Stehlíková: Bývalý režim Romy zkorumpoval

Jesenicko ve čtvrtek navštívila ministryně pro lidská práva a národnostní
menšiny Džamila Stehlíková. Starosty i zástupce neziskových organizací
informovala o nové agentuře pro začleňování Romů. Jesenicko je jednou z dvanácti
lokalit začleněných do pilotního projektu, který má za evropské peníze hledat
řešení, jak Romům pomoci.

Proč vlastně agentura vznikla a k čemu má sloužit?
Aby pomohla samosprávám řešit situaci ve starých a nově vznikajících
ghettech. To není jen problém těch, kdo tam bydlí, ale i jejich sousedů. Vládnou
tu špatné hygienické podmínky, zadluženost, lichva, prostituce. Bez pomoci státu
a prostředků Evropské unie nevyskočíme ze začarovaného kruhu. Agentura musí
navrhnout řešení šitá na míru jednotlivým obcím. Je třeba najít specifické
jesenické řešení, což je například skloubení projektu s možností pracovat v
oblasti životního prostředí, v lese.

Agentura má hospodařit s obrovskou částkou kolem sta milionů korun. K čemu
budou finance sloužit?
Agentura není na to, aby živila lidi. Sto milionů patří systémovému
projektu. Peníze půjdou do lokalit, do obcí, aby jim pomohly spolupodílet se na
dofinancování projektů. Malé obce jsou znevýhodněné mnohokrát. Rozpočtovým
určením daní počínaje. Obce s pětimilionovým rozpočtem nemají jak dosáhnout na
projekty, nemají prostředky na svůj podíl. Od toho je agentura, aby pomohla,
nebo kraj.

Máme už přece Radu vlády pro záležitosti romské komunity. K čemu tedy
další aparát, jehož hlavním posláním je rovněž zabývat se řešením romské
problematiky? Navíc v ČR je přes padesát různých organizací a desítky sdružení,
které se věnují Romům.
Já se zeptám, jak rada přispívá? Možná dá na terénní práci, to je vše. Jak
působí občanská sdružení? Někde udělali kus práce, a jinde peníze protekly a ta
lokalita může vypadat hůř, než tam peníze přišly. Je třeba přejít od krásných
slov k postupu, který stojí na odborné práci. Obce nemají na dofinancování, na
zaplacení projektu. My můžeme poradit, napsat projekt. Práce se musí dělat
komplexně a sem se musí přinést velké peníze. Navíc, jde o dlouhodobou strategii
EU a my máme volné ruce. Byl by hřích, kdybychom sem ty peníze nepřinesli.

NEPŘEHLÉDNĚTE

SPECIÁL: Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách

Dal si někdo tu práci a spočítal, kolik se za posledních devatenáct let
investovalo milionů do řešení romské otázky? Nemáte pocit, že další miliony
budou jen promarněnou investicí? V republice žije řada národností a nikdo z nich
nezneužívá systém tak, jako právě Romové.
Můžeme konstatovat, že do roku 2004 peníze, které protekly všemi projekty a
dotacemi, nebyly vyhodnocovány. Vnímáme to jako velkou chybu. Vynakládaly se
velké peníze na bydlení a po dvou letech dům vypadá hůř, je naprosto vybydlen.
Od roku 2004 se vyhodnocuje efektivita, nicméně dle našeho názoru je kontrola
státních peněz nedostatečná. Evropské finance však mají přísná kritéria, podle
kterých je nutné znát konkrétní čísla, kolik se ušetřilo ze státního rozpočtu.
Všichni víme, že člověk bez zaměstnání stojí peníze. Když se podaří zaměstnat
člověka a po všech investicích v práci vydrží, je ušetřená částka ve státním
rozpočtu desetinásobná. Naším cílem je uspořit peníze. Ne je utratit proto, že
přicházejí z Evropy. Projekt zaměstnanosti děláme s Evropskou bankou a úspora se
musí spočítat.

Nemáte někdy pocit, že si Romové za svou situaci mohou sami? Například v
Kobylé nad Vidnavkou si Romové stěžují, že bydlí v nelidských podmínkách. Přitom
právě tyto rodiny vybydlily dům, do kterého se protiprávně nastěhovaly a studnu
si zasypaly odpadky.
To je všude stejné. Romové nemají vztah k nemovitosti, protože věci, které
mají, dostali příliš snadno. Je třeba přinést motivaci. Jestli bude pracovat,
vydělá si na lepší bydlení a může se přestěhovat i z ghetta. Člověk ale na
bydlení musí dosáhnout sám. Ne, že bude sedět a čekat, že se vše automaticky
zlepší. Za bývalého režimu museli pracovat všichni. Stát ale Romy zkorumpoval.
Vychoval je k tomu, že když nebudou chodit do práce, tak přijdou k penězům skoro
jako by pracovali. Na Jesenicku má většina lidí práci mimo domov, musí vstávat,
dojíždět. Takhle člověk dostane výplatu, a protože má nízkou kvalifikaci,
dostane téměř tolik, jako když bude na dávkách. Když to zjistí, zůstane doma.
Romské etnikum nemá potřebu pracovat, protože stát nabízí alternativu skoro
stejných peněz, a bez práce. Proto dávky musí být nastavené tak, aby motivovaly,
musí být adresné a vždy něco za něco. Když nebude školní docházka, když rodič
neplní své povinnosti, musí se sáhnout na dávky. Je zvláštní, že u dětí není
problém. Zapojují se do vzdělávacího procesu a my zjišťujeme, že za jejich
neúspěchy stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do školy, posílají je krást.
Rodiče zpětně hodiny omluví a nic se neděje. To se musí změnit ze zákona. Velmi
problémové období u dětí je mezi 15 -18 lety, když odejdou ze školy. Nadané dítě
stojí před otázkou, zda se vzdělávat, nebo jít na sociálku, protože rodiče je
nechtějí živit, raději je nechají doma, aby brali dávky. To je tragedie.

Řada lidí se ptá, proč vlastně máme za velké peníze řešit romský problém,
když na Jesenicku prakticky žádní Romové nežijí? K romské národnosti se při
posledním sčítání lidu z necelých 43 tisíc obyvatel žijících v regionu hlásilo
248 lidí a v Jeseníku jen 28.
To je velký problém i pro nás. Stávající legislativa neumožňuje evidenci
etnika. Chceme s těmito lidmi pracovat, podpořit je, ale ani na úřadech práce
nám neřeknou, kolik je tam Romů. Ani ředitelka ve škole nám neřekne, kolik má
romských dětí. Jak máme dělat projekty, když nevíme, kolik Romů máme? To se musí
změnit v legislativě i ve společnosti. Romové se musejí hlásit ke svému etniku a
být na to hrdí. Musí vyrůst mladá vzdělaná generace Romů, která se ke své
komunitě bude hlásit a bude příkladem. I tomu by měla agentura pomoci.