Rozhovor Veroniky Kačo: Vojta Lavička o své hudební cestě a CD Drom andro Tiro jilo

Vojta Lavička patří mezi slavné umělce na romské hudební scéně. Bývalý člen
skupiny Gipsy.cz. studoval hru na housle, kde se převážně zabýval klasickou
hudbou. Stal se primášem moravského folklorního souboru Rosénka. V roce 1992
spoluzaložil romskou redakci Českého rozhlasu, později moderoval televizní
pořady Romale, Prima jízda, Rozhovory a Velký vůz. „Béla“.

Je autorem hudby k šestidílnému dokumentárnímu cyklu „Obrázky z dějin Romů“ a
k divadelním představením divadla Říše loutek „O Mariule“ a k představení
cirkusu Continuo. Složil také hudbu k filmu Roaming. Napsal i titulní píseň
filmu Deník šílené manželky, v němž si zahrál jednu z hlavních rolí.

Ve druhé polovině devadesátých let založil na české hudební etno scéně známou
skupinu Álom, dva roky působil v alternativní kapele Deep Sweeden. Poté založil
romské hudební skupiny Do konce a Bench Band, z kterých se rekrutuje většina
nynějších členů skupiny Bengas. V současnosti učí na Mezinárodní konzervatoři v
Praze předmět s názvem Práce v nahrávacím studiu. Zároveň je vedoucí PR oddělení
konzervatoře.

Nedávno natočil se svou kapelou Gypsy Spirit nové album s názvem Drom andro Tiro jilo
(Cesta do tvého srdce). O křest CD se postarala jeho kamarádka z dětství, herečka  Sandra
Nováková. Vojta Lavička je projektantem svého osudu, jeho výsledky byly a jsou
vidět.

O CD Drom andro Tiro jilo

Prozraď nám, prosím, jaké to je natočit desku?

Desek jsem za svojí kariéru natočil několik, ale tohle natáčení bylo
nejtěžší. Hlavně proto, že jsem zastával i post zvukového mistra – v tom jsem
úplný nováček. Ve výsledku si myslím, že zvuk desky je o něco lepší, hlavně díky
tomu, že jsme točili v opravdu skvělém profesionálním studiu.

Kde jste ji nahrávali?

V hudebním studiu Mezinárodní konzervatoře, která nám vyšla vstříc a natočení
desky umožnila. Bez její podpory bychom tuto desku určitě nevydali.

Jak dlouho tahle práce trvá, na čem to závisí?

My jsme měli desku natočenou přímo expresně rychle, za 9 dnů. K tomu přičti
tak 10 dnů mixu a masteringu. Ideální dobou pro natáčení je tak měsíc – to
samozřejmě závisí na financích, vydat desku přece jen něco stojí. My jsme se
snažili ušetřit. Věříme, že na kvalitě hudby to poznat není.

Jaké písničky jste na desku vybírali?

Album obsahuje 14 písní, polovina je autorských, polovina převzatých. Myslím
si, že je celkem pestrá, najdete tam „regečko“, kantilénu, čardáš, latinu i
takovou „pseudofunkovku“. Snažili jsme se, abychom některé písně udělali
nestandardně, tak, jak se normálně nehrají. Například „klasiku“ Nane cocha
hrajeme nejdříve jako RnB, píseň Sa o Roma zase jenom v obsazení baskytara a
kytara.

Čím jsou tyto písně na tvém CD inspirované ?

Vším možným ze života, žádné filozofické texty tu nehledej, on je v podstatě
život jednoduchý, jenom si ho rádi komplikujeme.

Kdo psal texty?

Většinou si každý napsal ke své písni text sám, jen já jsem poprosil Emila
Baláže, šéfa náchodských Čilágos, ten totiž dělá krásné romské texty.

Kdo všechno byl součástí hudebního týmu při nahrávání?

Celá kapela Gypsy Spirit, to znamená já, zpěvačka Pavlína Danková, kytaristé
a zpěváci Martin Sivák, Vláďa Demeter, Emil Cina a bubeník Radek Sivák. Hosty
desky pak jsou baskytarista Alan Sarközy, se kterým už nějakou dobu
spolupracujeme, a skvělý trumpetista Julius Baroš. Oběma tímto děkuji.

Jak křest probíhal a kdo CD pokřtil?

Křest probíhal tradičně, to znamená, že jsme zahráli pár starých věcí a pak
přehráli, až na jednu výjimku, celou novou desku. Vyklubal se z toho více než
dvouhodinový koncert. Kmotrou desky se stala herečka Sandra Nováková,
kterou znám od jejích dětských let. Sandra nás pravidelně zve do Malostranské
besedy jako hosty svého beznadějně vyprodaného pořadu Barování se Sandrou
Novákovou.

Jaký máš pocit z celkového výsledku?

Poctivý. Udělali jsme všechno pro to, aby naše deska byla dobrá. Jestli tomu
tak je, jestli naše snažení bude stačit, o tom rozhodnete vy, posluchači. Vaše
pocity v moci nemáme…

Vyslechl sis i kritiku? Pokud ano, jak na ni reaguješ?

Kritika je vždy, záleží jen na tom, jestli je konstruktivní, nebo jen proto,
aby nějaká byla. Mně osobně nevadí, nejsme roboti, nemusíme mít všichni stejné
chutě, názory, vkus, pohled na svět. Je ale pravdou, že už nad kritikou tolik
nepřemýšlím. Snažím se věci udělat po svém, ne se zalíbit. Kritiky tato deska
má, ale těch, kterým se líbí, je zaplaťpánbů zatím mnohem víc.

O hudbě a začátcích

Která deska, na níž ses podílel, byla doposud nejúspěšnější?

První desku jsem vydal s cimbálovou muzikou Álom, to mi bylo asi 23. Pak
přišlo poměrně dost dalších desek, buď jsem na nich hrál, nebo udělal muziku,
nebo hostoval na deskách jiných kapel – třeba Tatabojs, Kabát, Sto zvířat,
Wohnout a další – celkem asi tři desítky titulů. Nejúspěšnější byla ale první
deska kapely Gipsy.cz – ta nakonec byla zlatá.

Co nacházíš mezi současnými hudebními vlivy inspirujícího, co tě
ovlivňuje?

Toho je spoustu, zajímají mě hlavně beaty, zvuky, které se dnes používají,
chtěl bych svoji muziku daleko více zesoučasnit. To ještě na tomto CD nenajdete,
ale pomalinku na tom začínám pracovat. Ve světě letí crossoevery, mix různých
žánrů, proč se o něco podobného nepokusit tady a nesmíchat třeba romskou muziku
s dubstepem? To by mělo fungovat.

Co děláš kromě natáčení a koncertů?

Učím na Mezinárodní konzervatoři v Praze, předmět s názvem Práce v nahrávacím
studiu. Neskutečně mě to baví, jsem překvapený, kolik talentů může jedna
instituce obsahovat. Zároveň jsem vedoucí PR oddělení konzervatoře.‘

Máš za sebou bohatou hudební historii, vzpomeneš si, jaké byly začátky tvé
kariéry?

Jako začátky většiny muzikantů. Jako dítě jsem si vybral housle, chodil do
lidové školy umění, v pubertě začal hrát folklor, potkával zajímavé lidi, s
některými z nich začal hrát. Nic zvláštního. Mám ale celý život štěstí, že
potkávám ty, s nimiž se můžeme vzájemně hudebně obohatit. Mám zkrátka štěstí.

O vánocích a dárcích

Blíží se vánoční čas, chtěl bys čtenářům Romea.cz vzkázat nějakou vánoční
zprávu?

Nevím, jestli jsem ten pravý, kdo by měl vzkazovat nějakou vánoční zprávu –
já totiž nejsem vůbec vánoční typ. Věřím, že vše souvisí se srdcem, narozeniny,
vánoce, velikonoce – to všem můžete oslavovat, kdy chcete, kdy to cítíte ve svém
srdci. Ne jenom proto, že je právě to které datum. Přece nemusím být povinně
veselý na Silvestra. Každopádně všem, pro které jsou vánoční svátky tím nej,
přeju hodně zdraví, pohody, lásky a pod stromečkem vše, co si přejete.

Pamatuješ si na nejmilejší vánoční dárek z dětství?

Vlastně ani nevím, nepamatuji. Utkvěly mně v hlavě snad jedině červené
trenýrky – ty šly špatně sehnat a já je potřeboval na tělocvik, tak mi je máma
ušila ze sovětské vlajky, srp a kladivo samozřejmě vynechala. Jinak nejsem moc
dárkovým typem na postu příjemce, za to ale moc rád dárky kupuji pro ostatní, a
to nejenom na vánoce. Tak si užiju nakupování.