Restart: Další krásnej víkend aneb cesta z ofsajdu

Stanislav Berky (44 let) pochází z pěti dětí. Romové jsou podle něj hudebně,
tanečně anebo sportovně nadaní lidé. Jejich rodině učaroval sport, táta byl
nadšený fotbalista. Stanislav Berky se jím stal také. Jeho příběh natočila
režisérka Petra Ležáková. Rozvedl se zhruba před šesti lety a dnes vede ke
sportu i své tři děti, které má v péči. Fotbalové zkušenosti ale předává rád i
klukům z okolí, pro které je světlým bodem jejich dennodenního života. Zdá se,
že přes všechny těžkosti jim sport život usnadňuje a dělá jej hezčím. „Rodiče
byli poctiví k sobě, k práci i k nám dětem. Byli spolu padesát let, vloni mi
maminka umřela.“ Vzpomíná nejen na ně a jejich moudrou soudržnost, ale také na
svou manželskou prohru a ví, že by pro udržení rodiny udělal víc, změnil by se.
Dnes je jeho nejmladšímu synovi deset let a s maminkou se vídá, stejně jako jeho
starší bratr a sestra, jen příležitostně. A přestože má pan Berky úžasnou
přítelkyni, všem je jasné, že matku dětem nikdo nenahradí.

Poté, co se jako vyučený elektrikář tímto řemeslem deset let živil, se v čase
posunul přes drážního dělníka a strojníka ve sklárně do fabriky, kde teď dělá
uklízeče a myje pracovní linky. „Sehnat práci v téhle přes míru diskriminační a
nenastavené společnosti je vysilující. Romovi nestačí být vzdělaný, musí umět a
udělat dvakrát tolik než jiní, aby vůbec dostal šanci a uplatnil se,“ říká pan
Berky. Jeho děti čeká náročný úkol: dojít k vědomostem a zároveň nějak zařídit,
aby štěstí stálo na jejich straně, až půjdou žádat o práci.

Nemylme se, i Romové chtějí mít střechu nad hlavou a vzdělání, aby mohli do
života vypravit další generace. Pan Berky se o světlejší budoucnost svých dětí
dobře stará, když říká: „Mí synové nesmějí mít před žádnou prací nos nahoru, ale
nesmí se ani zbytečně hrbit.“