Kultura prolomuje hranice: Kritika 15 videoklipů interpretů a skupin z řad amatérských a poloprofesionálních romských umělců

Hudební audiovizuální dílo je zpracováno v podobě dvou souhrnných videoklipů složených z 15 videoklipů s využitím VR 3D technologie snímání 180° x 180° se zvukem mixovaným v postprodukci, doplněných dalšími projektovými aktivitami, s názvem Culture Break Borders, publikových na portále Youtube. Dílo se zaměřuje na problematiku diskriminace menšin, lidských práv, zaměstnanosti, romského vzdělávání a kultury.

Markéta Bubik, hudební manažerka: Kritika jednotlivých videoklipů

MILAN GÁBOR (Přerov) – Male man

Skladba Male man, v překladu „Neber mě“, je melancholicky mollově laděná, a tuto emoci komplexně podtrhuje i černobílé zpracování videoklipu. Velmi zajímavé v kamerových záběrech je také použití zrcadlového efektu a tzv. obrazu v obrazu. Píseň je tvořena akustickou kytarou a zpěvem, kdy kytarový podklad formou rozložených akordů jemně rytmicky vede poklidnou pěveckou linku, která je místy rozšířena o velmi příjemný dvojhlas či sbor. Dochází tak k hlubšímu vzájemnému propojení hudby a emocí. Přibližuje tak téma emocí se zaměřením na jejich význam v životě člověka.

DÁŠENKA A LIONEL LALÍKOVI (Olomouc) – Nocami nespím

Prvními zástupci dětské romské komunity v této rezenci jsou sourozenci Dášenka a Lionel. Už zpočátku klipu je patrná hlavní pěvecká role Lionela, se kterým krásně harmonicky ladí níže položený dívčí part. Chlapecký hlas zní jistěji a výrazněji. Možná je to záměr pro nejistý a místy plně neladící zpěv Dášenky, jako celek však pěvecká linka působí vcelku kompaktně. Pasáže skladby se po sobě několikrát opakují a díky tomu je poznat i rozdíl v postupné zvyšující úrovni ladění a dynamiky vokálních linek. Oba interpreti se v dětském hudebním světě jeví bezprostředně a pohodově. První taková nahrávací zkušenost je vždy náročná, nicméně hodnotný výsledek se zde nepochybně dostavil a další progresivní vývoj na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Jelikož jsou v klipu použity časté detailní záběry, nelze si nevšimnout drátového mikrofonu „bez drátu“. Tím bohužel utrpěla kvalita zpracování video záznamu, která tak působí značně amatérsky. Podstatný je však pozoruhodný dětský výkon, který zaslouží palec nahoru.

IVANA HORVÁTHOVÁ (Třinec) – Phen devla

Další pomalá balada, v překladu „Řekni Bože“, ze souboru 15 písní tohoto setu, která vás podmanivým stylem vtáhne do světa hudebně ztvárněné krásy. Mladá zpěvačka Ivana střídá nižší pěvecké polohy ve slokách s vyššími v refrénech, kde průběžné také využívá své již dobře osvojené dovednosti v technice modulací. Její barva hlasu v kombinaci s decentní jednoduchou melodií písně zní uklidňujícím až relaxačním dojmem. Kamera střídá úhly záběrů, občas oživené prolínáním obrazů, na první dojem jako by pořád vypadaly téměř totožně. Celkové propojení s procítěnou hudební linkou vtahuje posluchače hlouběji do nitra skladby. Tato čtyřminutová balada ani vteřinku nenudí a tvoří emočně silné a celistvé dílo.

RENEK KOTLÁR (Český Těšín) – improvizace harmonika

Hned od prvního momentu je patrné, že tady jsme v jiné vyšší umělecké sféře a úrovni. Typická romská improvizace, s typickým nástrojem harmonikou, jako živoucí lidová slovesnost, protože romští muzikanti noty nepotřebují, hudbou žijí a cítí ji až do morku kostí. Noty zavedou člověka jinam. Nejde o techniku, prstoklad, hráčskou bravurnost, ale cit pro harmonii, která se v romské kultuře stále vyvíjí. Akordeonista Renek svým vytříbeným uměleckým i technickým provedením dokázal vykouzlit ukázku toho, co vše se dá zahrát, jako by mu prsty po klaviatuře jen ladně poletovaly. Bravurně mění tempo i tóninu, svižné vyhrávky sází jak na běžícím pásu, a sebejistou řečí těla podtrhuje svou výtečnou hru, kterou si náležitě užívá.

KMOTR BAND (Frýdek-Místek) – Pal amende bešel

Šlapající song, v překladu „Někdo sedí za námi“, který člověka hned rozpohybuje či dokonce roztancuje. Lze tedy očekávat, že to v klipu bude žít. Bohužel však osamocený Jirka Mirga nemá, jak by znásobil kmotry a dynamické dění kolem. Tento handicap bylo třeba dohnat alespoň vizuální stránkou. Na dojmu ani nepřidá opět problém s drátovým mikrofonem „bez drátu“. Celkové zpracování videoklipu tak značně ztrácí na kvalitě. Pěvecké podání působí poměrně jistě, zazní i občasné dvojhlasy, které melodii výrazně podporují. Jednoznačně patrné z tohoto díla je, že se jedná o hudebně zdatné jedince, kteří produkují pozitivně laděnou tvorbu a jsou tak jistě schopni se průběžně přizpůsobovat požadavkům publika a rozvíjet svůj další potenciál.

ADAM ITZZ (Přerov) – Moje zdroje

V nejkratším videoklipu se stopáží půl druhé minuty ztělesnil mladý žák přerovské základní školy vášeň pro rap. Silná rytmika, potřeba přesného frázování je nedílnou součástí tohoto hudebního stylu. Ve skladbě je patrný určitý chaos, který se projevuje v nepřesném rytmickém zpracování a také celkové melodické kompozici, i když u tohoto hudebního stylu jde spíše o monotónní linii. Dynamiku skladby doplňují časté střihy, které nutí k soustředěnějšímu sledování vizuální části. Naopak zcela evidentní je entuziasmus romského mladíka, který rád střídá mikrofon s cajonem a perkusemi. Potřeba projevit svůj začínající talent v rytmických formách všeho druhu je zcela zřejmá a zaslouží pochvalu a podporu dalšího progresu. Každý se vším jednou začíná, a první kroky, obzvláště ty výraznější, stojí vždy hodně úsilí. Pak je to otázka tvrdé práce, vytrvalosti, s přispěním talentu a štěstí, což ostatně platí v čemkoliv, čemu se v životě věnujeme.

KLAUDIE DANIŠOVÁ (Přerov) – Šunes man

Druhý dívčí pěvecký klenot v sadě těchto propagačních video medailonků. Hlas Klaudie se krásně poslouchá, je velice příjemný a uklidňující za doprovodu melodického nástrojového podkladu. V předchozím videoklipu byl hlavním leaderem mladý rapper Adam Itzz, který zde přesedlal na cajon, a v úžasném černobílém pruhovaném kompletu s pruhovaným cajonem se postaral o vizuálně zajímavé duo. K dokonalosti snad už jen chybí pruhovaný outfit Klaudie. V prostřizích je zachycena i akustická kytara, která završuje celkový dojem z tohoto klipu. Co se týče umělecké stránky, pak na brzkou absolventku základní školy jde o nezpochybnitelný hudební talent. Celou skladbou, v překladu „Poslouchej“, vás provází vypracovaná intonace, frázování, a emoční prožitky vyjadřující silnou vášeň k hudbě, ve které by dále chtěla pokračovat.

GIPSY DUO (Karviná) – Amaro drom rodas

Opět je třeba konstatovat, že tady to „šlape“. Umělecká úroveň a sehranost dua je patrná od prvních tónů. Part akustické kytary se místy znatelně blíží španělskému stylu. Díky silnému vyzrálému hlasu za dvojhlasného doprovodu kytaristy zaručeně naskočí husí kůže a spustí v těle hudební vibrace. Rozumět je každému slovu, nástroje i zpěvy i jejich namixovaný poměr jsou přesně tak, jak mají být, a tam, kde mají být. Člověk se u poslechu začne kolébat a postupně přejde do velmi pozitivně laděného tance. Kompozice této skladby inklinuje k hudební náročnosti, ovšem jde jen o zdání. Podstatou skladby, v překladu „Hledáme naši cestu“, je především silná melodie, dokonalé podání, vášeň a emoční prožitek. Díky tomuto všemu zcela jistě zaujme spoustu posluchačů, které se ještě znásobí v koncertním live podání.

GIPSY KINGS REVIVAL (Penčice) – La fantazia

Již z názvu je patrno, že se jedná o cover band známé francouzské kapely Gipsy Kings. Kvintet romských muzikantů se toto zhostil výtečně. V klipu se objevilo kompletní nástrojové a členské obsazení akustické kytary, 6-strunné baskytary, a trojí rytmické složky bicích v různých podobách. Dominantní je však skvěle zahraná kytara s duší a dřevitým živým zvukem. Kapela je opravdu sehraná a šlape. Barvitou nástrojovou linku dokonale podporují neuvěřitelně plné, sebevědomé, místy hodně prominentní vokály. V polovině skladby dojde také na vydařený sólový part, který plynule přejde do posledních opakujících se šlapavých refrénů se zajímavě harmonickými parádičkami, které dovedou skladbu náležitě oživit a dodat jí punc originality. Kapela působí kompaktně a poklidně i před kamerou a divák se tak má možnost daleko intenzivněji vcítit do celého tohoto hudebního tělesa.

OLYMP (Přerov) – Šukar tu sal

Tato romská skupina je minimálně v tomto regionu skutečnou legendou. Na hudební scéně působí bezmála půl století, sic si dali dvě desítky let pauzu. Hudba ale spojuje, dává pocit života v míru kdekoliv a s kýmkoliv, má odpověď na vše, na každou naši náladu existuje píseň. Olymp pojal svou tvorbu jako kombinaci tradiční romské hudby s rockovým nádechem nostalgicky se vracejícím do hudebního stylu minulého století. Co se týče zpracování této pomalé melancholické emoční skladby, v překladu „Jsi pěkná“, trochu uchu nelahodící v ní může být pro baladu až podivně třaskavý zvuk malého bubnu „rytmičáku“ a místy nejistý hlavní vokál. Nástrojům a zpěvu chybí také větší kompaktnost a propojenost, aby vše působilo jako jeden celek. To však nic nemění na faktu, že členové jsou sehraní a zkušení muzikanti. Vizuální stránka videoklipu podtrhuje nezpochybnitelnou identitu této legendární kapely.

JOSEF IŠTÁNEK (Napajedla) – San bachtale

Hned od prvních tónů skladba nutí posluchače se roztančit. Je to také patrno z jejího názvu v překladu „Jsme šťastní“. Obsahuje výrazné prvky španělské hudby, které se zřetelně projeví ve dvou třetinách skladby v jejím sóle, který zvýrazňuje saxofonový part. Saxofon je přimíchán ještě v několika pasážích skladby, kde skladba dostává další netradiční rozměr. Absenci kytary zde skvěle nahrazují bohaté klávesové party. Skladba působí velmi živě, rytmicky, ale zároveň pohodově, s cílem ponořit se emocím trochu hlouběji pod povrch. Snad jen škoda toho, že saxofonista není součástí natočeného videoklipu, kde by i svou řečí těla zkompletoval celý hudební ansámbl.

ROMAN MIRGA (Přerov) – Šunen man jaj romale

Tradiční romská píseň, v překladu „Poslouchejte mě“, s typickým stupňujícím se tempem, v závěru vyloženě exploduje až skoro užene některé své posluchače a tanečníky. Klip zpestřují dvě malé děti, holčička svými výraznými šaty na sebe strhává pozornost, později přichází i dvě slečny, kdy všichni dělají pěveckému leaderovi velmi důležitý a cenný komparz. Skladba je melodická s výrazným rytmem, který nekompromisně žene kupředu. Vokál je v podstatě po celou dobu dvojhlasný, v některých částech refrénů jde i o sborový zpěv. Melodický riff tvořený čtyřmi částmi se ve skladbě opakuje 11x a proto skladba ve své podstatě ani nemůže strukturálně nabídnout nic převratného. Hudba však dává svobodu. Můžeme být tím, kdo jsme, nebo tím, kým si přejeme být.

KAMILA RICHTEROVÁ (Přerov) – Sar či khangeri

Hudbu si každý interpretuje různými způsoby, přesně podle situací, v jakých se zrovna nachází. Může být uklidňujícím lékem, uvolňujícím mysl. Umožňuje nám být sentimentálními. To vše vystihuje tuto krásnou emotivní baladu, v překladu „Jako tvůj kostel“. Vokálová linka, posazená do středních poloh, působí velmi příjemně, interpretka se svůj vokál snažila zpestřit náročnějšími „kudrlinkami“ a zajímavými prolínajícími pasážemi. Plně znělá střední poloha umožňuje rozvinout bohatou témbrovou škálu výtečného mezzosopránu. Struktura skladby je koncipovaná do stále se rozvíjející formy, kterou oživují naprosto přesně zapadající kytarové vyhrávky. Díky spoustě těchto změn skladba po celou dobu vtahuje do děje a otevírá bránu emocí.

KOTLÁROVCI (Třinec) – Hellobaby

Skladba Hello baby ve stylu tanga je vítanou změnou v plejádě různorodých romských skladeb. Tento velmi jednoduchý, ale přitom jasně srozumitelný a na první poslech rozpoznatelný styl je základem rytmické struktury tanga, který způsobuje její „houpavost“. Jakmile se spustí vokální part, song nabírá na intenzitě.

Husí kůže naskočí při změně rytmu, tempa a struktury slok a refrénů, které dodávají písni drive a vyšší úroveň. Stěžejní rytmickou úlohu zde hraje basa s bicími, které spolu s klávesami táhnou nástrojovou sekci.

Svým hudebním citem dokáže celá hudební skupina velmi sugestivně vyjádřit všechny výrazové plochy od patetičnosti a majestátnosti, přes něžnou poetiku až k bujarému veselí.

MILAN KLEMPÁR (Přerov) – Šajlalala

Charakteristický nespoutaný přístup, neoddělitelný temperament, nenucenost, i sklon k improvizaci, to vše vystihuje tohoto všestranného romského umělce. Má výhodu silného znělého hlasu. Když se do něj opře, má to švih, umí ale také ubrat na výrazu a jemně, přesto procítěně posluchače provést příběhem prezentované písně. Jeho podmanivý zpěv odhaluje části jeho duše. Zpěv dokáže ladně doplnit skvělou hrou na kytaru, v jiných formacích také na další hudební nástroje. Ve struktuře skladby v její polovině jistě zaujme odlišně koncipovaná pasáž, kde v první části vyhrávanou melodii na kytaru totožně kopíruje dokonalý zpěv, druhá část je tvořena terciální kytarovou vyhrávkou. Obě pasáže, stejně jako celá skladba, včetně jejího vizuálního zpracování, je brilantním umělecky náročným přednesem a nepochybně také silným hudebním zážitkem.

Další kritiky

1. Maxmilián Reichel, jednatel společnosti I Am The Sound s.r.o.
2. Viktor Fišera, eventový a marketingový specialista, Centrum marketingu, komunikace a popularizace, Ostravská univerzita
3. Kateřina Eichlerová, učitelka hlavního oboru – Populární zpěv, Církevní konzervatoř Německého řádu
   studentka magisterského studia oboru Hudební výchova, Ostravská univerzita
4. Norský partner – Frode Barth, předseda Culture Break Borders, ve spolupráci s Gunnar Knutsen, video producent