Rozhovor Barbory Tachecí s Kateřinou Jacques
Je to jeden z nejsledovanějších dílů talk show Jana Krause Uvolněte se,
prosím. Kateřina Jacques se dlouhé minuty potí, snaží se vykroutit, neví, co je
biomasa. Co na tenhle trapas řekl její partner a předseda Strany zelených Martin
Bursík? O těch dvou se začalo říkat, že spolu čekají dítě.
* Co udělala biomasa s vaším sebevědomím?
V prvním týdnu ho dostala pod úroveň zemského povrchu. Chtěla jsem zalézt do
kanálu a už nikdy nevylézt.
* Jak se to pozná, když má Kateřina Jacques dočasně snížené sebevědomí?
Sedí na balkoně, zastřihává pažitku a přemýšlí o životě v jiném tempu, než je
zvyklá.
* A co nového o životě v takovém okamžiku vymyslí?
Nic zvláštního. Uvědomí si, co je důležité a co ne.
* A co takhle naučit se, co je biomasa?
Ten problém s biomasou nebyl v neznalosti tématu, byl to prostě absolutní
lapsus. Výpadek. Můj mozek není nastaven na tento typ komunikace, rozhodilo mě
to. Vůbec nevím, co se těch několik minut dělo. Vybavuji si jediné: jak tam
sedím a chci zalézt pod tu pohovku. Prostě jsem to nezvládla. Vybičovalo mě to
ke studiu téměř doktorandskému – dnes bych mohla dávat přednášky o všech typech
ekologického vytápění.
* Váš partner Martin Bursík toto vaše slavné vystoupení u Jana Krause
komentoval jak?
Neviděl to, zakázala jsem mu to. Věděla jsem hned, že je to malér.
* Nemáte strach, že biomasa – možná dočasně – shodila všechno, co jste
zatím v politice dokázala? Jako by to už nikoho nezajímalo.
Strašně mě to mrzí. Tvrdě pracujete čtyři roky, zvládáte náročné úkoly, které
nikdo nevidí, věnujete té práci veškerý čas – ostatně nic jiného mně jako člence
malého poslaneckého klubu nezbývá – a najednou vás lidé vidí jen jako biomasu.
Přitom kdybyste se mě na to zeptala v běžném novinářském rozhovoru, tak bych vám
asi normálně odpověděla, ale ten satirický formát s tou latentní agresí mě
vykolejil.
* A reakce veřejnosti vás překvapuje?
Samozřejmě je mi líto, že společnost odpustí spíš vytunelování podniků,
odpustí, když někdo někomu ublíží. Já nikomu neublížila, nikoho jsem nepodvedla,
jen jsem si utrhla ostudu jak hrom. A každý, kdo mě bude chtít soudit, nechť si
zváží, jakou má hierarchii hodnot.
* Ale bezpochyby je v tom celém i prvek komičnosti, to se nedokážete sama
sobě zasmát?
Věřím, že se tomu lidé zasmáli. Ostatně cizímu neštěstí se směje vůbec
nejlépe.
* Ale já se ptám, jestli jste se dokázala zasmát vy.
Ano. Hodně. Teď tu točila televizní redaktorka a říkala, promiňte, nám vypadl
zvuk. Opáčila jsem, že je to lepší, než když vypadne mozek, něco o tom vím.
Docela jsme se zasmály. Humoru se vůbec nebráním. V privátním životě jsem možná
vtipná až přesmíru. Protože se říká, že neopodstatněný humor je znakem
šílenství, a já se směju skutečně často.
* Takže si někdy připadáte šílená?
Spíš vyčerpaná.
ZA BURSÍKA JSEM SE NEPROVDALA
* S Martinem Bursíkem nosíte na první pohled stejné snubní prstýnky –
nerozumím tomu, proč kolem toho děláte takové tajnosti.
Žádné tajnosti. S bulvárem se nebavím a vy jste první, kdo se mě na to ptá.
Mám poprvé šanci něco k tomu říct: každý člověk, i politik, má právo na
soukromí. Ale běžný občan má právo znát ty stránky politikova soukromí, které
nějak souvisí s výkonem politikovy funkce. A chápu, že rodinný stav může být
informací, na kterou má veřejnost právo. Tímto místopřísežně uvádím, že jsem se
za Martina Bursíka neprovdala.
* Proč ne?
A proč ano?
* Vy máte něco proti svatbám? Je to přežitek?
Vůbec si to nemyslím. Zvlášť v době lehké destabilizace hodnot je sňatek
něco, co má svou hodnotu. Nepohrdám tím ani nad tím neohrnuji nos. Vážím si
všech, kteří ten náročný manévr zvládli a vydrželo jim to.
* Je tedy možné, že se touto cestou taky vydáte?
Své cesty jsem nikdy neuzavírala, nechávám si v tom otevřený prostor.
* A plánujete to?
Tak to je přesně ta informace, která už je příliš intimní. Proč bych vám měla
vyprávět, o čem si doma povídáme?
* V občance máte stále „rozvedená“?
Ano. Mimochodem jedna z věcí, kterou bych ráda změnila, je, aby se v
občanských průkazech tento stav neuváděl. Považuji to za nesmyslné stigma. Proč
by měl být někdo dvacet let po rozvodu stále rozvedený? V jiných zemích to
nemají. Mluvila jsem o tom s ministrem vnitra a zdá se, že v nových občanských
průkazech už tato informace nebude.
* Myslíte, že veřejnost má právo vědět, zda je politička, která kandiduje
do Evropského parlamentu, těhotná?
Myslím, že do případné chvíle, než se dítě narodí, je to soukromá věc. Já
bych na takovou otázku neodpověděla, ať už by to bylo jakkoliv.
* Třeba by to ale pro nějakého voliče byla zajímavá informace.
Ženy mají právo na stejnou seberealizaci a rovné rozložení mezi privátní a
profesní život jako muži. Polovina Sněmovny působí dojmem, jako že je těsně před
porodem – když se podíváte na ta zakulacená bříška, tak tu několik sedmých
osmých měsíců najdete bez obtíží. A nikdo něco takového neřeší, nikdo se těch
mužů nezeptá. Navíc tady řada kolegů má miminka a nikoho nenapadne, že by je to
mělo v práci omezovat. Jeden z důvodů, proč je málo žen v politice a v
manažerských funkcích, je tento nevyvážený pohled na jejich možnosti se
realizovat.
* Jenže ať se nám to líbí nebo ne, čerstvě narozené dítě ženu prostě nějak
vyblokuje.
Podívejte se, i muži mohou v zaměstnání absentovat dlouhé týdny a měsíce,
protože dostanou infarkt nebo mají cirhózu jater. To se nedá předvídat, může se
to stát. Takové výpadky k životu prostě patří. Jde mi jen o to, abychom na muže
uplatňovali stejná kritéria jako na ženy. Jinak se nikdy rovných šancí
nedočkáme.
* Ale třeba by vám mateřství u voličů naopak pomohlo, to si nepřipouštíte?
Proboha! Podívejte se na mé břicho – mám ho menší než většina Sněmovny. To
tam napište.
* Co vás na politice tak fascinuje? Je to droga?
Žádná droga, zájem o věc. Chci věci ovlivňovat, a ne jen kibicovat. Dětství
jsem prožila mezi disidenty a chartisty. Už tehdy pro mě větší smysl měly ideje
než profi t. Už tam krystalizoval můj vztah k politice. A když padla berlínská
zeď, byl to úžasný dárek k mým osmnáctinám.
* Vaše sestra Monika MacDonagh-Pajerová se o politiku zajímá už léta, zdaleka
ale ne s takovým úspěchem jako vy. Nezávidí vám trochu?
Já tuto emoci neznám. Neumím si ji představit. V rodinném prostředí už vůbec
ne.
* Ona na mě vždycky dělala dojem, že to má vydřené, zatímco vy jedete s
talentem a lehkostí. Pletu se?
To je pravda. Ona byla vždycky vyspělejší a já dětinská. Zatímco já se
vždycky věnovala přírodě, zvířátkům, sportu, malování, spala jsem pod širákem a
jezdila na různé tábory, tak mé sestře tatínek říkal Bílá paní, protože byla
pořád doma a nepřetržitě studovala. Vždycky měla konkrétní cíl, zatímco já tak
vandrovala životem a chápala jsem se šancí, které jsem potkala. Tak jsem nakonec
přišla i k politice. Šla kolem.
GENIALITA VÁCLAVA KLAUSE ZŮSTÁVÁ NEDOCENĚNA
* Vaše partaj se potácí podle průzkumů na hranici volitelnosti jak do
Evropského parlamentu, tak v předčasných volbách do Sněmovny – přímou
zodpovědnost za výsledek voleb ponese Martin Bursík, je to tak?
Úspěchy i neúspěchy jsou věcí kolektivní. Míra odpovědnosti je však nejvyšší
u předsedy.
* Napadlo vás někdy, že Martin Bursík přes svou erudici nemusí být optimální
šéf?
Jistěže mě to napadlo. To je téma, které zvedali naši rebelové permanentně.
Špinili Bursíka, opakovali to tak dlouho, až se jim podařilo vytvořit jeho
negativní obraz. Ačkoliv jeho bilance působení ve vládě a v politice je velmi
dobrá.
* Ale k té bilanci patří taky ty současné preference. Když se nedostanete do
Sněmovny, tak vám budou všechny ambice k ničemu.
To je pravda.
* Takže když se zelení nedostanou tam ani tam, budete za ním pořád stát?
O kvalitě práce Martina Bursíka jsem přesvědčena. Jak v rovině politické
intuice, politické strategie, tak schopnosti prosadit věci. O jeho odborné
erudici nemá pochybnosti asi vůbec nikdo.
* Možná s výjimkou Václava Klause.
Ano. Pan prezident je věhlasný a světoznámý klimatolog, jehož genialita
zůstává v odborných kruzích nedoceněna.
* V každém případě, co to bude Martinu Bursíkovi všechno platné, když se
nedostanete do Sněmovny?
Nic. Taková je politika. Nespravedlivá. S tím musí každý politik počítat.
* Takže opakuji dotaz: v takovém případě by měl stále vaši podporu?
Moji ano. Moji určitě. Možná ale přijde někdo jiný, kdo nabídne takový
koncept, že přesvědčí i samotného Bursíka, že řekne: Vem si to teď ty, já ti
věřím. Martin Bursík touží po úspěchu strany, a bude-li on jeho strůjcem, to je
pro něj až druhořadé.
* Na mě to dělá dojem, že problémy ve vaší straně se datují od doby
slavného Bursíkova e-mailu omylem zaslaného kolegyni Zubové. Vy nemáte ten
pocit?
Ten e-mail byl až reakcí na ty problémy.
* Teď ponechme stranou, že poslankyně Zubová ten e-mail nikdy neměla číst,
byl určen vám. Ale vás nezarazilo, když v něm Martin Bursík napsal – cituji:
„Donutíme je ke spolupráci – silou“? Mám totiž averzi vůči slovu síla.
Já taky. A dodneška jsem nepochopila, co bylo obsahem toho sdělení. A myslím,
že to neví ani on sám. Bylo to ve vystresované atmosféře.
* Takže síla nepatří ke standardním instrumentům šéfa vaší partaje?
Všichni, kteří ho znají opravdu zblízka, počínaje skauty přes kumpány z hor
po parťáky ze softbalu, vědí, že Martin Bursík si velmi zakládá na tom, že je
férový a dokáže s lidmi férově jednat. Čili když už se sníží k urážce, musí to
být opravdu vážné. I největší kliďas se může dostat do situace, kdy ho někdo
obrovsky vytočí. A od použití slov je daleko k činům. Vy, když řeknete, že byste
tu bábu nejradši zabila…
* … tak jdu a zabiju ji, to dá rozum.
Tak to si rozumíme. Prostě Martin Bursík není ani agresivní, ani neřeší
problémy silou.
* Jenže ono to neskončilo u slov. Protože vyloučení rebelek ze strany je
klasickým projevem síly.
Nejdříve poslankyně přes naši vůli opustily poslanecký klub a vydíraly vládní
koalici nehorázným způsobem. Za druhé připravily projekt nové politické strany,
kterou si zaregistrovaly, a veřejně byly největšími kritiky vlastní strany,
většími než celá opozice dohromady. A vůbec o ničem nebyly schopny se s námi ani
věcně radit. Iracionální nenávist.
I REBELKY BURSÍK OSLOVOVAL OLÍ A VĚRKO
* Vy jste se k oběma dámám chovala vždycky slušně? Nikdy jste je zbytečně
neprovokovala?
Mám čisté svědomí. Byla jsem ráda, že přišly do Sněmovny, že jsme tři holky,
snažila jsem se jim pomáhat, protože ony byly mnohem víc dezorientované, já měla
zkušenost z práce na Úřadu vlády.
* Prý jste jim hrozila parlamentní policií, když se nevystěhují z
kanceláře – je to pravda?
Olga Zubová má schopnost vytvářet bulvární fámy. Kéž by jednu
vyjasnila: kde byla, když se volil prezident.
* Psycholog Hubálek mluvil taky o žárlivosti, která tam mohla sehrát svou
roli. Nemohly se naštvat, když vás Martin Bursík oslovoval Kaťuško a na závěr
mailu vám posílal políbení?
To by bylo smutné, kdyby na základě toho položily vládu.
* Ale to by nedělalo dobrotu v žádné firmě, kdyby se její šéf dal dohromady s
jednou ze svých několika podřízených, nemyslíte?
V práci ale není nic poznat. Kaťuško mi veřejně nikdy neříká a na poslaneckém
klubu mě oslovuje Kateřino a uděluje slovo stejně jako ostatním.
* Jenže děvčata si přečetla ten soukromý mail, v tom je ten problém.
Pokud si vzpomínám, Martin Bursík je oslovoval Olí a Věrko. Polibky jim asi
neposílal, to je pravda, ale určitě se při vítání objímali, alespoň zpočátku
byly ty vztahy opravdu vřelé.
* A později děvčata zjistí, že tenhle skvělý a vřelý Martin Bursík si vyhlédl
někoho jiného – zkouším se do nich vžít: to mohlo být docela zklamání, ne?
Já nevím. A předpokládám, že jsou obě šťastně vdané.
* A když k tomu ta jedna vyvolená stále mluví v televizi a nosí perfektní
šaty a všichni muži s ní laškují – myslíte, že jsou z toho ty dvě šťastně vdané
šťastné?
Každý svého štěstí strůjcem.
MEZI POSLANCI JSEM NARAZILA NA SKUTEČNOU TUPOST
* Poslanec Jandák vás údajně stále dokola oslovuje Žáková -štve vás to?
Je mi to buřt. Stejně tak, jako že to teď po něm opakuje Věra Jakubková.
* Mohla by to být i určitá forma dvoření, s trochou fantazie. Abyste si ho
všimla.
O tom pochybuju. Myslím, že je to projev jeho prudkého intelektu. To je asi
na té úrovni jako Barbora-brambora. Poslední ročník mateřské školy.
* Když s kolegy poslanci diskutujete, máte pocit, že vás obklopuje nějaká
nadstandardní inteligence? Optimistický laik by si troufl doufat, že poslanci
nebudou pouhým průměrem národa, proto se ptám.
Je to tu celkem reprezentativní vzorek národa.
* Včetně tuposti, kterou občas potkáme i v běžném životě?
To jste řekla vy.
* A co říkáte vy?
Dobře. Narazila jsem tu i na nefalšovanou skutečnou tupost.
* Je jí tam hodně?
Asi víc, než by se čekalo. Představa, že je tu elita národa, pokulhává.
* Kdo tenhle žebříček vede?
To je soutěž, která má mnoho vítězů.
* A kdybyste měla udělat žebříček poslaneckých chytrých hlav, kdo by se ocitl
na jeho vrcholu?
No naši kluci. Rabas, Liška, Bursík.
* A víte, že kdo lže, ten krade a mladý zloděj – starý vrah?
Já bych nezabila mouchu. Ani na stáří, jestli se dožiju.
KAM DÁL?
