Pavel Polakovič - romský profi boxer Můj vzor byl Muhammad Ali

Obrovská píle, odříkání, vytrvalost a těžká dřina dovedla romského boxera Pavla Polakoviče (32) do profiboxu, kde dosahuje úctyhodných výsledků. Jeho vzorem byl Muhammad Ali. Pavel boxuje v těžké váze do devadesáti kilogramů a mezi své skvělé úspěchy může zařadit účast na OH v Atlantě; je také několikanásobným mistrem ČR, stříbrnou medaili si přivezl už jako junior z mistrovství světa a byl třetí na mistrovství Evropy. V profiboxu odboxoval již osmý zápas a může se pyšnit sedmi výhrami.
Pavel právě překvapivě v osmém kole prohrál těžký zápas s Romanem Kracíkem, ale i přesto nám ochotně odpověděl na všechny otázky.

* V kolika letech a kde jste s boxem začal?

Začal jsem ve dvanácti letech na Slovensku v Trnavě.

* Co vás k boxu motivovalo, přišel jste poprvé do boxerny sám, nebo s někým?

Nejprve jsem chtěl jen zkusit, jaké to je. Ne sám, bylo nás víc kluků, někteří vydrželi a někteří odešli.

* Píle a výdrž vám tedy nechyběla?

No bylo to určitě velmi náročné, ale moc mě to bavilo, tak jsem u toho zůstal. Měl jste nějaký vzor v mládí, nějakého boxera? Ano, Muhammad Ali se mi v tu dobu moc líbil, hlavně jeho styl a technika.

* Využijete někdy box „na ulici“?

Já takové věci neuznávám, box nejde tak zneužívat. Dříve jsem také dělal vyhazovače a ochranku, takže to znám, ale určitě to, co umím, nezneužívám. Samozřejmě se ubránit umím.

* Bylo těžké se jako Rom v boxu prosadit, nebo vás brali rovnocenně, s respektem?

Ano, bylo to dost těžké. Většinou jsem se setkal s lidmi, kteří na mě zanevřeli, právě kvůli barvě pleti. Měl jsem s tím veliké problémy, dokonce i s trenéry tady v Čechách. Dnes se s tím ještě sem tam setkávám, ale je to znatelně lepší, neboť mě už lidé znají.

* Myslíte si, že Romové mají pro box talent?

Ano určitě, v boxu je několik nadějných Romů. Jediný problém, proč jich není víc, je jejich životospráva, a hodně záleží na jejich výchově, jak se k tomu postaví jejich rodiče.

* Vidíte v některých našich romských boxerech možné budoucí hvězdy?

Je to hrozně moc práce, dřiny a odříkání, je to určitě možné, ale nevím, kdo konkrétně, je to opravdu moc dlouhá cesta. Když si vzpomenu, tak jsem neměl skoro žádné dětství, protože jsem jen trénoval.

* Máte zkušenosti v amatérském i v profesionálním boxu, jsou mezi nimi nějaké rozdíly?

Jsou tam rozdíly, už jen po fyzické stránce. V profi musí být boxer dobře natrénovaný, neboť se zde boxuje na 8, 10, 12 kol, kdežto v amatérech jen čtyři kola.

* Kolikrát týdně, nebo i denně musí boxer vašich kvalit trénovat a jak vypadá váš trénink?

U každého sportovce je to asi jinak, ale já zpravidla trénuji šestkrát do týdne od pondělí do soboty a v neděli mívám volno. Trénink před přípravou na utkání probíhá tak, že ráno běhám dvanáct kilometrů, poté mám ještě odpoledne čistě boxerský trénink, stínový box, sparing a posilování.

* Vím, že jste se zúčastnil OH v Atlantě, jaký to byl zážitek zastupovat ČR na tak významné události a jaká tam byla atmosféra?

Bylo to naprosto super, OH jsou to nejlepší, kde se sportovec může ukázat. Byla tam určitá kvalifikace, velmi si toho cením, že jsem se tam dostal já, neboť i někteří mistři světa nebyli kvalifikováni.

* Co si myslíte o dopingu?

Já jsem osobně nikdy žádný doping nebral, a ani nepotřeboval. Myslím si spíš, že je to pro kulturisty, aby nabrali sílu a svalovou hmotu, ale když je někdo dobrý, tak to nepotřebuje. Hodně doping zavrhuji, je to zbytečné.

* Kterého vítězství si nejvíce ceníte?

Je to těžké, já těch zápasu mám za sebou hrozně moc, ale cením si každého vítězství, z každého mám radost.

*

Co si myslíte o dnešní boxerské úrovni, nastala nějaká změna (např. ve stylu, technice) od doby, kdy jste boxoval ještě ligu?

Nemyslím si, že v tom není nějaký velký rozdíl. Stále je to stejné, jsou siloví a techničtí boxeři, setkávám se s oběmi variantami. Pravda je, že někteří lidé jsou v boxu naprosto zbyteční. Měli by uvolnit místo těm mladším, kteří se můžou dál prosazovat.

* Jaký styl preferujete?

Já jsem technický boxer, preferuji aktivní obranu.

* Vzal vám něco boxerský život?

Box mi hrozně moc dal, živí mě to. Samozřejmě díky boxu nemám tolik času na rodinu, neboť mám i děti, ale je to můj koníček a zaměstnání v jednom, což mě baví.

* Máte ještě v ringu nějaké ambice?

Ano, chtěl bych ještě vybojovat titul mistra světa, ale je to moc, moc těžké, hodně také záleží na zdraví.

* Chcete se i po skončení vaší kariéry dále věnovat boxu?

Ano samozřejmě, chtěl bych dělat manažera i trénovat děcka. Box je takříkajíc můj život a vždycky bude.

* Jak dlouho s Pavlem spolupracujete, trénujete i některé jiné Romy?

S Pavlem spolupracuji dva roky. Ano, Romů trénuji víc, převážně ty mladší, juniory a kadety.

* Vkládáte ambice i do dalších Romů, jsou trpěliví?

Určitě ano, Romové jsou velice pohybově nadaní, mají velký talent, to máte jako Kubánci nebo černoši, kteří mají dobrou pohybovou kulturu a snadno se jim učí technika boxu, ale dá se říci, že píle jim přeci jen chybí. Většinou to vzdají příliš brzy, a to je mnohdy veliká škoda.

* Jaká s Romy spolupráce, vidíte nějaký rozdíl mezi Romy a Neromy? Myslím v boxu.

Myslím, že ne. Naopak mi přijde, že Romové jsou v boxu lepší než bílí kluci. Problém je spíše v docházce a v pravidelnosti v tréninku, nemají takovou disciplínu. Jsou hodně hraví.

* Jak jsem pochopil, trénujete i amatéry, je práce s nimi jiná?

Rozhodně ano, boxer v profi musí mít vynikající kondici. U profíků se boxuje na víc kol a kola jsou i delší, například Pavel měl nyní tři zápasy o tituly a boxoval dvanáct kol, je to obrovská práce, 45 minut neustále v pohybu, zatímco u amatérů je to osm minut.

* Myslíte si, že profibox u nás získal větší pozornost diváků i médií?

Ano, rozjíždí se to dost slušně. Dnes už je tu i více lidí, kteří se snaží v profi prosadit. Kvalita boxerů je taky na velmi dobré úrovni.

* Ve čtvrtek proběhl zápas mezi Pavlem a Romanem Kracíkem, jak si Pavel vedl?

Zaboxoval jednoznačně. Všech osm kol měl Pavel vyhraných, ale bohužel v osmém kole chytl úder na žebra (tzv. po spodku) a ten mu způsobil vyražení dechu; utkání bylo samozřejmě ukončeno před limitem, a Pavel tedy prohrál. Je to škoda, protože kdyby Pavel vydržel ještě dvě kola, určitě by vyhrál.

* Máte s Pavlem ještě nějaké cíle?

Ano, Pavel má nejméně pět let ještě před sebou a bude určitě velmi kvalitně boxovat. V jeho těžké váze je to trochu jiné než v lehké, neboť je to zde pomalejší a tvrdší, proto má v boxu před sebou nejlepší léta.

***

Je zřejmé, že stát se špičkovým sportovcem, není lehké. Pavel si každopádně zakusil své a jeho popularita a sláva je určitě zasloužená. Když se mezi boxery nadhodí jeho jméno, mnozí jsou nadšeni jeho úspěchy. Romové obzvlášť, neboť jim jde Pavel příkladem, a je živým důkazem toho, že i Rom má možnosti se prosadit, ačkoli to nebylo zrovna lehké a Pavel zaplatil obrovskou pílí a vytrvalostí. Na naše otázky nám odpověděl také trenér Pavla Polakoviče František Gašparýk, který se boxu věnuje celý svůj život.