Nesnášenlivosti se nesmí přihlížet
Pochod neonacistů před synagogou, antisemitistické a antiislámské veřejné
projevy nebo otevřený boj proti přistěhovalcům: toho všeho je Plzeň v poslední
době svědkem. Podle Věry Tydlitátové a Iva Budila z Filozofické fakulty ZČU se
už stala západočeská metropole těmito událostmi nechvalně známá po celém světě.
Na katedře antropologických a historických věd se proto tento týden konala
Mezinárodní konference o antisemitismu, na kterou přijeli debatovat odborníci ze
tří kontinentů.
Je tedy otázka antisemitismu tak aktuální i v Plzni?
Věra Tydlitátová: Je třeba otázku antisemitismu otevřít právě zde. Projevů
antisemitismu a nesnášenlivosti vůči menšinám v Plzni neustále přibývá a situace
se vyhrocuje. Na centru blízkovýchodních studií již před rokem a půl vznikla
Liga proti antisemitismu, která se snaží jednak monitorovat aktivity různých
neonacistů a extremistů a také pedagogicky působit na mladou generaci. Součástí
naší činnosti je právě konání konferencí o antisemitismu, které už na půdě
fakulty byly dvě. Letos toto naše snažení vyvrcholilo prestižní mezinárodní
konferencí, na kterou přijeli významní vědci ze tří kontinentů. Nechyběli
zástupci univerzit z Cambridge nebo Yale.
Ivo Budil: Antisemitismus se v poslední době stal globální záležitostí.
Projevy antisemitismu se vyskytly dokonce tam, kde židovská menšina nikdy
prakticky neexistovala, například v Číně nebo Japonsku. Je třeba, aby se tímto
fenoménem odborná veřejnost důkladně zabývala. Západočeská univerzita se
prostřednictvím proběhnuvší konference připojila k celosvětové síti studia
antisemitismu.
Roste aktivita extremistů v Plzni?
Tydlitátová: Už před třemi lety jsme na první z našich konferencí o
antisemitismu předpokládali, že vzestup extremismu bude v Plzni pokračovat.
Bohužel se naše obavy naplňují téměř doslovně. Já jsem dokonce v prvním sborníku
ke konferenci napsala, tehdy ještě s nadsázkou, že neonacisté budou pochodovat
kolem synagog. A ono se to skutečně děje. Situace dospěla tak daleko, že Plzeň
se stala negativně známou i v zahraničí: vzpomeňme pochod neonacistů v den
výročí transportu plzeňských Židů do koncentračních táborů.
Je situace skutečně tak žalostná?
Tydlitátová: Vážné to je především proto, že je slyšet jenom o negativních
událostech, a to se odráží na našem obrazu v zahraničí. Mrzí mě, že se málo
mluví o pozitivních věcech, jako například o shromáždění veřejnosti proti tomuto
pochodu. Tenkrát se úplně normální lidé postavili před synagogu, aby vyjádřili
svůj nesouhlas. Na to mohou být Plzeňané právem hrdí. Media to ale málo
reflektovala, a to mě hrozně mrzí.
Budil: Plzeň byla dříve neprávem trochu přehlížena jako průmyslová periferie
obývaná především nižší střední vrstvou, ale zmíněné shromáždění ukázalo, že
občanská společnost je zde velmi vyspělá.
Před několika dny se ministr vnitra Langer vyjádřil, že by měla být
Dělnická strana právě kvůli antisemitským projevům jejích členů zakázána.
Souhlasíte s tím?
Tydlitátová: Je to dobrý krok a my s tím samozřejmě souhlasíme. My jsme také
dříve iniciovali petice s žádostí o zrušení Dělnické strany. Nakonec jsme se
přidali k petici z Brna. Rozhodně s tím souhlasím. Je tu samozřejmě argument, že
pokud stranu zakážeme, tak ti lidé nezmizí a někam se přelijí. Mám ale
zkušenost, že když se struktura extremistické skupiny naruší, tak je to přece
jen určitým způsobem omezí a zbrzdí. Už pak nemohou vystupovat legálně a legálně
svolávat a získávat peníze a ani jejich administrativa není tak jednoduchá.
Přece jenom ilegální skupina či hnutí nemůže fungovat tak samozřejmě, jako když
je politickou stranou. Pokud chtějí dál hlásat svoje názory, ať to mají těžší.
Budil: Podle mě je ještě důležitější věcí fakt, že rozpuštění Dělnické strany
dá signál společnosti, že podobné názory se nalézají za hranicemi, které
demokratický systém připouští.
Není tedy pozdě rozpouštět Dělnickou stranu až nyní?
Tydlitátová: Samozřejmě je. Vůbec nemělo k této její radikalizaci dojít.
Jenže politické orgány jsou hrozně pomalé. Podle mě je teď také velkým problémem
Národní strana. Její představitelé se běžně objevují ve zprávách v hlavním
vysílacím čase a nikdo s tím nic nedělá. Já už teď veřejně říkám, že budou
problémy s Národní stranou. V případě, že se zakáže Dělnická strana, tak Národní
strana může vyplnit tu mezeru, která vznikne.
Budil: Ano, to je problém, který může nastat. Obávám se, že když dostanou ve
volbách zmíněné strany 10 či 15 procent, tak se objeví hlasy, že nelze zakázat
stranu, která má takovou podporu. Demografická situace navíc nahrává radikálům.
Přibývá mladých lidí, kteří už se neidentifikují s krajní levicí a mohou a
hledají uplatnění právě v těchto stranách.
Extremisté ale nebojují jen proti židovskému principu. Sledujete i činnost
radikálů vůči jiným menšinám?
Tydlitátová: Teď jsou takovým vyloučeným etnikem Romové. Zrovna tak jsou ale
v ohrožení přistěhovalci z islámských zemí. Liga proti antisemitismu se snaží
vystupovat na ochranu i jiných menšin včetně muslimů. Nemůžeme sice řešit úplně
všechny případy, protože na to nemáme kapacity, ale pokud je nějaký problém,
snažíme se ohrožených menšin zastat. Společnost by se neměla rozdělit na
nenávistné skupiny, které proti sobě bojují.
Budil: Naše etnicky velice jednolitá společnost se pomalu mění na společnost
etnicky výrazně různorodou. Je možné, že během dvou nebo tří generací možná
každý třetí nebo čtvrtý občan bude buď pocházet z rodiny přistěhovalců, nebo
bude sám přistěhovalec. To může radikálně změnit povahu politického systému u
nás.
Extremisté ale operují tím, že právě oni společnost chrání před
přistěhovalci?
Budil: My často oprávněně vznášíme požadavek na přistěhovalce, že se málo
přizpůsobují. Ale na druhé straně my jim musíme dokázat, že se jim vyplatí být
vůči našemu politickému a právnímu systému loajálními. To bude možné pouze
tehdy, pokud budou mít pocit, že zde platí zásada rovné spravedlnosti a ochrany
pro všechny občany. Pokud naopak uvidí, že jsou vystaveni příkoří a násilí ze
strany extremistů, ztratí důvěru v náš systém, radikalizují se a obrátí se pro
nám. Vypukne konflikt, který by naše demokratická a svobodná společnost nemusela
přežít.
KAM DÁL?
Ministerstvo vnitra navrhlo zrušit Dělnickou stranu