Alena Gronzíková: Krásný sen / Šukar suno
Stalo se to před nedávnem. Rozárka vstala brzy ráno. Ještě ani nestačilo
vyjít sluníčko, a už běhala po celém pokoji a její křik budil celou rodinu.
Vstávejte, už je ráno!
„Měla jsem krásný sen. Zdálo se mi, že máme doma zvěřinec, kde je plno pejsků,
samé čivavy. Jéje, to byla paráda!“
Začala ze mě stahovat peřinu, abych už vstala a věnovala se jí. Bože, co ta se
nazlobí!
Konečně sobota, mohla jsem si přispat a nepospíchat do práce jako každé ráno. Ta
mrška mě ale nenechá! Nahlas ale neříkám nic, abych ji náhodou nerozplakala.
Ještě by si mohla myslet, že už ji nemám ráda. Pomalounku, ještě celá nerudná,
vstávám z pelechu a jdu se umýt. Vyčistím si zuby a usadím se do křesla.
Vtom si mi Rozárka sedne na klín a upře na mě oči. A povídá: „už vím, jak
vyděláme penízky, abych si mohla koupit takového pejska, jakého jsem viděla ve
snu. Budu prodávat!¨,“ řekne pyšně.
Ty její hezké oči. Jiskřičky v nich jí jenom blýskají! Usměju se, sama pro
sebe, aby to neviděla. Ona ale brebentí pořád dál a dál, až k zešílení.
Zničehonic vstane a zase začne poskakovat. Nakonec se pustí do tance a
prozpěvování písničky, kterou si sama složila o tom, jak získá penízky: „…budu
mít penízky na malou čivavu…“
Zatímco si Rozárka prozpěvovala, rozdělala jsem oheň v kamnech, aby nebyla
taková zima. Venku mrzlo, až praštělo. Po chvíli se zase rozpovídá :„maminko,
podívej, budu prodávat to, co nakoupíš do ledničky. Třeba to, co už nebudeš
potřebovat k vaření.“
A už mě táhne na chodbu. Otevře dvířka od ledničky a zkoumá její obsah
odshora dolů. Kroutí hlavou a nevěří svým očím. Vtom zahlédne v ledničce
čokoládový pudink. „Maminko, mám hlad! Radši nejdřív vyzkouším, jestli není
zkažený, než ho někomu prodáme,“ říká Rozárka.
Bere do ruky velkou lžičku a pustí se do jídla. Celou pusu má upatlanou od
čokolády. Chytí se za bříško. Teď ji bolí, protože zhltla pudink moc rychle.
„Znovu se po mně podívá a spustí: „Maminko, poslouchej, kdybys viděla ty
pejsky, jací byli krásní! Nejvíc se mi líbí malé čivavy,“ zasměje se, „taky chci
takového pejska.“
Vstane, jde zpátky k ledničce a znovu si pečlivě prohlédne její obsah. Ze
spodního šuplíku vytáhne pytlík se zelenými paprikami a vykřikne: „Už to mám,
maminko, podívej! Věděla jsem, že najdu něco zdravého, co se dá prodat! Já
stejně papriky nerada! Bude lepší, když je prodáme gádžům, oni mají moc rádi
zdravé věci! Když je prodáme po koruně, budeme mít hned pět korun! To je přece
hodně maminko, nebo není?“ zeptá se nakonec.
„To není moc peněz, holčičko moje, na takového pejska, jakého si přeješ,
chybí ještě aspoň pět tisíc,“ povídám.
Vtom něco zaslechnu. Budík! Zase musím vstávat do práce.
Rozpálím kamna a budím Rozárku, aby vstávala do školy.
Zanedlouho jí bude osm a má velký sen: chtěla by pejska. Kapučínovou čivavu.
Hezký sen.
ŠUKAR SUNO
Hin oda na čirla. E Rozarka uštiľa sig tosara. Mek o khamoro aňi na avľa avri,
the joj imar denaškerlas pal o kher.
Savoren uštavelas.
„Ušťen imar, hin tosara! Šunen man savore, džalas mange igen šukar suno. Khere
sas amen dzvirincos, igen but rukonorenca, cikne čivavenca Jááááj…, oda sas
vareso…!“
Jekhvarestar mange cirdel tele o paplonos, kaj te ušťav. Kaj te šunav la.
Devlale! Meravas andre choľi.
Šaj mange sombatone suťom dureder, te phirav sako ďives andre buťi the mušinav
sig tosara te ušťel.
Adi čhajori mange na del smirom.
Na mukel man dureder te sovel, gondoľinavas andre peste.
Na phenďom pre oda nič. Te na rovel, te na kerel mek bareder bida. Šaj peske
phenel, hoj la imar nakamav.
Lokores, choľaha uštiľom pal o haďos the gejľom mange te morel o muj the o danda.
Paľis mange bešľom pre fotelka. E Rozárka mange bešľa pro khoča. Dikhľa pre ma.
Phenel:„Mamo šun. Imar džanav, so kerava. Imar džanav, sar zarodava lovore, kaj
mange te cinav ajse rukonores, sar mange džalas andro suno. Bikenkerava!“ phenďa
barikanes.
Ola lakere šukar jakhora. Maj lake o čercheňa andre chuťkernas. Asav andre peste.
Avke, kaj te man na dikhel.
Joj mek sa furt vakerlas the vakerlas. Paľis uštiľa pro pindre upre the pale
chuťkerlas. Chudľa te khelel pal calo kher. Jekhvarestar chudľa te giľavel
giľori, so peske korkori sthoďa, pal oda sar te dochudel love.
„Ela man lovore pre miri čivava…!
Medig e Rozárka giľavelas, me kerďom jag andro bov, te na avel andro kher baro
šil. Sas jevende.
Pale chudľa te vakerel: „Dikh mamo, bikenava oda, so tu cinavkereha andre
chladnička. So tuke na kampela te tavel“.
Akor man cirdľa andre chodba. Phundraďa o vudaroro pal e chladnička, dikhel
upral, dži tele. Krucinel le šereha, na paťal peskere jakhenge. Akor zadikhľa
čokoladovo pudinkos. „Mamo som čino bokhaľi. Ta mušinav perši te zkušinel, či
hino lačho ada pudinkos“ phenďa e Rozárka.
Andro vast iľa bari roj the mukhľa pes te chal. Calo muj sas la zamaľardo le
pudinkostar. Chudel pes pal o peroro. Dukhal la, bo igen sigo les chaľa tele.
Dikhel pre mande the pale pes mukhľa te vakerel:
„Mamo šun, te dikhes ole rukonoren, save sle šukar. Jekhbuter ola cikne čivavi“,
zaasandiľa, „Me kamav ajse rukonores“.
Pale uštiľa, gejľa kije chladnička, dikhel feder so hin adre cinkerdo. Iľa avri
zelene papriky the chudel te viskinel:
„Dikhča mamo, me džanavas kaj arakhava vareso, so hino sasto the del pes te
bikenkerel“.
„The avka me papriky na chav. Džanav, kaj hine lačhe pro sasťipen, manuš pal
lende barol. Me len aľe narado chav. Feder ela te len bikenaha le gadženge, jon
igen rado chan ajse chabena! Te bikenaha po jekh paprika, hin amen pandž, ela
amen pandž koruni. Oda hin but, na mamo“? Phučľa mandar.
„Oda nane but, mri čhaj, mek tuke kampel maj pandž ezera pre kajso rukonoro“,
odphenďom lake.
Andr´oda vareso šunav.
O buďikos. Mušinav te ušťěl andre buťi. Kerav jag, ušťavavav la Rozárka andre
škola.
Nadočirla lake ela ochto berš. Hin la suno, kamel rukones, kavejakeri čivava.
Šukar suno.
