Začínal jsem od nuly

Kdyby mi před několika týdny někdo řekl jméno David Beňák, přiznám se, že bych nevěděla, o koho jde. Pak jsem nestačila žasnout nad tím, jak je tenhle mladý Rom úspěšný. Nedávno získal magisterský diplom na Filozofi cké fakultě Karlovy univerzity, pracoval v Radě vlády pro záležitosti romské komunity a v současnosti pracuje jako vedoucí Odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Městské části Praha 14. Při rozhovoru s ním jsem si ale uvědomila ještě jednu věc. Že je to člověk, který chce lidem skutečně pomáhat…

* Hned po základní škole jste začal studovat Střední průmyslovou školu v Mostě, obor všeobecné strojírenství. Po ukončení studia jste se přihlásil na Vyšší odbornou školu sociálně právní. Jak se dá skloubit strojírenství se sociální prací?

Ve třetím ročníku jsem přemýšlel, kam bych mohl jít dál studovat po maturitě, a všiml jsem si na nástěnce informace o možnosti nástavby v oblasti sociální práce. A proč právě sociální práce? Protože jsem vždy chtěl lidem pomáhat, akorát jsem neměl možnost jít studovat sociální práci na střední školu.

* Studium na Vyšší odborné škole sociálně právní vám asi dávalo dostatečný prostor plně se angažovat v této oblasti, protože jste stál za realizací mnoha projektů. V Bílině, odkud pocházíte, jste to byl právě vy, kdo nastartoval činnost romských poradců.

Ano, to bylo hned v prvním ročníku na vyšší odborné škole. Projekt byl financován ministerstvem vnitra z programu prevence kriminality. Díky tomu se v Bílině zřídilo první romské informačně poradenské centrum. Centrum fungovalo několik let, pak se tato myšlenka transformovala do pozice romského poradce na městském úřadě. Tato funkce je tam dodnes.

* Díky svým znalostem a orientaci v problematice jste se dostal až na post odborného pracovníka Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Do této funkce jste nastoupil ještě v čase, kdy se rada vlády jmenovala Meziresortní komise pro záležitosti romské komise. V čem spočívala vaše práce v radě?

Ano, v roce 2000, kdy jsem na tuto pozici nastoupil, se jmenovala Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity, po roce mého působení, v roce 2001, se přejmenovala na Radu vlády pro záležitosti romské komunity. Ve funkci jsem setrval celkem pět let a od začátku jsem měl na starosti grantové programy. Nejdříve to byly grantové programy pro okresní úřady, obce, nevládní neziskové organizace, pak mi byl předán program podpory terénní sociální práce.

* Tato instituce funguje od roku 1997. Myslíte, že během deseti let existence pokročila ve svých snahách o integraci Romů a že se její činnost zefektivnila?

Určitě. Například tím, že realizuje dotační programy, to znamená, že přímo ovlivňuje integrační politiku; rada vlády se také zapojila do projektu Dekáda romské inkluze. Samozřejmě, že to není ideální stav, ale je vidět, že prošla svým vývojem. Je tu stále snaha vytvořit instituci specializovanou na problémové romské lokality, takzvanou agenturu. A ta by podle mého názoru výrazně tenhle vývoj posunula ještě dál.

* Vidíte rozdíl v činnosti rady vlády v druhé polovině devadesátých let, kdy začínala, a v současnosti?

V jistém pohledu určitě. Tehdy byla jinak strukturována veřejná správa. Do dneška je řada lidí, kteří litují, že zanikly okresní úřady, protože se přes ně dalo realizovat daleko více věcí a projektů. A co bylo důležité, měli jsme po celé České republice síť romských poradců. Funkce poradce začala být standardizovaná a stabilní, ale bohužel v roce 2003, kdy byla provedena reforma veřejné správy, tato funkce zanikla, což je podle mě jeden z minusů reformy. Ale na druhé straně je zaznamenán i výrazný posun ve spolupráci s ostatními ministerstvy nebo už zmiňované grantové programy.

* Nedá mi nedotknout se aktuálního tématu a tím je pan Jiří Čunek. Jaký máte vy názor na jeho politickou činnost zejména ve spojitosti s romskou komunitou? Jeho xenofobní výroky se stávají populárními, nedávno přišel s novou koncepcí řešení otázky týkající se Romů…

Samozřejmě že nesouhlasím, jakým způsobem Jiří Čunek komentuje stav romské komunity i vztah k romské komunitě. Četl jsem řadu vyjádření od různých osobností a já sám za sebe můžu říct, že nesouhlasím s výroky pana Jiřího Čunka. Myslím, že jako politikovi by mu měla být vlastní korektnost. Jeho přístup mi připomíná dobu Marie Terezie: Romy převychováme, dáme je do krabiček, aby byli hranatí, protože když jsou hranatí, tak se lépe poskládají do našich forem a modelů… to samozřejmě není v pořádku. Nestačí říct: Romové se budou vzdělávat a budou pracovat, aby nemuseli dostávat sociální dávky. Já samozřejmě schvaluji to, aby se upravil systém sociálních dávek. Ale upravit ho tak, aby lidi skutečně motivoval. Jistě, vzdělání Romů, a nejen Romů, je důležité a je zásadním činitelem v některých oblastech, ale při vytváření koncepce je důležité dívat se na problém komplexně. Dobrou cestou je podle mě agentura.

* Existuje Rada vlády pro záležitosti romské komunity, taky Rada vlády pro národnostní menšiny. Nemyslíte, že zřízení takové instituce, která se bude specializovat na sociálně vyloučené lokality, zejména romské lokality a ghetta, bude kontraproduktivní? A že by tato problematika měla spadat do resortu rady vlády?

To si rozhodně nemyslím. V České republice není instituce, která by byla schopná komplexně poskytovat podporu obcím s tímto problémem. A pokud se sám stát nebude aktivně podílet na řešení bytové otázky, nikoliv formou dotací, ale přímo stavět a něco realizovat, nezbývá nic jiného, než ukazovat a předkládat možnosti řešení jednotlivým obcím. Protože každá obec má svou specifi čnost daného problému a při řešení je důležité vycházet právě ze specifi k dané obce. A když obec nemá odborníky a zkušenosti, pak je dobré, aby tady byla organizace, která tyto zkušenosti má a nabízí řešení.

* V současnosti pracujete jako vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví. Co všechno musíte řídit a s čím za vámi lidé nejčastěji chodí?

No, řídím toho poměrně dost. Spadá sem sociálně právní ochrana dětí, pomoc v hmotné nouzi, příspěvek na péči a dávky zdravotně postiženým, řídíme terénní práci pro seniory, terénní práci pro romskou sociálně vyloučenou komunitu, dále se věnujeme primární prevenci sociálně patologických jevů, kam spadá také protidrogová prevence, a pochopitelně se zabývám i ekonomickými otázkami tohoto odboru. Nejčastěji řešíme problémy s pomocí v hmotné nouzi, to znamená příspěvek na živobytí, příplatek na bydlení.

* Stalo se, že na vás nějaký životní příběh osobně zapůsobil?

Za úspěch třeba považuji případ, kdy se matka dvojčat rozhodla jedno z dětí dát k adopci, protože to finančně nezvládala, a nám se podařilo docílit, aby se dítě matce vrátilo respektive aby si ho vzala zpátky a byla schopna se o něj postarat.

* Pro výkon sociální práce se předpokládá dar empatie vůči lidem, se kterými člověk pracuje. Myslíte, že je chápete i proto, že sám jste začínal podobně?

Možná ano. Já jsem taky začínal od nuly, sám jsem byl na té druhé straně. V rodině jsme moc peněz neměli a formuláře na dávky sociální státní podpory jsem taky vyplňoval, takže možná ano. Možná i to je to, proč lidi, kteří jsou na dně, chápu a snažím se jim pomoct.

* Ve své práci se často setkáváte kromě jiných lidí i s Romy. Vy sám jste Rom. Pomáhá vám to ve vaší profesi? Například se lépe vcítit do jejich tíživé situace?

Těžko říct. Ve své práci se snažím chovat maximálně profesionálně. U mě nemá žádný klient výhody oproti jinému klientovi. To je zásada, kterou dodržuji striktně. Samozřejmě to, že jsem Rom, může působit při komunikaci s Romy kladně, ale nikdy jsem je neupřednostňoval jako klienty. To by ani nebylo fér.

* Naplňuje vás tato práce?

Ano. I když je tato práce veřejností často neprávem haněna a pohlíží se na nás často s despektem. Ale myslím, že v tomto směru se nám trochu křivdí. Ta práce je skutečně náročná, musí být prováděna na poměrně vysoké profesionální úrovni a mnohdy je skutečně těžké tuto úroveň zachovat. Jsou situace, kdy se nestačíme divit, jak si dokážou lidé mezi sebou ublížit. Ale pak jsou tady i situace, kdy lidé přijdou a poděkují. A to je přesně to, co vám prozáří den, a řeknete si ano, dělám svou práci dobře. Myslím, že lidé by k sobě měli být tolerantnější, více se respektovat a nejednat s někým podřadně jenom proto, že je chudý nebo že má jinou barvu pleti.

* Jste úspěšný mladý muž… dopracoval jste se na místo, kam se mnoho lidí tak rychle nedostane. Co bylo vaším hnacím motorem, který vás neustále hnal kupředu?

Do určité míry to byla moje cílevědomost. Mým snem bylo vždy pracovat pro lidi a ten sen se mi splnil. Jistě že nebylo mým snem být vedoucím odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ale tato pozice mě lákala a naplňuje mé představy o práci. Vždy jsem však věděl, že abych mohl být rovnocenným partnerem odborníků, musím se vzdělávat. Že nestačí jen ochota pomáhat lidem.

* Možná právě proto jste skvělým příkladem toho, že i Rom může pracovat na kterékoliv pracovní pozici jako ostatní lidé. I na té nejvyšší…

Ale to já nejsem sám. Je mnoho úspěšných Romů, kteří to dotáhli hodně vysoko. A jsou skvělým příkladem pro nás pro všechny. Je ale moc důležité, aby takových Romů bylo čím dál víc…