Trenér a bývalý boxer Jan Balog k současné popularitě bizarních bojových show: Nedovolme, aby nás Romy reprezentovali lidé typu Kotlára

Je box nebo bojové sporty obecně ještě sportem, nebo už je to jen show? Kam zmizely zásady fair play?

Klasický box pod vedením mezinárodních organizací je tradičním olympijským sportem se svými jasně stanovenými pravidly. Je nutné oddělovat klasický olympijský box od závodů organizací, které jsou pod hlavičkou jiných federací jako např. MMA. V posledních zhruba deseti letech obrovsky vzrostla popularita těchto závodů v MMA, které v sobě kombinují všechny druhy bojových sportů. Ale i zde je potřeba rozlišovat mezi profesionálními organizacemi a těmi, kteří to dělají hlavně jako show. Hovořit o fair play a sportovních výkonech u těch, kteří to dělají jako show, nemá smysl.

Jak vnímáte fenomén „výzev“ na internetu? Kdo může za to, že každý pupkatý pouliční rváč má pocit, že nepotřebuje léta tréninku a metodického vedení a jde prostě do klece? Mohou za to sociální sítě, které se staly fenoménem dneška? 

Tento novodobý fenomén vnímám jako velmi nebezpečný, troufám si říct, že organizace které toto pořádají, se pouští na tenký led. Tyto organizace využívají sociální sítě, kde vytváří zvláštní příležitost se zviditelnit. Kdo rozumí bojovým sportům, velmi dobře ví, že bez letité přípravy není možné se do takového zápasu pouštět. Opravdu tu jde o život! Tzv. bojovníci, kteří vstupují do takového zápasu, riskují život a svoje zdraví, protože si neuvědomují, že takový zápas vyžaduje kromě fyzické přípravy i tu psychologickou. V boji se dostáváte do extrémně krizových situací a umět s nimi pracovat vyžaduje mnoho let přípravy, jinak je to obrovský risk.

Co říkáte na popularitu lidí, kteří vystupují třeba na akcích organizace Clash of the stars?

Tito lidé jsou ochotní se za “popularitu” i zesměšnit a podle mě se jedná o psychicky labilní jedince, kteří mnohdy pochází z kriminogenního prostředí. Poslední série těchto zápasů, kde bojovali Romové, byla ostudou pro všechny Romy, kteří se věnují bojovým sportům v duchu olympijských tradic.

Kdo tohle všechno živí? Jsou to promotéři, kteří do nich investují? Nebo jsou to diváci, kteří si kupují online přístup k zápasům?

Abych byl upřímný, tak do tohoto nevidím a vlastně ani nemám zájem to zkoumat.

Co vlastně ti lidé chtějí vidět? Bizáry druhu souboje liliputů, polštářové bitvy, zesměšňující souboje v sumo? Proč jsou pro Romy podobné show tak atraktivní jak z hlediska diváckého, tak i v tom, že v takovém panoptiku účinkují?

Od pradávna se lidé chodili dívat na zápasy gladiátorů a je to takový zvláštní druh divadla a napětí.  Zápasníci se stylizují do různých rolí, někdo trpí, někdo je zesměšněn atd. Romové poslední roky začali výrazně používat sociální sítě a jsme v procesu se s nimi vypořádat a zvládnout jejich reálný dopad na naše životy.

Může mediální pozornost upnutá na tyhle bizarní romské postavičky nějak změnit pohled na Romy celkově?

Bohužel si myslím, že ano. Díky sociálním sítím se tito lidé stávají známými a tvoří obraz všech Romů, i když není pravdivý a zastiňují ty osobnosti, které mají nejen ve sportu opravdu co říct a ukázat.

Co říkáte na to, že fenomén „soubojů“ se přenáší z živých vysílání na sociálních sítích do reality a na pouliční rvačku mezi dvěma otci od rodin se přijde podívat několik desítek (možná i několik stovek) lidí?

To je mi obrovsky líto, takový druh zápasu je daleko za hranou sportu a tito lidé riskují svoje životy. A že se na to ostatní koukají a baví se u toho, je podle mne známka nízké inteligence. Brutalita na ulici je mimo společenská pravidla a já s tím zásadně nesouhlasím. Zkusme si představit, že by se takové chování stalo ve společnosti normou, to bychom se asi všichni báli chodit po ulicích.

Proč je na internetu populárnější Kotlár, než skutečný sportovec Vašek Sivák, který je daleko víc ceněný v zahraničí než v Česku? 

To je právě ta odvrácená strana sociálních sítí. Dává popularitu lidem ne podle toho, co opravdu umí, ale podle toho, jak se stylizují a jak jsou schopní se zesměšnit. Vašek Sivák je opravdový romský bojovník, který se sám tak definuje a předvádí mistrovské sportovní výkony, které jsou hodné pozornosti a úcty.

V devadesátých letech boxovalo spoustu nadějných romských boxerů. U vás třeba, u pana Tišera, u Rostislava Osičky. Kde jsou? Co se s nimi stalo?

Tito lidé už dnes žijí svoje životy běžných občanů. Klasický olympijský box trochu ztratil popularitu právě s příchodem MMA a dalších podobných bojových sportů, které si mohou dovolit dělat větší show pro lidi.

Co mají dělat trenéři, kteří trénují po staru? Jak přesvědčit mladé lidi k tomu, aby léta dřeli před zrcadlem, třikrát týdně trénovali a skutečně se něco učili, když dneska „stačí“ jen vyzvat někoho na Facebooku a rázem se na vás dívají statisíce lidí? Kde je ten původní smysl sportu?

Trenéři, kteří zůstali věrní olympijskému sportu a hají svoje hodnoty, by měli vydržet. Zde se jedná o zachování tohoto sportu a tradice a olympijských myšlenek. Mladé lidi přesvědčíme jedině tak, že je budeme vzdělávat a budeme jim ukazovat pozitivní hodnoty, které sport podle pravidel přináší.  

Apeluji na všechny rodiče, aby nedopustili to, že se jejich děti budou prát bez pravidel a bez odborného a metodického vedení trenérů, jenom za to, aby se zviditelnily na sociálních sítích. Nedovolme, aby nás reprezentovali lidé typu Kotlára, který veřejně vyzývá k násilí a asi ani neví, že se tak dopouští trestného činu. Buďme hrdým národem, který odmítá násilí, respektuje pravidla a demokratické hodnoty 21. století.