Romové už vědí, co mají mít s sebou a co mají říkat

JAN ROTBAUER TLUMOČÍ ROMŮM V KANADĚ A ŘEKL PRÁVU:

* Jak dlouho tlumočíte českým občanům přilétajícím do Kanady s cílem
požádat o azyl?

Potřebné zkoušky jsem si udělal poté, co jsem se dozvěděl, že kanadská komise
pro uprchlíky a imigraci shání překladatele z češtiny. Bylo to na podzim 2007,
po zrušení víz pro Čechy.

* Kdy jste zaznamenal nový příliv do Toronta?

Na zdejším letišti teď trávím hodně času. Jen poslední květnový čtvrtek
dorazilo 96 žadatelů o azyl. Ale příliv lidí přichází ve vlnách. Pamatuji na
dubnový den, kdy najednou přiletělo sto imigrantů. Takový počet samozřejmě
zahlcuje i imigrační oddělení. Proto rozděluje pohovory do několika dnů. Lidé
pak na letišti spí. Výslech rodiny totiž může trvat dvanáct hodin.

* Lze říci, že mezi azylanty jsou většinou Romové?

V 99,5 procenta případů ano. Pokud je mezi žadateli tzv. Nerom, je to
manželka či manžel Roma. Je však s podivem, že ač přijíždějí z různých částí ČR,
vědí, co mají mít s sebou a co říkat. Mají třeba v průměru dvě stě kanadských
dolarů (3400 Kč). Jako by je někdo instruoval. Jejich informace jsou mnohdy
mylné. Jako ta, že jim bude poskytnuto přístřeší.

* Jak podobné historky vnímají imigrační úředníci?

Jsou někdy naštvaní. Poté, co členy rodiny vyslechnou, jim s jistou
škodolibostí sdělí: chtěli jste do Kanady, můžete jít, kam chcete. Je to vaše
nezodpovědnost, že nemáte peníze a že jste si nezajistili nocleh. Nakonec jim
někdo vtiskne do ruky leták s adresou Červeného kříže. Zbytek je na nich. Najít
nocleh je ale problém. Ubytovny v Torontu a v jeho stakilometrovém okolí
sloužící původně nejchudším z nejchudších jsou zaplněné až po střechu romskými
žadateli o azyl. Někteří život mezi narkomany a skutečnou spodinou společnosti
snášejí velmi těžce.

* Lze tedy říci, že přiletěli s nějakým snem a následuje zklamání?

Určitě. Nezanedbatelné procento lidí se do dvou až tří měsíců vrací zpět.
Někteří opravdu čekali, že jim v Kanadě budou rychleji létat pečení holubi do
úst, jiní zjistili, že za oceánem není ráj a doma na ně čekají příbuzní. Do ČR
se navíc často vracejí s tisíci dolary z kanadské sociální podpory. Pro
vystavení letenky stačí zajít na komisi pro uprchlíky a zrušit žádost o azyl. Do
týdne letí zdarma domů. Náklady hradí podle mezinárodních smluv letecké
společnosti, které je do Kanady přivezly.

* Kolikrát se mohou žadatelé ucházet v Kanadě o azyl?

Jednou. Jakmile se rozhodnou vrátit, dokážou kanadským úřadům, že se v
domovském státě nebojí. Pamatuji na rodinu, která se před několika dny pokusila
požádat o azyl podruhé a musela zpět. Navíc pobyla pár dnů v detenčním zařízení,
protože její otec ztratil nervy a začal vyhrožovat, že se raději zabije, než aby
se vrátil. Na vydírání tady nikdo neslyší.

* Jaké mají čeští občané vzdělání?

To je jedna z otázek imigračních úředníků. Většinou zpovídaní řeknou: osm až
devět let základní školy, pětina z nich má ještě dva až tři roky učiliště,
většinou obor číšník-servírka nebo zedník. Za dobu tlumočení jsem zažil jen
jednoho žadatele, jenž studoval vysokou školu, konkrétně medicínu.

* Cesta za oceán je drahá. Neřekli vám krajané, kde berou peníze na
letenky?

Na to se jich také ptá imigrační. Nejčastější reakce? Finance nám dala
rodina, získali jsme je prodejem nemovitosti, v níž jsme bydleli. V nejednom
případě se tu proslýchá, že jim peněžní dávkou přispěla nějaká starostka. Nechci
tím nikoho obviňovat, jen říkám, co jsem slyšel.

* Máte pocit, že někdo cesty za oceán organizuje?

V jisté míře ano. Setkal jsem se s paní, která na konstatování úředníka, že
při zápisu dětí do škol bude potřebovat jejich očkovací průkazy, reagovala: to
nám ale neřekli… Je ale známá věc, že Romové žijící v Kanadě komunikují s těmi v
Česku přes internet. Mnozí z nich z toho mají výnosnou živnost. Podobají se
lichvářům z ČR. Půjčují peníze na čtyřsetprocentní úroky a podobně. Jak je
poznáte? Do Kanady přiletí značkově oblečení, s tlustým řetězem kolem krku, s
velkým břichem a na imigračním řeknou, že nikdy nepracovali. Z nevědomosti
dalších Romů žijí. Účtují si třeba 250 dolarů (4300 Kč) za doprovod k lékaři.
Oběti ožebračují.

* Kolik činí podpora pro průměrného žadatele o azyl?

Různí se to podle členů rodiny. Je-li na ubytovně pro sociálně slabé, má
každý její člen denní kapesné osm dolarů (136 Kč). Po několika týdnech jsou lidé
zaregistrováni do systému sociální podpory. Když si najdou byt, dostanou z velké
části na nájem. Přidejte si různé příspěvky, třeba na děti. Ovšem v Kanadě je
draho. Moc jim na život nezbude, čtyřčlenné rodině tak tři až čtyři sta dolarů
(od 5100 do 6800 Kč) měsíčně, a dospělí pracovat nejméně pět měsíců nesmějí, ač
někteří chtějí. Musím ale říci, že už v tom azylanti umějí dobře chodit. Vědí,
že stačí jít k lékaři a udělat ze sebe alergika na nějaké potraviny, mimo jiné
říci, že mají vyrážku po mléku. Pak může každý člen domácnosti dostat až 250
dolarů (4300 Kč) měsíčně na zvláštní dietní požadavky. Jsouli čtyři, je to tisíc
dolarů, a se zbytkem sociální podpory jim to bohatě stačí.

* Myslíte si, že to skončí obnovením víz pro občany ČR?

V dohledné době je to dost nepravděpodobné. Česko je předsednickou zemí EU a
Kanada usiluje o ustanovení zóny volného obchodu s EU. Těmi vízy by si opravdu,
lidově řečeno, nadělala do hnízda. Spíše to skončí tím, že označí všechny státy
Unie za bezpečnou zónu a začne odmítat romské žadatele o azyl hned, jak vystoupí
na letišti. Na druhou stranu Kanada nové lidi potřebuje k udržení populace a z
národního hlediska nejsou Romové přítěží.

* Jak vás vůbec Romové vnímají?

Jsem pro ně bílý, který jim pomáhá. Baví mě to. Zajdu s nimi třeba na pohovor
na sociálku. Peníze si samozřejmě neberu, maximálně mi občas přispějí na benzín.
Neustále mi zvoní telefon. A proč jim pomáhám? I já jsem kdysi emigroval.

KAM DÁL?


Anna Poláková se z Kanady vrátí

Redaktorka romského vysílání ČRo požádala o azyl v Kanadě