Anna Koptová: Černá růže
Mgr. Anna Koptová patří mezi ty osobnosti, za něž mluví činy. V čase
nesvobody psala básně o touze zachránit a povznést romský jazyk a kulturu, od
90. let už jí na psaní poezie nezbývá čas.
Anna Koptová se narodila 7. 11. 1953 ve Slovenské Vsi, která se nachází u
Kežmaroku v okrese Poprad. Otec Gustav Klempár pocházel z proslulé hudebnické
rodiny, v 50. a 60. letech byl kapelníkem folklorního souboru Magura, který
vznikl při textilce Tatraľan v Kežmaroku, kde také manuálně pracoval. Když děti
odrostly, pracovala jako dělnice i matka. Rodiče podporovali svých devět potomků
ve vzdělávání, přáli si, aby prostřednictvím škol dosáhli vyšší životní úrovně.
Nejstarší dcera studovala střední školu, což bylo na počátku šedesátých let
nezvyklé i na neromské poměry. Anna Koptová věděla už od základní školy, že se
chce stát novinářkou. Fascinovala ji práce s informacemi – možnost pozitivně
ovlivňovat svět kolem sebe a vztahy mezi lidmi. Vystudovala Střední
všeobecněvzdělávací školu v Kežmaroku (dnešní gymnázium), v roce 1977 promovala
na Katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.
V této době se přes svou starší sestru, učitelku v mateřské škole, seznámila s
Milenou Hübschmannovou, která ji uvedla do světa materiální bídy i kulturní
bohatosti romských osad, tak odlišného od oficiální doktríny o životě v
socialismu.
Krátce po nástupu do prvního zaměstnání, redakce Východoslovenských
novin, se účastnila 2. kongresu IRU (Mezinárodní romské unie) konaného v Ženevě
v roce 1978. Setkání s romskými aktivisty z celého světa a zážitky spojené s
následným nátlakem ze strany Státní bezpečnosti (ona i její blízcí se ocitli pod
dohledem StB: zastrašování, nucení ke spolupráci, znemožnění studia bratrovi) ji
přiměly zaujmout odmítavý postoj k politice KSČ nejen ve vztahu k Romům. Musela
změnit zaměstnání, její názory na národnostní sebeurčení Romů byly považovány za
„nepřátelské československému lidu“. Do listopadové revoluce pracovala jako
redaktorka v závodních časopise Inženýrských staveb v Košicích, v letech
1990-1992 se stala poslankyní Slovenské národní rady (národního parlamentu).
Společně s dalšími 10 romskými zástupci se zasadila o legislativní ukotvení
romské národostní menšiny, vznik přípravných (nultých) ročníků, romské
konzervatoře, profesionálního romského divadla (Romathan se sídlem v Košicích).
Koptová byla v letech 1992–1998 také jeho první ředitelkou.
Společně s Elenou Lackovou a Miroslavem Lackem založili v roce 1991 Kulturní svaz občanů romské
národnosti a začali vydávat romské noviny Romano ľil/ Romský list. Je
předsedkyní Asociace na podporu vzdělávání Romů na Slovensku, zakladatelkou a
ředitelkou Nadace Dobrá romská víla Kesaj (podle pohádkové bytosti, která
navrací Romům zrak a učí lidi předávat dobro), jež se zaměřuje na vzdělávání,
kulturu, vydavatelskou činnost a právní ochranu etnických menšin. Od roku 2003
je Nadace zřizovatelem a Anna Koptová ředitelkou první romské všeobecně
vzdělávací školy – Soukromého romského gymnázia v Galaktické ulici v Košicích,
které se stalo pilotní školou uplatňující ve vzdělávání Romů romský jazyk.
Věnuje se také standardizaci romského jazyka – je členkou expertní skupiny
připravující nová pravidla romského pravopisu, podílela se na prosazení předmětů
romský jazyk a literatura a romské reálie do vyučování na základních a středních
školách. Sestavila romsko-slovenský slovník – Romčina do vrecka (Košice, 1995).
Pro divadlo Romathan přeložila do romštiny klasickou tragédii Federica Garcíi
Lorcy Krvavá svatba, muzikál Cigáni jdou do nebe a další. Je vdaná, má dvě
dcery, starší z nich dokončuje studium romistiky a indologie na Filozofické
fakultě UK v Praze.
Do poloviny 90. let publikovala své básně v romských periodicích. V současnosti
se již poezii nevěnuje. Ve sborníku romské poezie jedenácti autorů Kale ruži/
Černá růže, který k vydání připravila a českými překlady opatřila Milena
Hübschmannová, jsou otištěny tři její básně: Dživeha/ Budeš žít (v překladu Anny
Žigové), Lungo drom/ Dlouhá cesta a Čučipen/ Prázdnota. V úvodu ke svému debutu
napsala: „Romsky jsem začala psát v zimě 1988. Přivedl mě k tomu život. A také
to, že se mi dostaly do rukou romské verše a povídky jiných Romů. Užasla jsem,
jaká je romština krásná.“ Anna Koptová prokazuje znalost literárního kánonu i
pravidel poetiky. Zdatně využívá hromadění slov s příbuzenským významem, a
ukazuje tak bohatost romštiny, básnickou figurou opakování dociluje naléhavosti
sdělení i rytmického spádu. Báseň Prázdnota obstojí i ve srovnání s moderní
poezií, při níž nezáleží, jaké národnosti její autor je – odkazuje totiž k
obecně lidským existenciálním prožitkům.
