Knížata mezi lidmi aneb cestování s cikánskými muzikanty

V loňském roce vydal německý label „Asphalt Tango Records“ kompilaci s
romskou hudbou z různých koutů jihovýchodní Evropy („Princes Amongst Men –
Journeys with Gypsy Musicians“). Album je zvukovým doplňkem takřka
třísetstránkového hudebního cestopisu Gartha Cartwrighta. Album je ovšem
dostupné i samostatně.

Cestovatel, hudební nadšenec, publicista a autor řady básní Garth Cartwright
se narodil na Novém Zélandě. Poněkud dobrodružná povaha a láska k punku a reggae
jej přivedly k odhodlání vydat se za kořeny americké hudby přímo na americký
kontinent. Procestoval celou střední Ameriku a pak se vydal na sever po stopách
soulu a blues. Několik měsíců žil v San Francisku. Nakonec Spojené Státy opustil
a usadil se ve Velké Británii. Od roku 1991 žije v jižním Londýně, nicméně
cestovatelská ani hudební vášeň jej neopustila. Již na počátku devadesátých let
se vydal do jihovýchodní Evropy pátrat po hudebních kořenech romské hudby.
Vyhledal nejslavnější romské muzikanty, navštívil významné festivaly – například
velký soutěžní festival dechových ansámblů v srbském městě Guča. V neposlední
řadě zavítal i do řady romských mahal (čtvrtí). Pro svou knihu přejal název
„Princes Amongst Men“ podle poněkud neúspěšného dvanáctidílného britského
sitcomu, sledujícího proměnu mezinárodního fotbalového šampiona v podnikatele.

Způsob a nadšení, se kterým popisuje své zážitky a portrétuje nejvýznamnější
romské muzikanty a kapely, připomíná jeho slavného předchůdce Charlese Burneyho
-autora neméně napínavého „Hudebního cestopisu 18. věku“. Svůj celkový dojem z
cest shrnul do věty: „Rakija, cigarety, smažené maso, nakládaná zelenina, krásné
holky, absolutní chaos a hudba nadpozemské krásy – to byly konstanty, které mě
provázely na všech cestách Balkánem.“ Garth Cartwright svůj hudební cestopis
rozdělil na čtyři velké oddíly podle států, které poněkud nepřesně označuje
souhrnným názvem jako balkánské: Srbsko, Makedonie, Rumunsko, Bulharsko.
(Rumunsko nepatří mezi balkánské státy, protože nikdy nebylo součástí osmanské
říše!). Cartwright se nechává inspirovat údajnou etymologií původně tureckého
slovního spojení „bal“ a „kan“ – krev a med a vyznává se z lásky k exotice zemí
i lidí, kteří po staletí vytvářejí kulturu této části Evropy.

Cestopis uzavírá epilog s názvem „Sometimes the Bear Gets You…“ („Někdy Tě
může sežrat medvěd…“). Součástí knihy je již zmíněný soundtrack, který má
umožnit autorův záměr číst knihu, jako by to byl „road movie“. Nejedná se ovšem
o žádnou přehlídku terénních nahrávek z cest hodnou příznivce tradičního
folklóru. Naopak, Garth Cartwright na něj zařadil studiové nahrávky těch
nejlepších romských muzikantů, kterým se podařilo prosadit v tvrdé konkurenci a
zařadit se mezi špičky na největších světových festivalech etnické hudby a world
music. Z těch nejznámějších uveďme například Esmu Redžepovou (Nahtareja mo ilo
panljan, tr.12) a Feruse Mustafu (Revisko oro, tr. 8) z Makedonie, loni
zemřelého srbského zpěváka Šabana Bajramoviče (I barval pudela, tr. 9),
bulharského muzikanta Jony Ilieva (Godzila, tr.7), rumunskou zpěvačku Romicu
Puceanu (Unde o-fie puiul de aseara, tr. 4). Z kapel makedonskou dechovku Kočani
Orkestar (Sunet Oro, tr. 11), rumunskou dechovku Fanfare Ciocarlia (Kan Marau
La, tr. 5), srbskou dechovku Boban Markovice (Disko Džumbus, tr. 18) či
legendární Taraf de Haidouks (Rustem, tr.17) z Rumunska. Osmnáct tracků, osmnáct
zvučných jmen. Na albu ožívá sestava snů (dream team). Skladby byly vybrány
doopravdy vkusně a na své si tak přijde i náročný posluchač. V dramaturgii se
Garth Cartwright odpoutal od striktního členění knihy podle jednotlivých států a
bral v potaz výhradně hudební hledisko, což celému projektu velmi prospělo. Při
výběru skladeb do kompilace se vyhnul stokrát vydaným hitům a dal přednost
skladbám, ve kterých především vyniká skvělá technika a expresivita interpretů.
Hlasovou ekvilibristiku si například můžeme vychutnat v písni „Daniova mama“,
kterou nazpívala bulharská zpěvačka Sofi Marinova (tr.10). Jedním z vrcholů alba
je také skladba „Ca La Breaza“ s mistrovským instrumentálním sólem rumunského
cimbalisty Toniho Iordache (tr.15). Hudebně se pohybujeme ve velice pestrém
terénu hudebních vlivů.

Autenticky znějící baladou „Ce aysunu“ (Džansever, Makedonie, tr. 14)
počínaje, až po skladby s patrnými vlivy žánrů balkánského popu – například
čalgy, manele, turbo-folku, či orientální funky rytmy kterými se vyznačují
především dechové orchestry. Prostřednictvím rumunské kapely „Rom bengale“
zavítáme dokonce i na romskou diskotéku (Disko Gitane, tr. 13). Celé album se
nese převážně v tanečních rytmech, které vytvářejí jakési bloky. Předěly mezi
nimi vytvářejí táhlé písně s bohatě dozdobovanými melodiemi a texty, které
chytnou za srdce. Právě zde vyniká pěvecká virtuozita a expresivita ve výrazu.
Celé album otevírá Čoček Šutka v podání ansámblu Sudahan z Makedonie. Na ni
navazuje skladba Molitva v podání srbské dechovky Ekrem, pod jejíž táhlou
melodií zní komplikovaný doprovod ve složených balkánských rytmech. Navazuje
rumunský banátský tanec Briu de la Craiova v podání ansámblu Fulgerica a první
blok korunuje rumunská zpěvačka Romica Puceanu – proslulá svou interpretací
pomalých doin. Tempo pak zase rozhýbá svižná dechovka Fanfare Ciocarlia a Dan
Armeanca ve skladbě Kan Marau La (tr. 5) a tak dále… Co dodat? Poutavá kniha
odrážející pocity zápaďana, který vkročil do exotického prostředí a k tomu jako
zákusek k turecké kávě i velice příjemný hudební zážitek plný překvapení nejen
pro milovníky romské hudby. Člověk si maně vzpomene na slova malíře, folkloristy
a sběratele lidových písní Ludvíka Kuby, který procházel jihovýchodní Evropou na
počátku minulého století. Přirovnává Balkán k obrovskému skleníku, v němž je
spousta květů – co květ, to odlišná etnická skupina, odlišná kultura. Romům pak
přisuzuje roli čmeláků, kteří ty květy opylují, propojují tak různé tradice a
dotvářejí tak velice pestrý kolorit, který dělá Balkán Balkánem… Kniha
„Princes Amongst Men – Journeys with Gypsy Musicians“ dosud vyšla v angličtině,
němčině a francouzštině. Na český překlad teprve čeká. Dočká se?