Richard Samko: Etnicitu ve svých reportážích neuvádím. Proč taky?

Do povědomí veřejnosti se výrazně dostal v roce 2001. Společně s Norou Fridrichovou natočil investigativní reportáž o britských imigračních kontrolách na ruzyňském letišti v době, kdy čeští Romové ve velkém opouštěli republiku a emigrovali do Kanady a Británie. Tehdy o něm ministr zahraničí dokonce řekl, že je lhář. Teď Richard Samko (33) patří k nejužšímu týmu redaktorů ČT, kteří připravují hlavní zpravodajskou relaci Události. A k tomu občas pro Romeu natáčí Desetiminutovku, v níž zpovídá hosty, kteří jsou – jak sám říká – obyčejně neobyčejní.

O čem jsi točil dnes, Ríšo?

O mistrovství v hokeji. Zítra čeká Česko a Slovensko souboj o postup do finále. Já jsem natáčel v rodině pana Brzobohatého.

Asi se v tom trochu ztrácím… U herce Radoslava Brzobohatého?

Jasně. On přece žije ve smíšeném česko-slovenském manželství a je velký hokejový fanda, takže jsem chtěl zjistit, jak to u nich doma bude během zápasu vypadat. Kdo bude komu fandit. Dozvěděl jsem se, že paní Brzobohatá bude fandit pochopitelně Slovákům, její manžel samozřejmě týmu českému. Nakonec se ale shodli na tom, že ať už vyhraje jeden, nebo druhý tým, ve finále pak budou fandit spolu – buď Čechům, nebo Slovákům.

Tak alespoň „odpočinkové“ téma po tom, co jste v posledních několika dnech sledovali v Událostech kauzu Davida Ratha, že?

To určitě.

Jak se ti mimochodem zamlouvá nová podoba hlavní zpravodajské relace České televize, k níž došlo letos na apríla? Promítly se nějakým způsobem změny v Událostech i v tvé každodenní praxi?

My jsme s tím novějším systémem práce začali už daleko dříve než s příchodem nových Událostí. Asi kolem října, kdy se do vedení zpravodajství vrátil Zdeněk Šámal. Změna Událostí byla i jedním z hlavních cílů našeho generálního ředitele Petra Dvořáka. Začali jsme zpracovávat příspěvky kreativněji, líp pracujeme s televizní grafikou. Všechno má mít hlavně nápad, což je někdy to nejtěžší. A jak se mi zamlouvá proměna Událostí? Líbí se mi hlavně nové virtuální studio. Myslím si, že celá skladba Událostí je dobrá. Akorát někdy mi vadí příliš dlouhé rozhovory, které zpomalují „našlápnutý“ začátek.

Nic proti ničemu, ale nevadí ti třeba to, že moderátorkou hlavní zpravodajské relace televize veřejné služby je člověk, který se nechá vyfotografovat v kalhotkách?

Hele, to je věc šéfů. Pokud si to tak rozhodli, ať tam takového člověka mají. Mně je to v podstatě jedno. Pokud svým vystupováním a šarmem dokáže přilákat mladší publikum, jak sama Aneta Savarová tvrdí, tak na druhou stranu proč ne? Všechno teprve ale ukáže čas, na hodnocení nových Událostí je podle mě brzo.

Zdeněk Šámal, staronový šéf zpravodajství České televize. To byl člověk, který tě tehdy v roce 1999 přijímal do práce. A za jeho šéfování začal hlavní zpravodajskou relaci moderovat i Ondřej Giňa, do té doby první romský televizní moderátor zpravodajství v ČR.

Přesně tak. Ondrovi dal Zdeněk Šámal skutečně obrovskou šanci. Zatímco většina lidí musí na pozici moderátora hlavních zpráv vyčkávat několik let, dokonce desítek let, tak Ondrovi se to podařilo během zhruba tří měsíců. On tehdy s námi chodil do žurnalistického kurzu pro Romy, který probíhal v letech 1998 – 1999 a organizovalo ho sdružení Dženo. Pak během toho začal dělat v romské redakci v Českém rozhlase, potom se objevil v televizi a hned moderoval večerní zprávy. A krátce nato i Události. Zdeněk Šámal nám dal zelenou, vedle Ondry a mě pak dalším dvěma nebo třem Romačkám. Ty se na to ale bohužel vykašlaly, i když byly z Prahy a nemusely dojíždět jako třeba tenkrát já.

Taky se to vyplatilo. Díky práci redaktora ČT se dostaneš do míst, kam se běžný smrtelník za celý svůj život nedostane. Třeba do Afghánistánu. Neměl jsi strach o svůj život, když jsi tam točil?

Já jsem tam byl třikrát. Projeli jsme Kosovo, Afghánistán a Irák. Možná to bude znít blbě, hrdinsky, ale nebál jsem se. Neměl jsem strach o život, protože jsem si nic nepřipouštěl. Celou dobu jsme tam byli s českýma vojákama na jejich základně, jen párkrát jsme vyjížděli ven, když jsme se šli třeba podívat na výcvik afghánských policistů. Kdy jsem se trochu bál, to bylo v Iráku. Ukončovali jsme návštěvu a najednou začala houkat siréna. Hrozilo prý nějaké nebezpečí. Nakonec bylo všechno v pohodě. Ale za dva dny nato tam začaly padat bomby.

Inu to je práce novináře – zajímavá, někdy asi i nebezpečná. Nicméně je to řemeslo jako každé jiné. Pro práci redaktora není nezbytné mít vystudovanou žurnalistiku. Ty sám ses vyučil v oboru kuchař-číšník, dnes reprezentuješ největší médium veřejné služby v republice. Proč je podle tebe i přesto pořád tak málo novinářů z řad Romů?

Nevím, asi je to pro některé Romy ještě pořád dost vzdálené. Téměř většina z nich vyrůstá v rodinách zedníků, tesařů, kuchařů, číšníků, ale i taxikářů. Já to znám u nás v Náchodě, to je to samé. Ale na druhou stranu si myslím, že situace se mění. Přibývá vysokoškoláků a roste úplně nová generace Romů, která si, doufejme, uvědomuje potřebu vzdělání v tomhle světě. Já bych si samozřejmě strašně přál, aby u nás v telce bylo více Romáků. Ale je dobře, že v takovém médiu Romové pracují, někteří na obrazovce ani vidět nejsou, ale jsou v práci v televizi úspěšní. Třeba Aladár Olách, ten koordinuje grafiku ve zpravodajství ČT24. Je fakt, že člověk si tu cestu musí opravdu tvrdě vyšlapat. A je jedno, jestli jste Rom nebo ne. Je to běh na dlouhou trať. Já jsem měl hodně štěstí, natrefil jsem na řadu dobrých lidí, kteří mi dávali zelenou.

Pravděpodobně ne nadarmo. Ostatně o tom svědčí i ona investigativní reportáž s Norou Fridrichovou, tehdy ještě Novákovou, kdy jste točili o britských imigračních kontrolách na ruzyňském letišti. Ta reportáž vyvolala nebývalý ohlas. Někdejší ministr Kavan tě dokonce označil za lháře, protože nevěřil tomu, že tě nechtěli do Británie pustit, protože jsi Rom. Bylo natočení této reportáže právě tím momentem, kdy sis řekl: ano, tady začíná moje kariéra?

Právě že vůbec ne. Dokonce jsem si myslel přesný opak, že moje práce tím končí. To bylo opravdu šílený. Nedokázal jsem se vyrovnat s tím, že se o mně najednou píše v novinách, že Kavan o mně říká, že lžu a tak podobně. Navíc on nikdy vlastně nedokázal, v čem konkrétně jsem měl lhát. Stěží jsem ustával ten veškerý tlak, který kolem toho byl. V tomhle období jsem zjistil, jak je novinařina drsná, jak je snadné se dostat do podobné mašinérie. Musím ale říct, že lidi z práce se mě tenkrát opravdu postavili. A téma jsme točili dál.

Dnes s odstupem času – byla podle tebe ona reportáž objektivní? A bylo zapotřebí použití skryté kamery, které může za určitých okolností být považovány za novinářsky neetické?

Podle mě objektivní byla. A bez skryté kamery bychom se nedozvěděli, jakým způsobem pohovor imigračního úředníka s tím Romákem probíhá. Já jsem na tom letišti točil předtím a viděl jsem, jak odlišně se tam k Romákům chovali, museli podstoupit daleko přísnější opatření než Neromové.

Teď poněkud jiné téma. Když se poohlédneme pár měsíců zpět, jak média referovala o nepokojích mezi Romy a Čechy třeba na severu Čech, ale nejen tam. Jak bys teď s odstupem času celou tu medializaci hodnotil? Máš ten samý pocit, že někteří novináři informovali o každé banální hospodské rvačce, která se shodou okolností smetla mezi Romy a Neromy, byť v tu chvíli se porvalo dvacet dalších lidí mimo oblast severních Čech a o těch nebyla v médiích ani zmínka?

Já ti nevím, upřímně se mi to moc hodnotit nechce. Když o tom ale teď trošku přemýšlím, tak si myslím, že Česká televize na rozdíl třeba od serveru iDnes a dalších komerčních médií opravdu neodvysílala všechno, kde se co šustlo. My neděláme vyloženě krimi, ale spíše se snažíme zpracovávat materiály, které se dotýkají společnosti jako celku. To jak někteří redaktoři hlavně z komerčních televizí o těchhle vyhrocených vztazích informovali a stále informují je důsledkem toho, jak krajští redaktoři musejí denně naplnit nabídku editorů, jinak zůstanou bez reportáže, a tudíž bez peněz. Tihle redaktoři jsou prostě každodenně tlačeni k tomu, aby natočili zajímavý příspěvek, senzacechtivou reportáž. Mají většinou velmi úzké vztahy s policií, takže se k mnoha informacím dostávají strašně rychle. Novinář zavolá svému kamarádovi policistovi, zeptá se ho, jestli neví o nějakém zajímavém případu, ten mu řekne, že zrovna nedávno řešili, jak nějací Romáci někoho zmlátili, a tím se spustí všechno. Redaktorovi to přijde zajímavé, protože Romové jsou teď v kurzu, a začne točit reportáž.

To zní skoro jako obhajoba.

Ne, není to obhajoba. Přeci ve své podstatě je to pak na šéfovi nebo editorovi toho média, aby zhodnotil, jestli redaktor má informace relevantní a ověřené minimálně ze dvou nezávislých zdrojů. A jestliže nemá, pak je to pochopitelně špatně. Ale i to se děje, protože všechny servery a televize chtějí zprávu vypustit jako první. V tomhle je prostě Česká televize v mnoha ohledech skutečně velmi střízlivá. Často se stává, že kolikrát dávám našim krajským redaktorům kontakty na různé Romy, aby se jim k nějakým událostem také vyjádřili na kameru.

Obracejí se na tebe často tví kolegové, pokud točí o podobných tématech?

V poslední době často. To je ale i v případě jiných témat. Když například já točím něco o armádě, tak taky zavolám Karlu Rožánkovi a zeptám se ho na něco. Stejně tak on, když točí o extremistech, tak se se mnou občas o něčem poradí.

Co termín „nepřizpůsobiví občané“? Vadí ti?Někteří novináři i z řad médií veřejné služby jej rádi používají. Ostatně, tuším v listopadu loňského roku, Anna Šabatová a Petr Uhl se obrátili na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání s tím, že se vůči tomuto termínu ohrazují. Rada se k tomu postavila poněkud odmítavě.

No nic no, Romáci mají další označení. Nejdřív byli Cigáni, teď jsou nepřizpůsobiví. Ne, já to říkám tak trochu odlehčeně, ale pokud budu mluvit o České televizi, tak my ten termín v podstatě nikdy nepoužíváme jako vlastní komentář. Vždy jen někoho parafrázujeme. To je stejné jako v případech označení Roma nebo Cikána.

Nejsem si jist, jestli i v tomto případě je používání termínu „nepřizpůsobivý“ vždy, když se jedná o Romy, správné. Na druhou stranu chápu, že to pro mnoho novinářů může být složité. Rozhodnout se, kdy použít, že šlo o Romy, anebo se na někoho odkazovat s tím, že použiji jeho slovník. Napadá mě – do jaké míry vlastně v médiích uvádět etnicitu, i když s případem nijak nesouvisí?

Já se snažím ji neuvádět nikdy. Pokud se tomu opravdu mohu vyhnout, pokud to není nezbytné pro přínos té zprávy, tak to prostě vynechávám. Už jenom přeci obrázky konkrétního člověka naznačují, že jde o Roma a je podle mě zbytečné to divákovi ještě zdůrazňovat. Proč? Ani při točení Khamora jsem to nedělal, nikdy jsem nepodtrhoval, že jde o romský festival, nikdy jsem nemluvil účinkujících jako o romských kapelách, ale jako skupině, která se nějak jmenuje a která odněkud pochází.

Khamoro se ostatně blíží, tak věřím, že se na jedné z akcí potkáme.

No doufejme, že jo.