Cigánské baroko aneb náchodská kapela Čilágos na Kuksu
Psal se rok 1991 a my, studenti pedagogické fakulty v Hradci Králové jsme
byli na hudební exkurzi. Navštěvovali jsme významná místa ve Východočeském kraji
a zastavili jsme se i na Kuksu.
„Kdybych měl peníze, tak bych to tady koupil a vrátil bych tomu lesk a slávu
jako za hraběte Šporka,“ řekl tehdy náš milý učitel, muzikolog a hudební
historik doc. PhDr.pošlu kulturní střípky Jiřímu a pak se pustím do dalších
věcí… Stanislav Bohadlo, CSc., dnes dramaturg a ředitel festivalu „Theatrum
Kuks“. Považovali jsme to tehdy se spolužáky za jistou utopii. Pak se mnohé
přihodilo. Uplynulo několik let a přišel mi zpráva: „Mám ho! Bude divadlo!“ Byl
tím míněn nákup chátrající stáje a její přebudování na repliku třetího
nejstaršího barokního divadla v Čechách. Za několik málo let, v roce 2002, se
konal nultý ročník festivalu barokní hudby a divadla „Theatrum Kuks“. Mottem
festivalu se stalo toto prohlášení: „Projekt Theatrum Kuks, nastartovaný u
příležitosti třístého výročí otevření Comoedien-Hausu v Kuksu roku 1702,
probouzí k životu zapomenutý fenomén Šporkova Gesamtkunstwerku a jeho uměleckých
vizí o spojení barokního divadla, opery a hudby v celém kukském údolí.“
Od té doby, pokaždé koncem srpna, ožívá Kuks barokní hudbou a divadlem,
interpretačními semináři a workshopy. Festivalový program je každým rokem
bohatší a bohatší. Silná magie místa a všudypřítomný genius loci zde působí na
každém kroku. Příroda v umění a umění v přírodě, přesně tak, jak si to kdysi
František Antonín Špork představoval. Letos se například hrálo na patnácti
místech, v areálu špitálu i dole ve vesnici. Vedle renomovaných umělců a
ansámblů dostávají příležitost i soubory amatérské a poloamatérské, nadšenecké v
tom nejlepším smyslu slova. Přijíždějí z celé České republiky i ze zahraničí.
Jsou zde ke shlédnutí světové premiéry hudebních a dramatických děl, jejichž
vznik je nějakým způsobem s Kuksem spojen. K dnešnímu divákovi promlouvá
soudobou babylónštinou jazyků novodobá adaptace komedie dell´arte. Nechybí
barokní opery, koncerty, alternativní divadlo, akrobacie na chůdách,
pantomimická vystoupení žáků Borise Hybnera či loutkové divadlo. Letošní
jubilejní desátý ročník s sebou přinesl významná výročí, mimo jiné i deset let
od založení divadelního souboru „Geisslers Hofcomoedianten“, volně navazujícího
na činnost společnosti Josepha Antona Geisslera v dobách slávy Kuksu za Antonína
Šporka. Festivalu na Kuksu se každoročně účastní vídenští potomci Šporkovy
rodiny, a to nejen jako hosté, nýbrž někdy i jako účinkující. A pro to všechno
dnes patří festival „Theatrum Kuks“ k respektovaným tuzemským festivalům s
mezinárodním renomé.
Prolínání česko-německo-francouzsko-italských kulturních prvků bylo v dobách
Františka Antonína Šporka naprostou samozřejmostí. Multikulturní prostředí v
šporkovském duchu dnes obohacuje také romská hudba. Po celých deset let je zde
vítaným hostem Čilágos, kapela z Náchoda. Její vystoupení na Kuksu pod názvem
„Cigánské baroko“ je již tradičně spojeno s ochutnávkou v Galerii českých vín.
Letos hráli Čilágos navíc i v Comoedien-Hausu při oslavě desetiletí divadelního
souboru „Geisslers Hofcomoedianten“. Svěží romská muzika se střídala s
divadelními výstupy a oslava se protáhla do pozdních nočních hodin. V tradičních
romských krojích – muži v červených košilích a černých kalhotách, ženy v
širokých květovaných sukních, ovládnou celé pódium a prostorem naplno zazní
zvučné sborové vokály doprovázené akordeony, baskytarami a perkusemi. Vůbec není
náhoda, že některé harmonické postupy a přechody populární východomaďarské
kapely Parno Graszt jsou velmi blízké těm, které používají Čilágos. Maďarský
vliv je patrný nejen v jejich dialektu romštiny, ale také v melodice a harmonii
písní. Vždyť prarodiče dnešních Čilágos přišli po první světové válce na
Slovensko z Maďarska, z okolí Miškolce. Po druhé světové válce se část rodiny
dostala do východních Čech a dodnes žije v Náchodě. Rodinné hudební stříbro
střeží již patnáct let právě kapela Čilágos. Její jádro tvoří čtyři sourozenci:
Olga Vnadová, Emil Baláž, Ernest Baláž, Vlasta Karvaiová a jejich blízcí.
Název vystoupení „Cigánské baroko“ mě přivedl k malému zamyšlení. Proč zrovna
baroko? Lze vůbec spatřovat v romské hudbě něco barokního? Tak, jako se v baroku
dokonale snoubí horizontální hudební myšlení s vertikálním (tedy vícehlas
dostává další rozměr vyjádřený v akordech a vztazích mezi nimi), předává nám
Čilágos rodinné hudební poselství na barokních oblacích „cigánského“
kontrapunktu propojeného s originální harmonií. Z jejich vystoupení prýští
gejzíry strhující nálady a euforie, při zpěvu táhlých smutných halgató se
člověku sevře srdce. A právě ty velké emoční zlomy, pro romskou hudbu typické,
mají také něco společného s barokním afektem. Již zmíněným „rodinným stříbrem“
kapely je nepřeberné množství romských písní z východního Slovenska, především z
okolí Velké Idy, z níž pocházel jejich prastrýc Ondrej Kuru, jeden z největších
primášů v okolí Košic.
Festival „Theatrum Kuks“ se ujal velké role tlumočníka a zpřístupňuje
složité, často těžko dešifrovatelné barokní alegorie. Zcela v duchu festivalu
nabízejí i Čilágos staré nápěvy oděné do nových aranžmá i rytmů.