Emil Cina: Jen tak

Ča avka

Jekh ajso ňilaskero ďives parajsovine aviľom me sigeder khere andal e buťi the e romňi mange maškar vudar phenel: „Av džas kije miri pheň pre Morava,“ imar la na dikhľom vaj jekh berš. Me lake phenav: „Čhaje so diľiňaľuves! Džanes, keci mola o benzinos, no so lenge tiž aneha?“ Sar lake avka prephenďom, thoďa o nakh tele the imar manca na vakerel. Avri kerades, vareso man tiž cirdelas avri. Vaj po jepaš ori lake phenav: „Ta av, džaha.“ La romňake o jakha labon. Na dikhľan, sar frišnones davkerelas sa andro taški. Diňam sa andro motoris the imar džas. E balvajori šviržori, avri esas keraďipen. E romňi mukľa o kazeťakos, kaj giľavenas o Vlachika Roma, joj chudňa tiž te giľavel, šukar giľavelas, no hangos la na esas. Me ča andal o motoris dikhav pro veša the som igen rado, hoj som Prahatar het.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Medailon: Emil Cina


Emil Cina: I takový může být Štědrý den

O Hanušovici, kaj bešel lakeri pheň, mek dur. Pal o Hradecis paš jekh forocis e romňi dikhel tarhos the takoj mange phenel: „Zaterďuv, adaj vareso mušinas te cinel!“ Mange pes na kamelas, so laha kerava, ta ačharďam. The takoj, kana parkinavas o motoris, šunav o mobil. Vičinelas lakeri pheň the me lake phenav: “Ahoj, asi za hodinu jsme u vás.“ The joj pre oda: „Zapomněla jsem brambory, koupíte je cestou?“ „Jo, určitě,“ odphenav. Pro tarhos pherdo Vijetnamca. So tuke na kampel, ta odoj cineha. So šunas? Vareko paš ajso šatros vakerel romanes the so dikhas? Jekh phuri romňi pes dokerel la Vijetnamkaha. Joj romanes the odi vijetnamskones. Džalas lenge mištes. Me peske duminav, možnones peske achaľon the thoďom pes andro asaben the geľom het. E romňi na, bo kamelas te šunel, sar e romňi la koškerel. Cirdňom la romňa het, mušinas te džal, aľe joj mange phenel: „Dža andro šoros, me džav mek te cinel le čhavenge o gulore.“

Mange pes na kamel te terďol andro šoros, no varesar geľom. Sar avka užarav pre ola bandurki la taškaha, anglal mange terďonas duj ajse rakle, vaj tranda beršengere, fajnones urde. Thode pes andro vakeriben. Choc na kamavas len te šunel, so peske vakeren, ta šunavas, sar savoro džalas lendar andal oda vakeriben. So duj džene esas o karčmara the ašarenas pes, keci pre ola manuša ič vaš o chaben the pijatika zakerde, no tiž pro Němci, sar len občorde.

Me pal oda lengero vakeriben cichones chasardňom, so duj pes pre mande takoj visarde. Dikhen kale Romes . Takoj boňarde peskeri duma, chudne te vakerel pal o Roma: „Představ si, Béďo, ty cikáňata nám chodí na třešně.“ „Nám taky,“ odphenďa o aver, „a málem nám obraly celý strom. Já si snad koupím vzduchovku a budu na ně střílet.“ Aver dženo: „Já bych koupil vlčáka a pustil bych ho na ně.“ Me ča šunav, kerades man, choľi tiž. Na ľikerďom andre mande the lenge phenav: „Pánové, abyste pro vaši důležitou práci ve vašich restauracích měli vůbec čas ty třešně očesat!“ Pre oda jon mange nič na phende.

E romňi imar avel, o taški pherde. Bešľam andro motoris the džas. E romňi o mobiľis andro vast, vakerel la pheňaha. „Imar maj avaha.“

Dogeľam mištes, e pheň la romňaha pes čumidle, paš amende pherdo čhave, las o taški andal o motoris, me lav o bandurki the diňom la šogorkiňake the joj pre oda phenďa: „Joj, save fajna o bandurki,“ the me pre oda poradňom o jakha.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Medailon: Emil Cina


Emil Cina: I takový může být Štědrý den

Jen tak

Jeden letní den, bylo to v pátek, jsem přišel domů dříve než obvykle a moje žena mě přivítala mezi dveřmi slovy: „Pojď, pojedeme na Moravu k mojí sestře, už jsem ji přes rok neviděla.“ Říkám jí: „Ženská neblázni, víš, co stojí benzín? A něco jim taky musíme přivézt, ne?“ Když jsem jí takhle odpověděl, sklonila hlavu a přestala se mnou mluvit. Venku je horko a mě také něco táhne pryč. Asi po půl hodině jí říkám: „Tak jedeme.“ Ženě jen zasvítily oči. Ještě jste neviděli tu rychlost, s jakou připravila věci do tašky, odnesli jsme je do auta a jeli jsme. Venku bylo horko, za jízdy nám vál svěží větřík. Žena si pustila kazeťák s olašskými Romy a dala se s nimi do zpěvu. Zpívala hezky, no hlas neměla. Já se díval z auta na přírodu a byl jsem rád, že jsem pryč z Prahy.

Do Hanušovic, kde bydlí její sestra, je ještě daleko. Za Hradcem v jednom malém městečku žena uviděla trh a hned křikla: „Zastav, musíme tady něco nakoupit!“ Nechce se mi, ale co s ní mám dělat? Nakonec jsem zastavil a zrovna při parkování se ozval mobil. Volala její sestra, a tak jí oznamuju: „Ahoj, asi za hodinu jsme u vás.“ A ona na to: „Zapomněla jsem na brambory, koupíte je cestou?“ „Jo, určitě,“ odpověděl jsem. Na trhu je plno Vietnamců a i co nepotřebuješ, nakoupíš právě tady. Co to slyšíme? Někdo u stánku mluví romsky. A co nevidíme? Stará Romka se hádá s Vietnamkou. Jedna romsky, druhá vietnamsky. Šlo jim to dobře. V duchu si myslím, třeba si rozumějí. Dal jsem se do smíchu a šel jsem pryč. Ale žena ne, ta chtěla slyšet, jak ji Romka proklíná. Odtáhl jsem manželku pryč, že už musíme jet, ale ona mi říká: „Podívej se, tady mají nové brambory, tak se postav do řady a já ještě půjdu koupit dětem nějaké sladkosti.“

Chtě nechtě jsem si stoupl do řady, a jak tak čekám na brambory, nemohl jsem neslyšet dva muže, asi tak třicátníky (hezky oblečené), jak se spolu baví. Podle řeči jsem poznal, že jsou oba hospodští a každý se chlubil tím, jak vydělal na jídle a pití a jak ty Němce, co u něj byli, natáhl.

Potichu jsem si odkašlal, oba muži se po mně ohlédli a vidí, že za nimi stojí tmavý Rom. V ten okamžik se dokázali přesměrovat v řeči, a ten jeden povídá: „Představ si, Béďo, ty cikáňata nám chodí na třešně.“ „Nám taky a málem nám celý strom obraly.“ “Já si snad koupím vzduchovku a budu na ně střílet.“ Druhý muž se přidal: „Já bych koupil vlčáka a pustil bych ho na ně.“ Jak jsem je poslouchal, bylo mi z těch řečí horko a měl jsem na ně vztek, a tak jsem si pro sebe nenechal to, co jsem jim chtěl říct: „Pánové, abyste pro vaši důležitou práci ve vašich restauracích měli vůbec čas ty třešně očesat!“ Na to mi ani jeden z nich neodpověděl.

Koupil jsem brambory a v tom už se vrací manželka, tašky plné, sedli jsme do auta a odjeli. Žena drží v ruce mobil a telefonuje se sestrou: „Za chvíli jsme u vás.“

Dojeli jsme v pořádku, žena se políbila se sestrou, kolem nás plno dětí. Vzali jsme tašky z auta a já jsem podal švagrové brambory. Ta na to řekla: „Jé, to jsou hezké brambory,“ a já jsem jen vykulil oči.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Medailon: Emil Cina


Emil Cina: I takový může být Štědrý den