
do zcela nezvyklého postavení vůči shůry shlížejícím romským kopáčům.
Při vstupu k hlavní části výstavy ve sklepních prostorách Nostického paláce se
divák střetne s pohledem postavy Černé báby od TOY BOX a zpěvem textu „… cikán
sa mi prevelice lubí“. Za uměleckým pseudonymem TOY BOX se skrývá angažovaná
umělkyně mísící street art, komiks a scénografii.
Aktivně se do výstavy zapojily i kurátorky Tamara Moyzes se Zuzanou Štefkovou a
vytvořily pro výstavu instalaci Objektivní kritéria. Během ní se v parodické hře
ocitají absurdní historické metody sběru dat sloužících k posouzení jedince
společně se současnou praxí IQ testů, kterými procházejí předškoláci.
Stejně tak velká část ostatních autorů se zde nějakým způsobem dotýká velmi (ale
nejen) českého tématu – faktického vytváření segregovaných romských tříd v
souvislosti s počtem romských dětí umisťovaných do zvláštních/ praktických škol.
Video Miroslava Haška nazvané Hra na náhodu střídá pohledy do vyučování v běžné
a zvláštní škole.

Stavíme zdi

Arie Farnam, Matt McClean a Dantia MacDonald jsou autoři dokumentárního filmu
Zdi, který byl natočen před více než deseti lety. Téma bariér, které staví do
života dětí umístění do zvláštní školy, je ale stále velmi současné a s osobními
vystavenými díly koresponduje. Osobnější perspektivu představuje Video Věry
Duždové s názvem Tao nebo filmový debut maďarského režiséra Árpáda Bogdána z
roku 2007, který pomocí výrazné obrazové stylizace ohledává neutěšené vnitřní
krajiny vykořeněného člověka, mladého Roma, který stejně jako autor filmu
strávil část dětství v jednom z rozlehlých ústavů, kam byly umísťovány mimo jiné
děti z chudých romských rodin.
Vzniku a historii vyloučených lokalit se věnuje instalace Zdenky Kolečkové
vyprávějící „Příběhy nejistých příčin a nedozírných následků“, či maďarský
umělec Csába Némes: místo dobových fotografi í a záběrů slouží v jeho video
zpovědi romského pamětníka série zde také vystavených maleb a kreseb, ve filmu
oživených jen nepatrnou animací.

Potřeba pocitu

Výstava dokazuje, že angažované umění může být často působivější cestou pro
zachycení současných problémů než sebelepší novinařina. Informace o počtech
romských dětí ve zvláštních školách už všichni máme, od mezinárodních soudů i
odborníků víme, že segregace je společensky i ekonomicky nevýhodná, přesto 85
procent občanů Česka má negativní vztah k Romům a určitě by si nepřálo, aby
jejich děti chodily do společné třídy s romskými. Potřebujeme ještě pocítit, co
je to být vyloučen, a pocity lépe navodí umění, konkrétně výstava kurátorek
Moyzes a Štefkové.