Vojtěch Filip pro Romea.cz: Romové nejsou rozhodně zákonem upíráni na svých právech. Náš právní systém to neumožňuje. K romské komunitě se většina Romů nehlásí.

K romské komunitě se podle volebního lídra a předsedy KSČM Vojtěcha Filipa většina Romů nehlásí. Komunita má prý svá vlastní pravidla a pokud někdo nechce podle těchto pravidel žít je nucen komunitu opustit. Uvedl to Vojtěch Filip v předvolebním rozhovoru pro zpravodajský server Romea.cz. Podle Filipa Romové nejsou rozhodně zákonem upíráni na svých právech. “Náš právní systém to ani neumožňuje. Ve společnosti je však vytvořené stigma, které může v některých případech vést k případům nespravedlivého přístupu,” říká v rozhovoru pro Romea.cz Filip.

 

Některé strany mluví o tzv. zneužívání sociálních dávek “nepřizpůsobivými”. Souhlasíte s tím, že takový problém existuje? Jsou sociální dávky nějak masivně zneužívány? Pokud ano, v jakém finančním objemu?

Ano, souhlasíme s tím, že je určitá skupina obyvatel, která si na dávkovém sociálním systému vytvořila svůj životní styl. Stále častěji ve strukturálně postižených krajích a regionech řešíme i problémové soužití běžných občanů s některými sociálně slabými občany, kteří jsou závislí na sociálních dávkách a využívají především nájemního bydlení. Bohužel se mezi nimi najdou i tací, kteří nejsou schopni dodržovat základní pravidla slušného chování a soužití. Ve svém okolí vytvářejí výrazný hluk, nepořádek a bohužel dochází i k verbálnímu nebo fyzickému napadání jiných osob. 

Neříkáme ale, že jsou sociální dávky zneužívány masivně. Dle platného systému jsou vždy dávky vypláceny dle doložených podkladů a splněných podmínek pro nárok. Mluvíme zde především o dávkách určených na bydlení (příspěvek a doplatek na bydlení), které se velmi často vyplácejí do nevyhovujících hygienických bytových podmínek. Nájemní smlouvy jsou na daleko vyšší částky, než je standardní nájemné. Jedná se o tzv. byznys s chudobou. Majitelé těchto bytů jsou často zahraniční majitelé, nebo z jiných regionů i krajů. Byty mají jen s účelem výdělku. V podstatě je majitelům jedno, jak byt vypadá a kdo tam bydlí, hlavně, že od státu budou zaručeny finance. Proto také hovoříme o potřebné změně legislativy, kdy by se výrazně omezila možnost parazitovat na potřebě bydlení u občanů na sociálních dávkách.

Také i nemožnost další práce s dlouhodobě nezaměstnanými je nutné řešit, stále se zvyšující počet dětí s neukončeným základním vzděláním, které automaticky končí na úřadu práce. Proto chceme zákon o sociálním podnikání, revizi sociálního dávkového systému, vrácení pronájmu bytů do živnostenského zákona, skryté záškoláctví jako možnost odebrání přídavku na dítě a sjednotit dávku na bydlení do jedné dávky, která by byla pevně stanovena a navýšena by byla jen každoročně o výši valorizace. 

V jaké souvislosti a koho označujete slovem nepřizpůsobiví?

Například v Mostě toto slovo slyšíme od místních vlastně každý den. Raději bychom upřednostnili termín sociálně vyloučení, protože může jít i o lidi takto zformované dlouhodobou tíživou situací, prostředím apod.  Obecně však není tento termín používaný pro každého občana, který je tzv. na dávkách, to rozhodně ne. Jde o občany, kteří vůbec nepracují, jsou zcela závislí na sociálním systému a bohužel se nedokážou přizpůsobit běžnému životu a soužití mezi dalšími občany. V mnoha ohledech ani nechtějí. Navíc, není tady ani rozhodující minoritní skupina. Je to především o chování člověka. V Ústeckém kraji je koncentrace těchto lidí jedna z největších, proto se zde dlouhodobě potýkáme s mnoho neřešenými problémy. 

Ceny nemovitostí a pronájmů neustále rostou a i pro běžné rodiny se stává bydlení nedostupné. Je řešením výstavba sociálních bytů? Budete například prosazovat zákon o sociálním bydlení?

Určitě budeme prosazovat i zákon o sociálním bydlení, ale to je jen část problému. V současné době je bydlení nedostupné i pro rodiny s mírně podprůměrnými příjmy, protože ceny bydlení jsou velmi nadsazené. To lze vyřešit jen státní podporou masivní obecní a družstevní výstavby bytů, která by pomohla srazit i ceny nájemného. Pro nás je klíčový pojem „dostupné bydlení“ – tj. nákladové,  ne pro zisky soukromníků, a také ochrana nájemníků vymáháním přiměřeného nájemného a usměrnění dalších nákladů spojených s bydlením (energie, voda, odpad).

Jakým způsobem chcete zabránit obchodu s chudobou?

Na obchod s chudobou jsou napojení soukromníci účtující nepřiměřené náklady na doplatky na bydlení, ale také vymahači dluhů. Obce by měly zpět vykupovat sociální byty, zastropovat tam proplácení doplatků a pochopitelně je nutná i likvidace nepřeměřených dluhů, tzn. například odpouštění příslušenství dluhu, vstřícný režim splácení a exekuce vrátit pod kontrolu státu.

Ústavní soud zrušil tzv. bezdoplatkové zóny. Jaký máte na toto rozhodnutí názor? Budete prosazovat přijetí obdobného zákona v budoucnu?

Bezdoplatkové zóny, když už de facto vznikají, tak by neměly zahrnout celé město a ani by neměly posilovat ghetoizaci a “no-go” zóny v obcích. Speciálním problémem jsou neplatiči na některých sídlištích. Je potřebný humánnější režim splácení dluhu a krocení exekutorů. Jde také o kontrolu sociálního bydlení – za ubytování často v havarijním stavu nemůže majitel brát od státu doplatky.

Uvažujete o tom, že by se uzákonila, tak jak je tomu i ve světě, povinná školní docházka do 18 let, která by zaručila, aby část dětí po základní školní docházce nekončila mimo vzdělávací systém?

Diskuzi o prodlužování povinné školní docházky se nebráníme, předcházet však musí analýza současné situace a případných pozitivních i negativních dopadů. Co však považuji za důležité, to je účast v předškolním vzdělávání, které významně napomáhá při vyrovnávání rozdílů při odstartování vzdělávací dráhy. Může tak zároveň přispět k zamezení předčasným odchodům ze vzdělávání.

Velmi důležitá je také systematická práce s rodinou, včetně motivace k posílání dětí do škol. Jedno z opatření, které se osvědčilo v různých regionech, jsou obědy v mateřské škole a na prvním stupni základních škol zdarma. Podle šetření se v těchto místech zlepšila školní docházka i výsledky.

V základních školách chceme obnovit školní dílny, kde se mohou uplatnit a zažít pocit úspěchu i žáci, kteří nejsou na teoretické předměty. Zároveň zde získávají vztah k řemeslu a zájem o pokračování ve studiu. KSČM také prosazuje dostupnou zájmovou činnost, školní kroužky zdarma a daňové odpočty pro rodiče na mimoškolní činnost jejich dětí.

Některé kraje, například Ústecký kraj, se v porovnání s ostatními kraji řadí ve vzdělanosti mezi podprůměrné. Jakým způsobem chcete zlepšit situaci v krajích, kde se dlouhodobě objevuje nižší počet absolventů středních a vysokých škol?

V České republice je nerovnost v přístupu ke vzdělání velký problém, a to nejen v Ústeckém kraji. Přispívají k tomu ekonomické rozdíly rodin, kdy se zvyšuje počet těch, které se propadají na či pod hranici chudoby. Řada rodičů si často nemůže dovolit své děti poslat na vyšší vzdělání, případně student je nucen si při studiu pravidelně přivydělávat, aby vůbec studovat mohl. Není divu, že mnozí to nezvládnou a studium opouštějí.

Řešení vidím v potírání příčin chudoby, v tom, aby měl každý práci za důstojnou mzdu a dostupné bydlení. Základní škola by měla mít jednotné vzdělávací programy a zároveň by měla být vnitřně diferencovaná, aby se v ní mohl rozvíjet zájem a schopnosti každého žáky. Je potřeba dostat sem kvalifikované učitele – plat, pracovní podmínky, bydlení, motivační a stabilizující příspěvek k setrvání v regionu.

Jaký je váš názor na cílenou podporu vzdělání romských studentů? Konkrétně například stipendia pro romské středoškoláky nebo vysokoškoláky? Popřípadě, jak zvýšit vzdělanost Romů a Romek v České republice?

Distanční výuka prohloubila nerovnost ve vzdělávání. KSČM je pro bezplatné vzdělávání na všech stupních škol, pro poskytování učebnic a základních učebních pomůcek na základních a středních školách zdarma, chce poskytnout internet zdarma domácnostem s dětmi a sociální a prospěchová stipendia. Zároveň požadujeme rozšíření kapacit studentských ubytovacích zařízení a kolejí a snížení cen za ubytování. Podporujeme technické a učňovské školství a soulad vzdělávacích oborů s měnícím se pracovním trhem. Za velmi důležitou považujeme spolupráci škol a firem.

Jaké má vaše strana ve volebním programu návrhy na zlepšení integrace Romů?

Romové byli vždy součástí naší společnosti. Nemyslíme si, že pokud se člověk chová obecně dle společenských pravidel a hodnot, záleží na tom, k jaké patří menšině nebo majoritě. Dle praxe jde spíše opačný problém. Konkrétně romská komunita, ke které se ale většina Romů nehlásí, má především svá pravidla a své tzv. malé zákony. Pokud se poruší nebo někdo nechce žít dle těchto pravidel, často jsou nuceni tuto komunitu opustit. Určitě jsou u ostatních občanů i předsudky vůči romské komunitě, je to však důsledek všech dotčených problémů výše.

Romové nejsou rozhodně zákonem upíráni na svých právech. Náš právní systém to ani neumožňuje. Ve společnosti je však vytvořené stigma, které může v některých případech vést k případům nespravedlivého přístupu. Je to především o vývoji samotné společnosti, která v mnoha ohledech přehodnocuje své postoje, především u mladší generace. Považujeme za nutné tyto problémy řešit od školy, zejména u mladé generace – pro překonávání bariér je velmi důležité především vzdělání, velkou roli by měli hrát i terénní sociální pracovníci, na jejichž činnost je nutné vyčlenit vyšší prostředky.

V sociálně vyloučených lokalitách je dlouhodobě volební účast nízká. Čím si to vysvětlujete?

Nízkou úrovní vzdělání a nezájmem o společenské dění. Pokud se budeme bavit o vyloučených lokalitách, panují zde zcela jiné priority a zájmy. Bavíme se převážně o sociálně slabém obyvatelstvu, které řeší především svůj aktuální životní stav a potřeby. Politika je pro ně nadhodnota, která jim potřebnou bezprostřední finanční nebo jinou pomoc nepřináší.  

Máte na svých kandidátkách nějaké Romky nebo Romy? Proč ano nebo proč ne?

V minulosti jsme Romy na kandidátních listinách měli, letos nikoli, ale ani tehdy, ani nyní nešlo o záměr – při sestavování kandidátních listin jsme vždy přihlíželi k tomu, jak jsou navržení kandidáti aktivní, než zda patří k jakýmkoli menšinám.  

Jaké konkrétní kroky by se měly ve vládě během následujícího volebního období udělat, aby se stát dostatečně připravil na hrozbu další vlny koronaviru či jiné pandemie v blízké budoucnosti?

Tady je nutné se poučit z chyb z období 2020-21. Je potřebná revize pandemických plánů, například posílit roli hygieniků, zajištění zdravotnického materiálu bez obskurních nákupů (správa hmotných rezerv), jasná určení odpovědnosti za krizové řízení (krizová komunikace, chytrá karanténa) a právní rámec, až skončí v únoru 2022 pandemický zákon. Pokud jde o podpůrné a kompenzační programy – možná méně, ale s jednodušší agendou a včas. 

Jak by mělo podle vás probíhat očkování? Mělo by být například povinné? Pro všechny nebo jen pro určité profese, které běžně přicházejí do kontaktu s širší skupinou lidí?

K povinnému očkování proti covidu-19  se nepřikláníme, ale jsme pro daleko širší osvětu a cílené vyvracení kolujících dezinformací.

Jakým způsobem chcete přistupovat k očkování v sociálně vyloučených lokalitách? Plánuje se větší osvěta k vakcinaci nebo i přímá terénní sociální práce, která by motivovala její obyvatelé se očkovat? Nebo to vaše strana nebude nějak speciálně řešit?

V sociálně vyloučených lokalitách je důležitá jak osvěta, tak přímá terénní práce. Osvětu musí provádět člověk, k němuž mají místní důvěru a kterého znají.