Příběh nadřízeného, kterého surově zmlátili, protože je Rom

Příběh muže surově zmláceného kvůli tomu, že je Rom, je hodný zveřejnění z několika důvodů. Tento muž
jako kontrolor hodnotil práci svého kolegy. Potud
jde o fádní příběh. Kontrolorem je však Rom a kontrolovaným příznivec krajní
pravice. To byl také hlavní důvod toho, proč došlo k napadení. A také: trestný čin si objednal jeden pachatel u druhých dvou. Šlo tedy o zbití na objednávku.

Říkejme napadenému třeba pan Tibor, muž si z pochopitelných důvodů nepřeje
zveřejnit své pravé jméno. Jeho identita je redakci samozřejmě známa.

Pod článkem přinášíme s panem Tiborem rozhovor – jak na případ pohlíží dnes,
jak se cítí, v jakém je zdravotním stavu, plyne z případu nějaké poučení?

Rom kontroloval ultrapravičáka

Tibor pracuje jako kontrolor. Jeho kolegovi, Jiřímu Semjonovi, vadilo, že pozici toho, kdo kontroluje jeho práci, zastává Rom. Prokázala to i svědectví u soudu. Začal si tedy na Tibora stěžovat u nadřízených. 

"Semjon se jako příznivec hnutí skinheads nebyl schopen vyrovnat s tím,
že kontrolorem je příslušník romského etnika. Bylo to pro něj
ponižující. Proto si byl hned po mém nastupu na kontrolu stěžovat s
tím, že tomu nerozumím a dělal vše pro to, aby mě vyhodili," sdělil Tibor serveru Romea.cz. 

Pan Tibor od počátku říkal, že Semjonovi šlo jen o rasové důvody. „Podle výpisu telefonních hovorů, které zazněly u soudu, volal Semjon neznámé ženě, že když vypovídal na policii, tak se snažil, aby to nevypadalo jako rasový útok, ale že to bylo pouze z pracovních důvodů,“ dodal k tomu pan Tibor. 

Když se Semjonovi nepodařilo zbavit se Tibora prostřednictvím stížností v práci, rozhodl se, že nechá pana Tibora zmlátit. To potvrzuje i výrok
Krajského soudu v Ostravě, z 6. února 2013.

„Nejdříve si byl na postupy poškozeného stěžovat u společného nadřízeného, a když neuspěl,
rozhodl se postupovat jinou formou, a protože si byl vědom toho, že pokud by
poškozeného napadl sám, tento by jej poznal, rozhodl se o pomoc požádat
spoluobžalované, které znal jako sympatizanty radikálních hnutí,“ píše se v
rozsudku.

Objednávka zmlácení

Semjon se dohodl se dvěma známými recidivisty, aby Tibora „prohnali a dali mu
přes hubu“. Tři dnes již odsouzení pachatelé se v listopadu 2011 sešli v
restauraci. Jiří Semjon o tuto službu požádal Tomáše Suchánka a dalšího známého,
který byl v té době mladistvý, proto jeho jméno uvádět nebudeme.

Podle rozsudku se celá věc odehrála následovně:

Když oba s jeho záměrem souhlasili, odvedl je Semjon po 22.00 hodině ke
konečné zastávce tramvaje, protože věděl, že zde bude pan Tibor při návratu z
odpolední směny vystupovat. Tibora jim popsal jako příslušníka romského etnika.
A poté, kdy jeho nadřízený z tramvaje vystoupil, jej přímo označil. Pak se
vzdálil.

Oba objednaní rváči sledovali Tibora k místu bydliště, kde jej s výkřiky
„zabij ho, tu černou svini“ napadli. Nejdříve na něj hodili poblíž se
nacházející dřevotřískové dveře a když upadl na zem, začali do něj opakovaně kopat a mlátit ho dřevěným
hranolem, který si obstarali po cestě. Kopali a mlátili ho do hlavy, těla i
končetin. Volal o pomoc a asi po 10 až 15 ranách do hlavy už začal ztrácet
vědomi.

„Jeden z mladíků mi řekl: ,tak o pomoc budeš volat?´. Smáli se a opakovaně se
navzájem pobízeli slovy ,zabij ho, tu černou svini,´ řekl Tibor serveru
Romea.cz.

Útok, sténání a volání napadeného muže vzbudilo pozornost nájemníků okolních
bytů, kteří volali na útočníky a výhrůžkami, že zavolají policii, je přiměli k
útěku.

Následky napadení

Pachatelé způsobili panu Tiborovi tři tržné rány na hlavě a mnoho zhmožděnin
na hlavě, hrudníku, rameni a na paži. V důsledku toho byl neschopen práce po
celý listopad a prosinec 2011. Minimálně po dobu dvou až tří týdnů se prakticky
nemohl pořádně hýbat kvůli bolestem.

Soudní znalec během líčení prokázal, že nešlo o lehké ublížení na těle, jak
tvrdila obhajoba – uvedl, že útok byl veden nejméně střední, spíše však vyšší
intenzitou síly, což vyvozoval z toho, že například jedna z tržných ran na hlavě
poškozeného byla hluboká až na lebeční kost. V souvislosti s tímto zraněním také
dodal, že při zasažení oka by mohlo vzniknout jeho devastující poranění. Ke
zhmožděninám pravé paže uvedl, že se zde posléze vytvořila tzv. kapsa, která
nevzniká pouhým násilím nízké intenzity, když navíc byl útok veden přes oděv.

Po propuštění do domácího léčení byl Tibor nucen navštívit psychiatra. A
dodnes se cítí psychicky velmi špatně. „Po napadení došlo k prohloubení
panických úzkostných stavů, trvalému pocitu ohrožení mezi lidmi, nutnosti
zvýšené medikace psychofarmaky,“ píše psychiatrička ve své zprávě.

Mladistvý pachatel i Tomáš Suchánek takto „jednali, ačkoli si museli být
vzhledem k intenzitě úderu a charakteru prostředků, jichž k útoku použili,
vědomi toho, že mohou Tiborovi způsobit těžkou újmu na zdraví,“ konstatoval
soudce.

Podmínky i šest let natvrdo

Jiří Semjon podle soudu „zosnoval, aby jiný úmyslně jinému ublížil na zdraví
a spáchal takový čin na jiném pro jeho příslušnost k etnické skupině“. Další dva
pachatelé se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jinému
způsobili těžkou újmu na zdraví… a spáchali to pro jeho příslušnost k etnické
skupině.

Semjon byl odsouzen za ublížení na zdraví. Soud mu za to dal podmínečný trest
3 roky s odkladem pět let. Uložil mu také, že během zkušební doby nesmí požívat
alkoholické nápoje.

Semjon byl již před tím celkem čtyřikrát soudně trestán, pro ublížení na
zdraví či výtržnictví. Všechny tresty byly buď podmíněné, nebo ve formě obecně
prospěšných prací. Podle informací policie, které zazněly během soudního
jednání, je Semjon aktivním příznivcem krajní pravice a je účasten i v radikální
buňce, která se dopouští diváckého násilí. Účastnil se mnoha krajně pravicových
akcí, koncertů a pochodů na území České republiky.

Mladistvý pachatel, který se dopustil těžkého ublížení na zdraví, dostal také
podmínku 3 roky, se zkušební lhůtou na tři roky. Vrchní soud mu v odvolacím
řízení snížil trest na 2 roky s tříroční zkušební lhůtou. I on je, stejně jako
druzí dva pachatelé, několikrát souzeným recidivistou.

Suchánek se podle soudu dopustil těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví ve
formě spolupachatelství, přičemž oba trestné činy spáchal opětovně. Při
posuzování výše trestu soud tedy vzal v úvahu i to, že byl za stejné trestné
činy v minulosti odsouzen. Suchánek dostal 6 let nepodmíněně. Odvolací soud mu
snížil trest na 5 roku a šest měsíců.

Všichni pak mají panu Tiborovi zaplatit náhradu škody ve výši 23 874 korun.

Rozhovor s Tiborem: Tím že budete nenávidět Romy, se vaše životy nezlepší

Jaký je podle vás skutečný důvod toho, že vás Semjon nechal zmlátit?

Skutečný důvod byl ten, který v rozsudku uvedl soud. A sice, že k mému
napadení došlo právě proto, že jsem se jako Rom stal jeho kontrolorem. Semjon to
nebyl schopen akceptovat.

Od začátku jsem tvrdil, že Semjon je vůči mně zaujatý. Bylo to pro něj od počátku,
co jsem nastoupil jako kontrolor, ponižující a neakceptovatelné, protože jeho
práci měl posuzovat Rom. Proto si byl na mě a u mého nadřízeného stěžovat, že
tomu nerozumím a že si na mě každý stěžuje. Od toho si sliboval, že mě ihned
sesadí z pozice kontrolora, což se nestalo. Na mou práci si ostatně nikdo další kromě Semjona
nestěžoval.

Nikdy jsem ho neponižoval a nedělal jsem mu žádné naschvály, jak tvrdil. Nikdy jsem si na
něho nebyl stěžovat u nadřízených. Opakovaně jsem ho budil v pracovní době. Přes
přísný zákaz kouření opakovaně kouřil. Nikdy mě ale nenapadlo si jít na něj
stěžovat. Nemám rád lidi, co si chodí stále stěžovat, proto to sám nedělám. Vždy
jsem ho slušně poprosil, tak jako ostatní. Nikdy jsem se na nikoho nepovyšoval.

Nakolik rozhodující bylo, že pachatelé byli zastánci pravicového extremismu?

Mylně jsem se domníval, že lidé se ke mně budou chovat stejně, jako se k nim
chovám já.
Omyl. Neonacisté, fašisté a další zamindrákovaní lidé budou vždy
odsuzovat lidi tmavé pleti, bez ohledu na to, zda jsou slušní, nebo ne.

Mnoho z oněch „mírumilovných a hodných“ nácků má bohatou trestní minulost,
takže mi hlava nebere, když jdou demonstrovat za práva „slušných lidí“ a
poukazují na všechny Romy jako na zvěř nebo podlidi. I ti, co mě málem
připravili o život, jsou opakovaně soudně trestaní za násilné trestné činy.

Já mám na rozdíl od čistý trestní rejstřík a nikdy jsem nebyl vyšetřován
policií. Dovolím si říci, že jsem obyčejný slušný človíček, který celý život
chodí do práce za pár korun mzdy. Žiji jako normální civilizovaný člověk. Nemám se za co stydět a jsem rád, že mě rodiče vychovali takového, jaký
jsem. Někdo druhý by se po napadení otřepal a šel by se pomstít. Já se ale
nesnížím na úroveň těch, kteří mě přepadli.

Od napadení uběhlo dva a půl roku. Jak se dnes cítíte zdravotně, především
psychicky?

Po stránce fyzické i psychické se cítím hodně špatně. Jsem hned unavený,
vyčerpaný, aniž bych zrovna dělal fyzicky namáhavou práci. Fyzično a psychično
je propojené.

Můj zdravotní stav se nelepší. Každý den procházím místem, kde jsem byl
napaden, a vzpomínky se stále vrací. Napadení stále každodenně prožívám. V noci
se budím a mám sevřené hrdlo, bolest na hrudi, někdy i bolest hlavy.

Je mi často špatně už od rána. Beru antidepresiva a neurol. Bez neurolu bych
ani nedošel do práce. V okamžiku, kdy opustím byt a vydám se na cestu, jsem v
neustálém napětí. Mám pořád strach, že se napadení bude opakovat, proto jsem
ostražitý, lekavý a neustále sleduji okolí.

Dost často po cestě do práce dostanu panickou ataku – úzkostný stav. Začne to
bušením srdce a třesem. Nemůžu se dostatečně nadechnout a dusím se, mám
rozostřené vidění a jsem celkově vyčerpaný. Podlamují se mi kolena a mám pocit,
jako bych umíral.

Snažím se dýchat zhluboka. Ihned si vezmu neurol, který mi jediný pomáhá.
Někdy to trvá i půl hodiny, než mě to přejde. Tyto stavy se v průběhu dne
opakují, v práci i doma. Neurol jsem nucen brát i 5x denně. Večer nemůžu usnout.
Bývám dost často podrážděný a impulzivní.

Na doporučení jsem šestkrát navštívil psycholožku.
Doporučila mi změnu psychiatričky a hospitalizaci. Je toho názoru, že pokud se
maximálně do dvou let nezačnu jinak léčit než dosud, stane se ze mě invalida,
který nevyjde z bytu. Psychiatrička také doporučila hospitalizaci. Co k tomu dodat – nežiji, ale
přežívám. Nemalé náklady mám na léky, které jsem nucen užívat. A to vše kvůli kriminálníkům,
kteří se nazývají vlastenci a prezentují se jako hrdí Češi.

Jak to máte v práci, byly či jsou tam kvůli tomu nějaké problémy?

Problémy tam jsou ve dvou rovinách. Po napadení – když jsem byl práce schopen a
kdy již bylo jasné, že organizátorem přepadení byl Semjon – jsem od určitých lidí
cítil vůči mně nenávist. Semjon všude začal věrohodně vykládat, jak jsem ho
pomlouval a psychicky deptal. A proto že mě nechal zmlátit.

To samozřejmě není pravda, ale některé „tupé ovce“ uvěří všemu – a podle toho
se ke mně také dodnes chovají. Pravda je vůbec nezajímá. A už vůbec jim není
divné, že i kdyby to byla pravda, tak tímto způsobem se spory neřeší. Nakonec on
byl u některých hrdina a u některých chudák, kterého litují, že byl odsouzen.

Dokonce mi jeden jeho kamarád řekl, že „Semjon musí dnes dělat šestnáctku,
aby měl na bolestné, které ti musí zaplatit. Chudák, je kvůli tobě bez peněz.“
Na to jsem nenacházel slova.

Další problém je v tom, že na základě mého zdravotního stavu mám často
problémy pořádně se soustředit na práci. Nedokáži se koncentrovat, mívám výpadky paměti. Na základě onemocnění, kterým trpím, mi
tedy hrozí ztráta
zaměstnání. Jsem si toho vědom, takže dělám vše proto, aby se můj zdravotní stav
zlepšil a abych začal žít jako každý jiný člověk.

Takové problémy jsem dříve nikdy neměl. Naopak jsem se do práce těšil. Těšil
jsem se z každé maličkosti. Nyní nemám z ničeho radost. O víkendu ze strachu
nevycházím ven. Ztratil jsem tímto některé kamarády, přátele. Nechápou, co se se mnou
děje. Nikdy to nezažili.

Budete žádat odsouzené, aby vám zaplatili za újmu na zdraví v dalším sporu, v
občansko právním řízení?

Ano, budu.

Mohou si podle vás lidé vzít z vašeho případu nějaké poučení?

Ano, minimálně všichni ti, kdo čtou noviny, sledují televizi či internet.
Když někde budou házet špínu na Romy nebo jiné etnické skupiny, na postižené
atd., ať si zjistí pravdu. Ne vše, co si přečtou nebo uvidí, je pravda!

Nezáleží na tom, jakou má člověk barvu kůže nebo jakého je vyznání, ale na
tom, jak se chová.

Začněte přemýšlet a nenechte se stále ovlivňovat médii, především bulvárem,
který často šíří xenofobii a nenávist. Přestaňte být tak krátkozrací. Tím, že
budete nenávidět Romy, se vaše životy nezlepší.