Adriana Trejtnarová: Romům se dostává podpory už jen tím, že studujeme
Studuje Českou zemědělskou univerzitu, zajímá se o společenské dění a diplomacii a o své názory se nebojí podělit s širokou veřejností. Jednadvacetiletá Adriana Trejtnarová má nakročeno daleko.
Studentka druhého ročníku vysoké školy hned v úvodu přiznává, že nebýt rodičů, těžko by byla dnes tam, kde je teď. „Po devítce jsem chtěla jít na jakoukoli střední školu ve městě, ale o gymnáziu jsem vážně nikdy neuvažovala, rodiče na to celé ale měli odlišný názor.“ (směje se) Byli to právě oni, kdo ji motivovali a vybízeli zkusit to, protože, jak kriticky dodává, byla zrovna ve věku, kdy ji škola moc nezajímala. „Kdybych neměla rodiče takové, jaké mám, možná by to celé bylo jinak,“ nešetří upřímností Adriana.
Rodačka z Broumova se rozhodla pro obor Provoz a ekonomika, který je však koncipován, tak aby se jeho absolventi orientovali v širších společenských souvislostech. Získává tak vhled do disciplín, jako je právo nebo psychologie, na rozdíl od jiných studentů, kteří se pro ekonomii nezbytným předmětům, jako je matematika, obloukem vyhýbají, Adriana si v nich libuje. „Matematiku jako takovou jsem měla nejradši ze všech předmětů už prakticky od první třídy. Nedělala mi problém, možná trošku na gymnáziu, kdy jsem o ni měla menší zájem, ale odmaturovala jsem z ní úspěšně,“ a doplňuje, „mým největším strašákem na univerzitě není politologie nebo ekonomie, ale předmět, který se věnuje zemědělství. Zabývá se zvířaty, rostlinami, a to opravdu není můj šálek čaje,“ usměje se.
Z vyprávění se dozvídám, že není jedinou vysokoškolskou studentkou v rodině. „Mamka má vysokou školu, je speciální pedagožka, teta také učí, takže vydat se vstříc pedagogice mi bylo zapovězeno už dávno před tím, než jsem nastoupila na gympl. Bohužel starší ségra už mohla být vystudovaná, ale zdravotní školu nedokončila a dnes toho lituje. Sice má dobrou práci, je zaměstnaná ve školství jako asistentka pedagoga, ale sama už dnes cítí, že bez vzdělání to zkrátka není ono. Podpora od nás jakožto rodiny je obrovská,“ vysvětluje a pevně si stojí za názorem, že vedle podpory je v podstatě zásadní i motivace. „Okolí si často myslí, a možná to nebude teď znít hezky, že Romové nemohou být vzdělaní, pracovat a žít jako každý druhý občan v republice. Lidi v nás tolik nevěří. Myslím si, že je to špatně, protože vysokoškolsky vzdělaných Romů je přeci čím dál tím víc. A to i díky různým stipendijním programům.“
Dobrovolnice, stipendistka, blogerka i stážistka
Právě tuto možnost budoucí ekonomka využila. Zažádat o stipendium se rozhodla společně s rodiči, přišlo jim to jako skvělý způsob podpory studenta. „Samozřejmě, že mi rodiče pomáhají, jak jen mohou, finančně bych to sama neutáhla. Stipendium mi umožnilo věnovat se studiu naplno.“ Na nedostatek financí naráží v dnešní době nejeden romský student. Jejich obava, že nebudou moct finančních důvodů dostudovat, je podle Trejtnarové zbytečná. Podle ní spousta nadací a organizací nabízí možnost podpory studenta při studiu. „Já osobně využívám stipendium k uhrazení části nákladů za ubytování v Praze. Jelikož jsem z města vzdáleného dvě stě kilometrů od Prahy, tak je to těžké. Není jiná možnost než bydlet v Praze a dojíždět domů dvakrát do měsíce.“
Adriana se odmalička pohybovala v prostředí, kde se dnes a denně řešilo vše okolo samotných Romů. Její teta vede totiž broumovské romské občanské sdružení, kde mladá Romka doučovala místní školáky. Dnes to vidí tak, že dětem byla i motivací. A motivovala i svou starší sestru, aby se znovu rozhodla nastoupit na školu.
Přestože má Adriana Trejtnarová s prací v romském sdružení zkušenosti, neví, zda by se tomu chtěla věnovat i do budoucna. Je toho názoru, že lze romskou menšinu podporovat už jen tím, že stále více Romů studuje a tím odbourává předsudky a stereotypy. „Což je notné pozitivum pro nás samotné, ukazovat, že se vzděláváme a pracujeme na různých pozicích v různých oborech a žijeme běžným životem,“ říká studentka České zemědělské univerzity a dodává, že jejím obrovským vzorem je nejen její maminka, ale také Karel Holomek, který má stejně jako Adriana svůj veřejný blog.
Nápad psát články nevzešel přímo z její hlavy, ale přiměli ji k tomu kolegové z kanadské ambasády, kde nastoupila na stáž: „Líbil se jim můj článek o inkluzi ve školství, a tak mě vybídli, ať jej uveřejním. Chvilku jsem váhala, ale pak jsme si řekla proč ne. Člověk by měl zkusit od všeho kousek.“
Stáž, kterou na Velvyslanectví Kanady v Praze, Adriana na jaře absolvovala, byla určena mladým lidem ze sociálně znevýhodněného prostředí s hlubokou znalostí romského tématu. Dostala tak díky tomu možnost podílet se na přípravě plánu velvyslanectví podporovat práva zdejších Romů. Stáž již skončila, ale možná, že jednou bude mít tato cílevědomá Romka dost znalostí a zkušeností potřebných k tomu, aby uskutečnila své vlastní plány.
