Na jednom břehu 2010 – Hradec Králové

Osmým rokem se 29. května do Letního kina v Hradci Králové vrací výkvět
evropské world music – festival Na jednom břehu. Festival si nadále udržuje
vyhraněnou objevitelskou koncepci zaměřenou na zahraničí a současně nabízí to
nejzajímavější z domácí scény.

Dramaturgie festivalu především pokračuje v Čechách ojedinělým mapováním
současné východoevropské romské hudby. Míří pod krustu jejího barvotiskového
vnímání tvořenou balkánskými dechovkami, maďarskými cimbalisty nebo rumunskými
vesnickými muzikanty. To co je dnes na západ od našich hranic obvyklé – napojení
tradiční hudby na taneční scénu nebo rock ve velkoměstském prostředí – začalo v
bukurešťských a bělehradských romských ghettech teprve docela nedávno. Nejmladší
generace romských muzikantů už totiž nemá potřebu identifikovat se výhradně v
hudbě svých předků, jejím cílem je konfrontace s nejmodernějšími trendy.

„Neberte nás za Cikány pro které je domovem cesta. Kočovníky na vozech v
barevných šátcích, estrádní umělce od nichž se čeká stále tatáž hudba. Žijeme v
21. století. Říkejte nám Romové a počítejte s nažhaveným rock´n´romalem,“
vzkazuje například leader srbské skupiny KAL Dragan Ristič. Ta proto připomíná
spíš newyorské Gogol Bordello s The Clash dohromady. Sedmičlenná kapela je
považována za evropskou senzaci a předloni zazářila se svým strhujícím koncertem
před třemi tisícovkami delegátů největšího veletrhu world music WOMEX ve
španělské Seville.

Naprosto fenomenální maďarská zpěvačka Mónika Juházs Miczura přezdívaná Mitsoura
se ve stejnojmenném projektu rovněž odstřihla od akustické hudby slavné skupiny
Ando Drom se kterou si získala respekt celého světa. S multiinstrumentalistou
Andrásem Monorim a budapěšťskými programátory evokují spíš romské Transglobal
Underground. Za loňské album Dura Dura Dura už stačila Mitsoura pobrat spoustu
významných ocenění. Její neobyčejný hlas uhranul i francouzského režiséra Tony
Gatlifa pro fiktivní zpěvačku Noru Lucu v jeho filmu Gadjo Dilo. Mitsoura bude
hlavní hvězdou letošního ročníku a s vizuálně fascinující videoprojekcí
výtvarnice Evy Mandula o půlnoci jeho program zakončí.

Nevšední trnavská romská písničkářka Ika Kraicová tvoří společně s
kontrabasistou Romanem Kraicem duo Romanika. Expresivním způsobem zpívá
zhudebněné verše Evy Luky a český publicista Jiří Černý o jejím projevu tvrdí,
že „dechu má jako lokomotiva a připomíná vlky vyjící smutně na měsíc“.

Pro odborníky a posluchače naprostý objev posledních měsíců, bavorská dechovka
LaBrassBanda, vás zase navždy vyléčí z přesvědčení, že by dechovka nemohla hrát
hip hop, reggae nebo rock´n ´roll a nemít cokoliv společného s Balkánem – to
spíš s mexickými mariachi. LaBrassBanda reprezentuje proměny německé hudební
scény: už žádný Ein Kessel Buntes nebo mnichovské disko. „Směs Daft Punk a
Beyoncé na speedu,“ napsali o pětičlenném ansámblu vyjevení novináři nadšení z
čerstvého alba Übersee. Peter Gabriel pak, díky velkému úspěchu, pozval
LaBrassBandu na letošní ročník nejvýznamnějšího festivalu world music na světě –
WOMAD.

Domácí scénu world music budou reprezentovat rovněž nevšední jména.

Skupina Al-Yaman s jemenskou zpěvačkou Ashwaq Abdulla Kulaib s hlasem vlnícím se
jako létající koberec představí arabskou melodickou ornamentací napnutou směs
taneční elektroniky a akustických nástrojů, cloumající jak s tělem, tak s
hlavou. S novým albem Insanyya provázeným nadšenými recenzemi Al-Yaman podobně
jako v minulosti míří na prestižní evropská pódia.

Festival také nabídne nový projekt bubeníka Miloše Dvořáčka.
Postavený výlučně na jeho solo performanci Vás zbaví potřeby nad hudbou
přemýšlet.
Miloš využívá perkusivní nástroje všeho druhu, fujary, kytaru, elektronický
smyčkovač
hlasu a vynalézavě rozeznívá téměř jakýkoliv předmět. Řízená živelnost
kombinovaná
s rafinovanými vsuvkami hudební ekvilibristiky a virtuozity na cokoli, od
rendlíku po brumli,
to je one-man show nespoutaného hudebníka, doprovázejícího v minulosti Ivu
Bittovou,
Vladimíra Václavka, Radůzu, Roberta Křesťana nebo kapelu -123 minut.

Ondřej Smeykal patří k nejvýznamnějším a nejosobitějším hráčům na digeridoo
nejen u nás, ale už také v Evropě. Předloni si na festivale zahrál v řadách
Autopilote, tentokrát se představí v novém projektu "Křišťálové nástroje".
Didgeridoo si při té příležitosti nechal speciálně vyfoukat u sklářů v Jablonci
nad Nisou a jedná se o první skleněná didgeridoo na světě. Jeho solovystoupení
lze popsat snad jako „vesmírný trip s termity v láhvi“.

Festival přináší letos hodně tanečních rytmů, také profesionální tanečnice
symfonií z orientu nebo zdivočelého flamenga, tak jak je vnímají z pohledu
východočeského regionu Studio La Pasión herečky Heleny Plecháčkové nebo
novoměstský Sahar zcestovalé Dany Minaříkové.

Abychom nezapomněli na každoroční sběratele festivalových triček, nabídneme
letos dámské části změnu. Pro zvýšení sexuální přitažlivosti a také z úsporných
důvodů všeobjímající matky krize, jim slušivě ustřihneme rukávy. Jen naprostý
pesimista by se mohl domnívat, že se bude opakovat studené počasí loňského
května. Po třeskuté zimě očekáváme opět teplý májový podvečer.

Profily hudebníků a podrobné informace najdete na
www.najednombrehu.cz