Pozadí průzkumu, ve kterém se více než polovina Čechů hlásí k rasismu. Jak vznikal, co ovlivňuje postoje lidí?
S hrůzou jsem si včera pročítal zprávu, kterou otiskly internetové servery a
která se týkala
průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd. Titulky "Romové jsou podle
Čechů líní a muslimové nejvíc násilničtí" ve mně vyvolaly pocity naštvanosti a
hrůzy. Když jsem si přečetl celou zprávu na stránkách Akademie, byl jsem ještě
víc zdeptán.
Nedokážu pochopit, že dotazovaní lidé, kteří jsou vlastně odrazem myšlení
české společnosti, jsou tak rasističtí a mají neuvěřitelně malé povědomí o
nejrůznějších národnostech. Výzkum mi přijde v pořádku, je dobré vědět, co si
společnost myslí o nejrůznějších problematikách. V článcích mi ale chyběla řada
doplňujících informací, které média bohužel nezveřejnila. Nedalo mi to a položil
jsem autorovi výzkumu Aleši Kudrnáčovi několik otázek.
Kdo si tento výzkum zadal a proč?
Výzkum si zadal Sociologické ústav u agentury Focus, která zajišťovala sběr
dat. Výzkum vznikl v rámci modulu demokratického občanství v České republice,
který je součástí mezinárodního výzkumu International Social Survey Programme (ISSP).
Průzkum postojů vůči menšinám je mimo jiné důležitou součástí výzkumu
demokratického občanství. Tato problematika nabývá spolu s uprchlickou krizí a
jejím často tendenčním mediálním obrazem na aktuálnosti a jedním z výzkumných
zájmů je zjistit, nakolik se některé postoje měnily v závislosti na propuknutí
zmíněné krize.
Jak vznikal seznam otázek a podle jakého klíče se vybíraly?
Otázky v dotazníku jsme přejali z jiných mezinárodních průzkumů. Pokud se
jedná o baterie dvou proti sobě stojících odpovědí na hodnocení různých skupin,
tak tento způsob dotazování se například v USA používá již od 30. let 20.
století. Většina dalších otázek pochází z dotazníku poslední vlny Evropského
sociálního výzkumu (ESS), který proběhl v roce 2014 a jehož dotazníky, data a
odůvodnění výběru otázek jsou dostupné na webové stránce tohoto mezinárodního
projektu.
Proč ve výzkumu není zveřejněno z jakých informací respondenti čerpají?
Například jestli čerpají z doslechu, z médií, ze sociálních sítí a podobně.
Ptali jsme se na to, jak často lidi sledují zprávy v televizi, rozhlase,
tisku, na internetu, a na sociálních sítích. Sledovanost zpráv v jednotlivých
médiích však neprokázala žádný vliv na hodnocení vybraných skupin. Důvod je
patrně ten, že tyto otázky nejsou s to efektivně vystihnout zdroj informací.
Například to, že si někdo čte zprávy na internetu, ještě neznamená, že dané
zprávy souvisí s tématem menšin nebo uprchlické krize. Zároveň by z těchto údajů
nelze zjistit, zda média, která k získání informací posloužila, podávají zprávy
nezkresleně nebo naopak tendenčně. Náš výzkum ale nicméně ukázal, že míra
povědomí o uprchlické krizi (např. znalost toho, ve které zemi se nejvíce žádá o
azyl) nesouvisí s postoji k muslimům či Syřanům. Znalost fakt o kontextu
migrační vlny tedy nijak neredukuje předsudečnost vůči těmto skupinám. To je
poměrně závažné zjištění, protože ukazuje, že negativní vnímání muslimů má v
české společnosti apriorní základ.
To, že ke zkreslenému výkladu některých zpráv dochází, dokládá bohužel i
právě vydaná tisková zpráva. Ve zprávě není nikde řečeno, že názory vůči
vybraným skupinám odpovídají či neodpovídají realitě. Jedná se pouze o měření
pohledu české populace na vybrané menšiny. Pokud si ale procházíme internetové
diskuze pod články na toto téma, tak je evidentní, že často dochází k
nepochopení. Místo toho, aby byli lidé spíše znechuceni tím, jaké v České
republice panuje smýšlení o různých skupinách, tak často výsledky zprávy
interpretují jako potvrzení „pravdy“. To je ovšem nešťastné a absolutně mylné.
Kolik respondentů odpovídalo na otázky a má osobní zkušenost s daným
etnikem?
Celkem na otázky odpovídalo 1051 respondentů. 28 % z nich uvedlo, že má
nějaké blízké přátele, kteří jsou jiné rasy nebo etnické skupiny než většina
českých obyvatel. To ovšem zahrnuje více menšinových skupin a vliv této známosti
není možné u jednotlivých skupin na těchto datech prokázat. Z předchozích
výzkumů, ale víme, že známost člena jiné skupiny, ať už náboženské nebo
národností zlepšuje náš pohled na ně. Někteří zahraniční odborníci poukazují na
to, že není důležitá pouze známost člena jiné skupiny, ale rovněž intenzita
tohoto vztahu, kdy pouhá známost nemusí mít dostatečně silný efekt na to, aby
pohled na menšiny zlepšila.
Výzkum je hotový, co bude dál? Jak se ním bude pracovat? Jak a kdo by měl
vysvětlovat mylné informace?
Průzkum byl zadán primárně pro účely akademického výzkumu. Chceme zjistit,
které okolnosti a charakteristiky souvisí s negativním hodnocením vybraných
skupin. Otázka, kdo by měl vysvětlovat mylné informace, je velmi složitá.
Představy lidí vznikají primárně vlastními zkušenostmi, rozhovory s dalšími
lidmi a obrazem v médiích. Podle mého názoru by to měla být především média,
která mají v tomto ohledu největší vliv. Bude to ale běh na dlouhou trať,
protože Romové vycházejí v průzkumech dlouhodobě jako ti nejméně oblíbení a
zatížení stereotypy, které často nejsou založeny na realitě.
Na závěr chci dodat, že já Richard Samko, jsem šťastný, že pracuji a žiji
právě tady. Ve svém okolí mám totiž lidi, kamarády a přátele, kteří nedají na
pověry, fámy a stereotypy.
