Houslistka a primáška Barbora Botošová pokřtila nové album Roshambo a vydala nový videoklip
Barbora Botošová, uznávaná houslistka, primáška a hudební aranžérka z Bratislavy má tyto týdny opravdu napilno. Vydala své nové album s názvem Roshambo, 23. listopadu jej slavnostně pokřtila v bratislavském baru Luna, o dva dny později si už v košickém Národním divadle přebrala ocenění Roma spirit v kategorii kultura a to za dlouhodobý umělecký přínos a široký záběr v oblasti vzdělávání mládeže. A včera vydala nejnovější videoklip k jedné z devíti skladeb zmiňovaného nového alba. Originální aranž k původně rumunské skladbě Kan Marau La má nový nádech world music, ve kterém se Barbora Botošová našla, protože ráda kombinuje žánry, spojení lidové hudby různých zemí či etnik s prvky jazzu, obohacuje se jimi a obohacuje svým uměleckým pohledem a ztvárněním i tyto samotné žánry.
„Tento videoklip je absolutně tím, co jsem ve své fantazii viděla i slyšela. Vyšlo to úplně fantasticko-magicky a šlo o jednoznačně nejnáročnější dílo, které jsme doposud vytvořili,“ říká o videoklipu talentovaná vnučka legendárního Jána Berkyho Mrenicu o videoklipu, pro který se jí podařilo kromě fantastických hudebníků, tanečníků, vynikající zpěvačky Agaty Siemazsko, nadchnout i uznávanou a cenami ověnčenou slovenskou výtvarnici, akademickou malířku a knižní designérku Katarínu Vavrovou. Ta v průběhu natáčení klipu v nádherném dvojportrétu zachytila Agátu i Barboru a tyto portréty ve videoklipu „oživnou“.
Klip stojí rozhodně za shlédnutí nejen kvůli vydařenému obrazovému ztvárnění, ale i kvůli vynikající a chytlavé hudbě, na níž se představují opravdu hudební špičky slovenské umělecké scény v čele s Barborou Botošovou, jejím i ve světě úspěšným a uznávaným bratrem Eugenem Botošem, který album Roshambo i produkoval, ručí za zvuk a sám hraje na několik hudebních nástrojů.
Videoklip vznikal stejně jako v případě mnoha dalších umělců nízkonákladově, ale ani to nebránilo Barboře Botošové snít o vysoké kvalitě a do podoby ji skutečně dostat ve všech směrech. Tvrdí, že klip prostě ve své hlavě „viděla“ a slyšela“. Konkrétní nápad na příběh odehrávající se na improvizované výstavě ji vnuknul její přítel Samy, původně z Francie. Ten si v něm také zahrál návštěvníka této výstavy. Videoklip zatím sklízí samé ovace, jak se mu bude dařit dál, stejně jako celému albu, hudebně a žánrově skvěle natočenému, se uvidí. U nás si tento druh world music teprve hledá cestu, ale Roshambo má ambici a i kvalitu na to, zaujmout i zahraniční posluchače a trhy, kde se tomuto žánru daří mnohem lépe.
„Děkuji Kataríně Vavrove za to, že mi důvěřovala a vytvořila jedinečné, přenádherné dílo, které mi vyrazilo dech. Děkuji Lackovi za režii a všechnu pomoc, Robkovi za fantastickou profi práci. Děkuji mému milovanému bratrovi za mega sound této skladby, za každý jeden takt, který je propracovaný do hloubky. Jsi ten nejlepší producent! Děkuji všem, kteří nahráli tuto skladbu a všem, kteří hrají ve videoklipu. Byli jste fantastičtí a díky vám to má takovou mega energii. Děkuji mé milé Agatě, která píseň nazpívala jako bohyně a mému Samymu za skvělý nápad na videoklip a za top herecký výkon,“ vyznala se společně se zveřejněním odkazu na Youtube Barbora Botošová.
Má radost, je unavená, ale momentálně velmi šťastná. Váží si ocenění Roma Spirit za její dlouhodobý přínos v oblasti kultury a dlouholetou práci s dětmi a mládeží. Perfekcionistka, profesionálka a srdcařka, která zřejmě kvůli výše zmiňovaným vlastnostem a schopnostem v kombinaci se suchým smyslem pro humor umí nadchnout, spojit a získat pro spolupráci lidi. Nové i ty, s nimiž spolupracuje léta.
Proto na jejím druhém sólovém albu Roshambo (po prvním Colours of my soul), které obsahuje záměrně více zpívaných skladeb, vedle Michaely Bobekové, Agaty Siemezsko a Richarda Ricca Šarkozyho, s nimiž spolupracuje Botošová pravidelně, hostují také Monika Bagárová, Igor Kměťo ml., Tomáš Botló a nadějná studentka operního zpěvu VIktória Barošová. A řada skutečně fantastických hudebníků.
Koneckonců většina z nich byla na zmiňovaném křtu v Bratislavě 23. listopadu. Tomáš Botló podle mě zazářil v další ze skladeb Soske, kde má duet s neméně výbornou Michaelou Bobekovou, Ricco ve skladbě Deloro. Silnou stránkou křtu i alba je skutečně vysoká úroveň kapely. Každý z jejich členů naprosto ovládá svůj nástroj a vyžívá se v tom nejlepší slova smyslu v tom, aby odehrál naprosto bezchybně, navíc na sebe evidentně „slyší“ a ladí jim to.
A to přesně oceňovali lidé v publiku, kteří na křest přišli. A opět šlo o sestavu profesionálů v jednotlivých oborech, s nimiž se zpravidla Barbora Botošová, ve svém životě protla, pracovala, přátelila. Kmotru alba, výtvarnici Katarínu Vavrovou, introvertku a ženu původně stydlivější, atmosféra a v nadsázce řečená závěrečná slova Barbary „kdo netančí, je zbabělec“, zvedla ze židle a odvážila se tančit přímo na pódiu.
Tak ať vás videoklip k písni Kan Marau La, stejně jako píseň a celé nově vydané album Roshambo strhne také – profesionalitou, energii a muzikálností!
