Nakladatelství Kher vydalo román pro mládež Májky a totemy: Normalizace očima romského kluka

Michal, kterému doma říkají Mižu, v partě Černý jestřábe a mezi spolužáky Mišáku nebo Majkle, je obklopen velkou milující rodinou, bezva kámoši i fajn sousedy, a přesto si nakonec musí s nástrahami, které mu život staví do cesty, poradit sám. Třeba když musí v souboji přeprat o dva roky staršího Slamáka a získat vytoužené členství v kmeni Apačů, když si chce zjednat respekt spolužáků, kteří ho šikanují kvůli romskému původu, když snáší bolest a dlouhé odloučení od svých blízkých nebo zkouší první nesmělé pokusy, jak vzbudit zájem holky, která se mu líbí.

Proměna vesnického teenagera, který si s kamarády hraje na indiány a soupeří s bandou přespolních, v mladíka se zájmem o holky a hudbu je v podání dětského romského vypravěče v české próze ojedinělá. Kniha popisující všední i sváteční dny osmičlenné rodiny, soužití se sousedy i příhody s českými spolužáky obohacuje nejen zdejší literaturu, ale i pohled na naši společnou minulost. Dětskému čtenáři přibližuje pocity „jiného“, zprvu odstrkovaného kluka v době normalizace, kdy o jeho profesní budoucnosti rozhodovala i taková maličkost, jestli si nechá ostříhat vlasy.

Šamko navazuje na tradici románů, jako je Poláčkových Bylo nás pět, Pergaudova Knoflíková válka, Kaplického Bandita, Paťara a spol., Foglarovy Rychlé šípy či Steklačovy Boříkovy lapálie, v nichž autoři popisují prostředí chlapeckých part, které spojuje touha po dobrodružství, vtipné příhody, průšvihy a hlavně přátelství, které překoná nejednu zkoušku.

„Májky a totemy jsem psal hlavně pro děti, které si prožívají něco podobného, jako jsem zažil já nebo i moje vnučka. Když vás spolužáci mezi sebe nepřijmou, potýkáte se s šikanou a nejde si získat ostatní svým chováním, musíte se soustředit sami na sebe a udělat všechno pro to, abyste uspěli. A tak jsem se učil, abych byl lepší než ti, kteří se mi posmívali kvůli tomu, že jsem Rom. Vlastně jsem byl nucený vyvrátit jim jejich představy o Romech, musel jsem ukázat, že nejsem takový, jako ti, o kterých s opovržením mluví. Nechtěl jsem se podvolit tomu, že bych dostával čtyřky, pětky,“ říká o své motivaci.

Michal Šamko (*Jičín) se toužil stát zootechnikem, z rozhodnutí komunistických úřadů se ale vyučil zedníkem. V roce 2000 absolvoval Střední odbornou školu sociálně-právní v Kolíně a začal se v Královéhradeckém kraji zapojovat do etnoemancipačního a politického romského hnutí. Působil jako místopředseda ROI v jičínském okresu a založil občanské sdružení Mluvte – Wakeren. Také podnikal ve stavebnictví, nyní je konzultantem prodeje zdravotnických pomůcek. Svou první romsko-českou báseň uveřejnil na konci 90. let v Mladém světě, od té doby poezií a prózou přispívá do časopisů a knižních výborů, např. Sytá duše / Čalo voďi (2007), Všude samá krása (2021), Samet blues (2021). Rád pro svá vnoučata vymýšlí pohádky a tajuplné příběhy.

Ilustracemi knihu doprovodil Petr Polák, vydalo nakladatelství Kher.

Článek vyšel v časopise Romano voďi. Předplatné si můžete objednat na webu časopisu.