Hugo Toxxx: Dost mě vytáčí česká připosraná nátura

Čtenáři čtrnáctideníku Romano
hangos jsou pracovníci romských a pro-romských neziskovek, „obyčejní Romové“
hlavně z Brna, částečně studenti a učitelé humanitních oborů a úředníci, lidi z
romských souborů a kapel a jejich rodin. Mohl byste se jim blíže představit? Kdo
je tedy Hugo Toxxx, „v civilu“ Jan Daněk, jaký má „civilní“ a „umělecký“
životopis?

Můj civilní životopis se docela
kreje s uměleckým, jdeme na to. Narodil jsem se 16. září 1982 v Praze mamince
Marcele, tátovi Janovi a vlastně i sestře Kateřině. Moje nejstarší vzpomínky
jsou spojené s černošskou hudbou, spirituály a rock n rollem. Ještě za komára se
ke mně dostala první deska německé kapely Snap, kde rapuje Turbo B. Vždycky jsem
miloval muziku, ale to, co se mnou dělalo album Power, se nedalo s ničim jinym
srovnat. Začal jsem se zajímat a zkoumat, co se mi na tom líbí. Začal jsem
sbírat a studovat rap.

Prahnul jsem po energických
tanečních věcech, ale zajímal mě temnější hiphop a gangsta rap. Když jsem v té
době přišel do školy, nikdo hiphop neznal. Postkomunistické Čekoslovensko nebylo
na něco podobnýho vůbec ready. Lidem to bylo natolik vzdálený, že se tomu smáli.
Napadlo mě, že mám možnost být o krok dál, než přijde vlna a Čechům něco doteče.
Začal jsem makat. Chodil jsem tancovat, poslouchal cokoliv z rapu, co vyšlo a
dostalo se do Čech. Když jsem jako prcek přišel trénovat break na Můstek za DLB
(legendární b-boy crew z Prahy), nikdo z nich neposlouchal rap. Tancovali na
Prodigi a milovali diskotéku. Zhruba někdy v tý době, bylo mi cca 13, se
potkávám s Danielem Ďurechem aka Jamesem Colem a začínáme zkoušet nahrávat rap.

V roce 2000 vychází první singl –
12“ K.O.Kru – Nádech/Výdech, rapujem o kouření trávy a odhodlání na sobě makat
(jak paradoxní kombinace), následuje legendární album Toxic Funk (2004 – nyní už
pod jménem Supercrooo) s nominací na Anděla za pochcání českých celebrit. Rok na
to zakládáme elektroprojekt Dixxx a jen o 3 měsíce později posíláme na
majorlabel (EMI) snad nejundergroundovější a nejšílenější počin české hudební
historie – album „České Kuře – Neurofolk“ (název záměrně paroduje Landův „Neofolk“).
Tou dobou už jsme já i Cole skoro dospělí, skoro švorc a na pokraji šílenství.
Cítíme se jako nejtvrdší kapela světa, poznávaj nás kšiltovkáři od Aše až po
Košice, ale prodeje desek jsou obecně natolik v hajzlu, že nevyděláváme z
releasů ani ň a jsme 100% závislí na hraní live. V roce 2008 vydávám debutové
album Rok Psa na nově vzniklém labelu BiggBoss, v roce 2011 zakládám label Hypno
808, vydávám album „Legální drogy“ a mixtape „Ilegální kecy“. Tady mě máte.

Jak dneska vidíte romskou
mládež? Dá se tam zaznamenat nějaký vývoj oproti minulým letům?

Všem nám svědčej informace. Žijeme v
době kdy informace prouděj rychleji, než kdykoliv a přístup k nim je snadný.
Myslím, že romská i neromská mládež je tím hodně ovlivněná a žije trochu jinak,
než jsme žili my. Další věc je fakt, že když jsem vyrůstal, Romové bydleli všude
v Praze. Josefov, Žižkov, Smíchov. To byly čtvrti, kde jsme byli skoro půl na
půl. Trochu jsem ztratil přehled.

Co, případně kdo vás v tomto
státě nejvíc vytáčí, co by se podle vás mělo změnit? Nebo politiku házíte za
hlavu?

Politika je standartně špinavá
sračka, nedělám si iluze. Hustle, biznis. Nechává mě celkem chladnym. Vytáčí mě
česká připosraná nátura. Bojíme se něco mít, umět, myslet si atd. Nesnesem
pocit, že by nám bylo záviděno a tak raději nemáme nic a neumíme nic, co by nám
mohl někdo závidět. Nevěříme ve schopnosti sousedovic Franty dostat se z
lokálního přeboru do první ligy, nedáme mu support a nefandíme mu. To! Mě!
Vytáčí.

Myslíte, že hip-hop může
nějak mladé lidi politizovat, povzbudit k akci, nebo je to jen zábava? Či spíš
ventil kterým se „vypustí“ nespokojenost a mladí pak jen pasivně sedí a
poslouchají hudbu a od akce je to odvádí? Případně od každého něco?

Každé mávnutí motýlích křídel má
smysl. Jakákoliv sebemenší akce vzbuzuje reakci. Nepochybuji. Je hloupost si
myslet, že skrze hiphop lze lidmi manipulovat. Možná tak s těmi, co věřej
televizním reklamám. Každopádně jsou to myšlenky a energie, které s lidmi
pracují a dá se s nimi pracovat.

V posledních letech existuje
mezi neonacisty snaha osvojit si částečně hip-hop, jednoduše nemlátit jeho
stoupence, ale naopak mezi nimi začít lovit příznivce. Domníváte se, že tenhle
úmysl může uspět? A jak silné jsou rasistické náběhy v „normálním“ českém hip-hopu?

Tak silné, jak silné jsou v nás
přirozeně. O nic víc ani míň. Málokdo se přihlásí k neonacismu.

Nacismus a neonacismus je v podstatě
mrtvý. Ale strach je vždycky aktuální. Tohle je složitá věc. Téma na samostatný
rozhovor. Němci v druhé světové byli v první řadě lidé, unavení, vyhladovělí a
zmatení Němci. Lidé. Kde se to v nich vzalo? Máme to v sobě. Jsme ovce. Nebo?

Váš dokument Pena vznikal v
pražských ulicích. Proč vzniknul a jaký zaznamenal ohlas?

Vznikl náhodou. Točili jsme
ilustrační záběry do klipu k treku Peří Herák. Vyšli jsme do ulic a natočili víc
materiálu, než jsme potřebovali na videoklip. Ohlasy byly a jsou skvělé.

Co vaše album Ilegální
drogy/ keci – co chce posluchačům sdělit, a jak se prodává?

Legální Drogy je moje poslední
vydané album. Dal jsem si velkou práci se zvukem, mastering jsem si nechal
udělat v Newyorském Sterlingu. Mám z něj radost. Mixtape Ilegální kecy je bonus
v podobě kompilace nevydaných věcí a featuringů z posledních let. Chci vodpálit
moje fanoušky na Mars a nechat je tam vybuchovat jak rachejtle. Album prodávám
sám, mám 100% z prodaného kusu, nestěžuju si. Nikdy mi CD nevydělali tolik peněz
jako Legální Drogy/Ilegální kecy. Cejtim, že bude ještě líp.

Vaše koncerty prý bývají
vyprodané. Máte na to nějaký fígl?

Dost záleží na promotérech, datu
akce, prostoru, propagaci ap… Posrat se dá cokoliv. Já můžu udělat maxim ve
studiu a na stagei. Snažim se udělat maximum pro svoje fans s každou další
deskou, klipem. Když maj na co se těšit, přijdou.

A dalo by se popsat vaše
publikum? Věk, vzdělání, profese, podíl holek a kluků, Romové mezi publikem atd.

Romové mezi publikem samozřejmě,
holky v první řadě vždy, kluků převaha.

Stále se zdůrazňuje, že
Romové v sobě mají hudební nadání. Setkal jste se s nějakým romským umělcem?
Myslíte, že Romové mají šanci na hip-hopové scéně?

Nepochybně. Naprosto nechápu, na co
čekáte. Hřiště je volný.

Spolupracujete s romským
raperem známým jako Lukrecius Chang. Plánujete společně něco do budoucna?

Chang je kamarád. Vážim si ho za to,
jak dře a co dělá pro svoje lidi. Fandim mu, zaslouží si respekt a pozornost.

Bývají s vámi spojovaná
originální trička a čepice Hypno 808. Co jejich ohlas u zájemců?

Je to naprosto čistá věc. Hadry
který sám designuju a nosim. Maj duši. Holub dělá lidem dobře.

Můžeme trochu vyzvídat
ohledně budoucnosti? Chystáte nový videoklip nebo album? A co byste ještě rád
stihl do konce letošního roku?

Do konce letošního roku bych rád
vydělal milion, dostavěl základní studio a vydal mixtape B.M.M. (Bauch Money
Mixtape). Začal jsem se opět věnovat produkci, takže brzo bude Hacker shit
vibrovat zrcátkem tvýho auta. Zároveň se chystám představit lidem další projekty
labelu. Mixtape Marat /Igor, producentské album Black Box nováčka Freezra,
producentskou desku Lucase atd. O videoklipech ani nemluvim, každou chvíli
pouštíme další na youtube, stačí zadávat „hugo toxxx“, nebo „hypno 808“.
Každopádně jeden za zmínku stojí. V tuhle chvíli je v postprodukci materiál ke
klipu Lítám jako Ufo, který točil můj kamarád malíř Jan Gemrot. Natáčeli jsme v
bývalé kavárně Expo v Praze na Letné a měli jsme celý objekt k dispozici. Klip
se bude odehrávat v prostředí kosmické lodi, bude to bomba.

Zajímají mě vztahy „menšin
uvnitř menšin“. Např. některé feministky odmítají na svých akcích propagaci
materiálů, kde jsou fotky „vyzývavých“ romských holek, většina Romů tvrdě odmítá
homosexuály a vyhání je z rodin atd. Proto se ptám – je hip-hop machistický,
nebo se v tomhle ohledu vyvíjí? A jak se staví dnešní hip-hopeři k
homosexualitě? Znáte nějakého 4procentního hip-hopera, který se s tím netají?

Hip hop je takový, jací jsou jeho
„králové“. Slovenský je jiný než český, nebo polský. Tady vládneme my. Jsme
tvrdí, útoční, vulgární, ale nejsme rasističtí, xenofobní ani povrchně debilní.
Alespoň doufám.

Takže zdravím čtenáře Romano hangos,
díky za pozornost. A zůstaňme v kontaktu, plivem alba jak na běžícím pásu, ticho
po pěšině neni v plánu.

Vychází v Romano hangos
10-11 2011 na www.srnm.cz