David Kraus: Romská hudba je magická a spojuje lidi, na plese mediků všechny roztancovala. V Mukačevu jsem viděl nejchudší romskou osadu

Jak jste si vystoupení užil a jaká byla atmosféra?

Ples se měl původně zrušit kvůli tragickému incidentu, ke kterému došlo před Vánoci na Karlově univerzitě. Byl jsem hodně nervózní a plný emocí. Ples se nakonec odehrál a já jsi myslím, že přístup, který univerzita zvolila, je určitě ten nejlepší. Musí se fungovat dál a nemůže se všechno zastavit, protože z toho by měl útočník jedině radost. Dlouho jsme přemýšleli nad tím, jaký proslov bychom zvolili, ale dohodli jsme se, že se bez něj obejdeme, protože jsme to neštěstí nechtěli připomínat. Proslov přednesl proděkan, který to řekl za nás za všechny. Ale ples jsme si užili a atmosféra byla dobrá. Měli jsme radost, že publikum hodně tancovalo a že se jim, myslím si, romská hudba líbila.

Vystupovali jste už někdy na nějakým plese nebo to byla vaše premiéra?

Na plesech jsem vystupoval mockrát, ale se svou neromskou kapelou.

Jací byli studenti medicíny jako publikum?

Byli publikum jako každé jiné. Ples je sice opatrnější zábava, vzhledem k tomu, že tam máte rodiče a učitele. Přece jenom to není diskotéka. Ale zpívali a dost tancovali. Viděl jsem i mnoho studentů, kteří se snažili napodobovat romský tanec, který tancují muži. Akorát si teď nemůžu vzpomenout, jak se tomu tanci říká.

S romskou kapelou Gipsy Brothers hrajete romskou hudbu. Jaký k ní máte vztah?

Romskou hudbu jsem začal zpívat s Arpádem Čugou. Jenže on odjel a mně to chybělo. Pak jsem se seznámil s Milanem Šenkim a založili jsme kapelu Gipsy Brothers. Romská hudba je úžasná. Je neskutečně magická, má temperament a sílu lidi spojovat. Byla pro mě takovou “vstupenkou” do romské kultury. Je mi s Romy už odmalička strašně dobře a jsem moc rád a moc vděčný za to, že můžu být jako jediný gádžo součástí třeba různých romských oslav, ať už křtin nebo narozenin. Taky si pamatuji, jak jsem šel s Romy na houby – byl to neskutečný zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Jaké jste měl ohlasy na to, že jste jako Nerom začal hrát romskou hudbu s romskou kapelou?

Ze začátku jsem měl docela strach z toho, že se Romům nebude líbit to, že jako gádžo zpívám romské písničky. Že je to bude urážet. Ale pak jsem zjistil, že to tak není a myslím si, že je to zajímavé i pro gádže.

Zapojil jste se do sbírky zimního oblečení pro děti z ukrajinského Mukačeva, kterou pořádala organizace Romodrom. Jak byste výsledek sbírky zhodnotil?

Do sbírky se zapojilo opravdu hodně lidí a ta podpora byla obrovská, což mi udělalo nesmírnou radost. Takže bych sbírku zhodnotil tak, že dopadla moc dobře. A zajímavé bylo, že nejvíce se zapojili ti, kteří by sami potřebovali podpořit. Nebyli to žádní boháči, ale obyčejní lidé. Myslím si, že lidé, kteří pomoc potřebují, mají pochopení pro ty, kteří ji potřebují ještě více.

Sám jste se s oblečením a potřebnými věcmi do Mukačeva s kolegy z Romodromu vydal, jak tamní lidé pomoc přijali a v jakých podmínkách tam žijí?

Milana Šenkiho jsem začal hrozně prosit, že chci jet do Mukačeva s ním. Tak se to zařídilo a já jsem tam jel. Když jsem tam byl poprvé a vzali mě do té osady, uvařili jsme tam dětem buřtguláš. Vidíte, jak tam žijí, jak jsou tam ty děti skoro nahé. Jak jim je zima a vy jim nemůžete pomoct. Protože kdybych sundal bundu a dal ji třeba chlapečkovi, který ji potřebuje, tak se objeví další, pro kterého bych už bundu neměl.

Byli jsme také třeba na návštěvě u jedné tamní babičky – viděli jsme, jak krájela bramboru na plátky a ty rozdělovala mezi devítičlennou rodinu. Měli tam taky mnoho hygienických problémů, protože tam nebyla voda. Za mě to byla nejhorší osada, kterou jsem viděl, a že jsem byl v mnoha osadách. No a teď měli tamní lidi z té sbírky radost a měli o pomoc velký zájem. Nezapomenu třeba na to, jak obrovskou radost měl jeden chlapeček z toho, že dostal píšťalu – takovou radost jsem snad ještě neviděl.

Kdyby se někdo chtěl do pomoci lidem v Mukačevu zapojit, co by pro to mohl momentálně udělat, a plánujete do budoucna nějakou další sbírku?

Ta sbírka měla stanovený termín, protože jsme museli reagovat hned, a ne jim tam ty věci přivést někdy v květnu. V tuto chvíli je tato sbírka ukončena. Ale slibuji, že ještě něco vymyslíme. Protože je opravdu hodně lidí, kteří by chtěli pomoci, přišlo mi i mnoho zpráv, ve kterých mi lidi poděkovali za to, že mohli pomoct a být té sbírky součástí.

Teď budete jako David Kraus & Gipsy Brothers vystupovat poprvé v Anglii, přesněji zítra v sobotu 3. února ve Warwickshiru. Jak se těšíte?

Přesně tak. V sobotu budeme hrát ve Warwickshiru v Anglii, a to na jedné akci, kterou pořádá škola, ve které je česko-slovensko-romská komunita. Škola ji pořádá proto, aby se všichni i se studenty a jejich rodiči více poznali a sblížili. Mám takový sen, že si jednou zahraju romskou hudbu před nějakým cizím publikem. Třeba francouzským. Tohle je tak na půl, ale i tak se moc těším a jsem rád, že na takové akci, která chce spojovat lidi, můžeme být.