Protest a vzdor sprejera Erika D. Profil romského streetartového umělce

Je jedním z nejznámějších street artových umělců na Slovensku a jediným Romem, který se tímto uměleckým stylem živí profesionálně. Osudem Erika Demetera se stalo graffiti.

Erikovi je třicet čtyři let a pochází z košické rodiny vysokoškoláků a podnikatelů. I jeho budoucnost se měla ubírat ve stopách rodiny, která pro něj chtěla vzdělání a práci s pravidelným měsíčním příjmem. Vychoval ho otec a babička, která se stala jeho druhou matkou. Jejich výchova byla přísná, byly na něj kladeny velmi vysoké nároky, jako jedináček to zkrátka neměl jednoduché.

Už na základní škole bylo zřejmé, že má umělecký talent. Jeho kresby nadchly i ředitele školy, který orodoval u Erikova otce, aby syna poslal na uměleckou školu. Ten ale budoucnost svého syna viděl v praktičtějším zaměstnání, a tak Erik nastoupil na učební obor kuchař-číšník. Nikdy ho však nedokončil.

Graffiti – symbol vzpoury

Podobně jako mnozí další se i Erik v pubertě bouřil a hledal vlastní cestu. Jednou se šel projít a na zdi uviděl obraz mumie vytvořený sprejem. „Ta malba mě fascinovala, nemohl jsem od ní odtrhnout zrak. Řekl jsem si, že něco takového chci vytvořit taky,“ vzpomíná.

Dlouho neváhal, koupil si spreje a vyrazil na svou první nelegální zeď. V té době ještě neexistovaly veřejné prostory vyhrazené pro graffiti, a tak se několikrát stalo, že se domů vrátil za doprovodu policie. To ovšem těžce nesl Erikův otec.

„Maloval jsem a kreslil odmalička, ale když jsem začal dělat graffiti, otec to viděl nerad. V té době to bylo symbolem něčeho kriminálního. Nebylo to se mnou zrovna jednoduché, jednou jsem třeba pomaloval fasádu školy, kam jsem chodil,“ vzpomíná Erik. Jeho otec na incident reagoval nekompromisně: Erik musel všechno uvést do původního stavu.

Romský původ jako přednost

Mezi sprejery se mu nikdy nestalo, že by ho někdo rasisticky urážel nebo měl nepříjemné narážky. On sám svůj původ bral jako přednost a stejně to brali i ostatní. Ve skupině sprejerů byl Erik se svým romským kamarádem, ten ale brzy odešel, a Erik tak zůstal ve městě jediným romským tvůrcem graffiti. V okolním světě se s rasismem setkával každodenně, v jeho „crew“ se ale rasismus nenosil.

„Nikdy se mi nestalo, aby někdo šel a řekl třeba ‚koukni, jak ten cikán maluje‘ nebo něco podobného. To se nedělo. Naopak jsem byl za frajera – Rom, který umí dobře malovat. V tomhle světě to byla moje přednost.“

 

Zaměstnanec, nebo umělec?

Erik si vyzkoušel pár zaměstnání a pracoval v několika zemích Evropy, ale táhlo ho to zpátky domů, ke graffiti. Vzhledem k jeho talentu přišla první zakázka hned v osmnácti letech. „V restauraci, kam jsme s otcem rádi chodili, jsem majiteli navrhl, že bych pro něj udělal malbu. Ten souhlasil, a tak jsem mu vytvořil malbu ženy přes celý strop,“ vzpomíná Erik. Malbu vidělo mnoho lidí a další zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Erik používá jako jeden z mála tzv. Wild Steel styl. To jsme však pouze u vytváření písmen – malování tváří a obrazů je už samozřejmě další meta. Nejdříve musí Erik získat inspiraci, kterou hledá venku, doma, ale třeba i na internetu. Následně vytvoří návrh nebo skicu a rozhodne se, jaké barvy bude používat. Spreje a jejich kvalita jsou to nejdůležitější. Cena spreje se pohybuje od 3 do 10 Eur a na jednu kvalitní malbu je zapotřebí částka od 150 do 200 Eur. Jejich kvalita se dělí podle tlaku střiku a hustoty barvy.

Barva musí být sytá a čárky spreje velmi tenké. Záleží i na povrchu, na který dílo přijde. Podle stylu a podpisu jsou umělci v této komunitě schopni se navzájem identifikovat. Erik používá podpis OAR.

Rozdíl mezi vandalem a umělcem

Když dnes Erik vidí počmáraný veřejný nebo soukromý majetek, kroutí hlavou. „ Vždyť v dnešní době mají děcka možnost využívat legály, zdi, které jsou určené přímo pro ně, a stříkat si svoje díla tam. Tuhle výhodu jsme před dvaceti lety my neměli. Když vidím klikyháky nastříkané na domech, tak mě z toho vždycky může trefit šlak. To je vyloženě vandalismus,“ dodává rozčíleně.

Graffiti je jeden z druhů výtvarného projevu ve veřejném prostoru. Jeho historie sahá až do pravěku, za první graffiti lze v určitém kontextu pokládat už jeskynní malby. Samotný termín pochází z řeckého slova „grafein“ neboli psát. Dnešní graffiti se řadí k tzv. kultuře protestu a často se pojí s hudebním žánrem hip hopu. Z toho se graffiti postupem času vydělilo a bylo obohaceno o další techniky, jako wheatpasting, nálepky, stencil graffiti (šablonové graffiti), mozaiky, video projekce a street instalace, které se sloučily pod tzv. street art.

Rodina graffiti přijala

Po smrti otce prožíval Erik složité období, které mu pomáhala zvládat především jeho několikaměsíční dcerka a jeho partnerka, se kterou se seznámil před sedmi lety. Je pro něj důležité, že rodina nakonec přijala fakt, že z něj nebude ani podnikatel ani právník či lékař, ale že bude umělec. „Rodina mě dnes plně podporuje a to je pro mě velmi důležité,“ říká dojatě.

Svoje díla dnes připravuje v garáži, kde používá sádrokarton. Experimentuje s novými možnostmi. „Kdo nemá talent, ať graffiti nedělá, na čmáranice se nikdo dívat nechce. Těm, co talent mají, přeju především štěstí, protože to je velmi důležité. Můžete mít talent jako Picasso, ale bez štěstí se o tom nikdo nedozví a vy se nikdy neprosadíte. Je potřeba vydržet, učit se, mít trpělivost, štěstí a také známé.“

Graffiti je jeden z druhů výtvarného projevu ve veřejném prostoru. Jeho historie sahá až do pravěku, za první graffiti lze v určitém kontextu pokládat už jeskynní malby. Samotný termín pochází z řeckého slova „grafein“ neboli psát. Dnešní graffiti se řadí k tzv. kultuře protestu a často se pojí s hudebním žánrem hip hopu. Z toho se graffiti postupem času vydělilo a bylo obohaceno o další techniky, jako wheatpasting, nálepky, stencil graffiti (šablonové graffiti), mozaiky, video projekce a street instalace, které se sloučily pod tzv. street art. Popisek k fotce Erik Demeter už dnes nechodí vytvářet své malby na legální zdi, jeho práci však můžete vidět na facebookovém profilu Graffiti OAR.

Časopis si objednejte pomocí jednoduchého formuláře na www.romanovodi.cz.