Nenávist na internetu ohrožuje základní demokratické principy, říkají expertky. Neziskovky monitorovaly chování sociálních sítí

Odborníci se jednoznačně shodují, že nenávist šířící se po internetu je na vzestupu a v České republice jsou nejčastějším terčem útoků stále Romové. Na nenávistné příspěvky můžeme v diskuzích reagovat různě. Můžeme se snažit přesvědčit pisatele, že tudy cesta opravdu nevede. Můžeme příspěvky nahlašovat administrátorům sítě nebo v krajním případě informovat policii. Jaká taktika je nejlepší? Jak reagují sociální sítě na nahlašování nenávistných příspěvků? Jak bojovat proti nenávisti na internetu? Jak reagovat v diskuzích? Tomu se kromě jiného věnují v organizaci ROMEA Selma Muhič Dizdarevič a Gwendolyn Albert. Ve středu 30. 10. 2019 se v Praze navíc sejdou na výroční konferenci členské organizace INACH (Mezinárodní síť proti kybernetické nenávisti).

ROMEA, která je členskou organizací INACH, se zapojila do projektu monitorování sociálních sítí. Můžete v krátkosti tento projekt představit?

Selma Muhič Dizdarevič

Projekt je zaměřen na fenomén nenávistných příspěvků především na sociálních sítí. ROMEA tak posiluje své aktivity v oblasti monitorování a analýzy takových textů. To téma je velmi aktuální a lze na něj pohlížet z různých pohledů. Zaměřujeme se například na to, jaká je zodpovědnost sociálních sítí a dalších platforem, které umožňují vkládání obsahu od uživatelů.

Musíme si uvědomit, že sociální sítě máme sice zdarma, ale reálně za ně platíme. Za používání sociálních sítí platíme poskytnutím velmi cenných informací o nás samotných. Sociální sítě velmi pečlivě monitorují naše chování, naše preference a ty pak využívají ke své obchodní činnosti a vytváří tak svůj zisk. Zároveň však musí mít nějakou sociální odpovědnost.

Sociální sítě mají své kodexy a také se s Evropskou komisí dohodly na určitých pravidlech chování proti nezákonným nenávistným projevům v on line prostředí. Konkrétně je to Facebook, Microsoft, Twitter nebo Youtube a chtějí se k tomu připojit i další sociální sítě, např. Snapchat, Daily Motion atd.

Jakým způsobem monitoring probíhal?

Selma Muhič Dizdarevič

My jsme testovali, jakým způsobem se tyto platformy chovají, když někdo nahlásí nenávistný nebo dokonce nelegální obsah nebo jestli vystupují v této oblasti nějak aktivně, jestli třeba dělají nějakou prevenci a osvětu v tomhle směru. Zjišťovali jsme, jak rychle reagují, v jaké lhůtě, jestli ten příspěvek odstraní, jestli chtějí nějaké další informace.

Takže vás nezajímal v tomto případě pisatel nenávistného příspěvku, ale chování těch sítí?

Selma Muhič Dizdarevič

Ano, přesně tak. My jsme příspěvky, které jsme našli anonymizovali, aby to právě nebylo zaměřeno na ty jednotlivce, skupiny nebo stránky. Zajímali nás příspěvky, které mohou vzbudit nenávist, které mohou někoho poškodit, vytváří napětí ve společnosti a mohou mít potom reálné dopady na skupiny lidí nebo na jednotlivce. Zajímalo nás, jak si s nimi poradí provozovatelé. Součástí tématu jsou i falešné zprávy, jejichž důsledek může být podobný.

Výsledky mohou být trochu zkreslené, protože monitoring měl proběhnout, aby provozovatelé sociálních sítí o tom nevěděli, ale oni jsou experti na to, aby právě věděli spoustu věcí, takže si myslíme, že ty informace se k nimi dostaly.

Jak tedy sociální sítě reagovaly?

Selma Muhič Dizdarevič

Podrobné výsledky monitoringu, který proběhl mezi 6. květnem a 21. červnem lze nalézt na stránkách projektu. Monitoring proběhl v devíti zemích a bylo nahlášeno 522 příspěvků na Facebooku, Twitteru, Youtubu a Instagramu. Devět procent nahlášených příspěvků se týkalo nenávisti proti Romům. Celkem bylo odstraněno 59 procent příspěvků.

Můžeme říci, že Facebook reaguje skoro vždycky a nejrychleji. Naopak zkušenost z České republiky ukazuje, že u Twitteru je to přesně naopak. Ten nereaguje téměř vůbec. U Youtubu je to složitější, tam je občas nenávistný příspěvek zablokován jen v některých zemích.

Jak hodnotí výsledky monitoringu, má smysl?

Selma Muhič Dizdarevič

Jelikož monitoring financuje Evropská komise, tak to může být jak pro komisi, tak ale i pro sociální sítě jakési alibi, že se v této oblasti něco děje. Nicméně naše síť neziskových organizací není s výsledky úplně spokojena. Zdá se nám, že reakce jsou velmi často velmi omezené nebo velmi často ta reakce chybí. Navíc po nás sociální sítě požadovaly další informace o tom příspěvku, oni vlastně chtěli abychom jejich práci dělali za ně, abychom zjišťovali nějaké souvislosti, kontext atd. Ale to by měla být už jejich práce.

Takže provozovatelé nedokážou identifikovat kontext těch příspěvků? Například, zda jde o satiru nebo už jde opravdu o šíření nenávisti?

Selma Muhič Dizdarevič

Ano, jedním z problémů je určení kontextu. Oni potřebují administrátory mluvící česky, maďarsky, polsky, pro každou tu zemi oni potřebují zjišťovat kontext. I proto jsme v rámci projektu na začátku udělali místních jazycích soubor nenávistných termínů, které pochopí jen člověk díky kontextu. Můžeme si vzít jako příklad slovo nepřizpůsobiví, který má v ČR nenávistný a negativní charakter, ale pro cizince neznalého kontextu může být používání tohoto slova v pořádku. Ve všech jazycích existují taková specifika při vyjadřování.

Sociální sítě navíc potřebují co nejvíce uživatelů, na tom je postaven jejich obchodní model. Je pro ně lepší, když tam může každý říkat cokoliv.

všimli jsme si, že sítě postupují rozdílně pokud je nahlášen tzv. “obyčejný uživatel” nebo známý politik. Ten politik má vždy větší šanci, že jeho příspěvek nebude odstraněn. Vzniká tak situace, kdy paradoxně u člověka, který má větší vliv na své okolí, je složitější ten nenávistný příspěvek odstranit.

Kritici vám však mohou namítnout, že vlastně omezujete jejich svobodu slova.

Gwendolyn Albert:

Je velice důležité si uvědomit, že tady ale platí stejná pravidla jako v reálném světě. Tedy to co je nelegální v off-line prostoru je nelegální i v on-line prostředí. Platí tady jasné zákony, které popisují, jak se máme chovat.

Dáváme sociálním sítím zpětnou vazbu, jakým způsobem se podle nás starají o prostředí, které využívá několik miliard lidí. Já taky nebudu chodit do podniku, kde se vraždí nebo kde se páchají zločiny nebo kde je nebezpečná atmosféra. Je celá řada lidí, kteří jsou znechuceni chování některých na sociálních sítí a provozovatelé by s tím měli něco dělat.

Svoboda slova tím není vůbec v demokratických zemích ohrožena. Spíš je naopak ohroženo občanské soužití, je ohrožena určitá norma ohledně toho, co je považována za civilizovanou výměnu názorů.

Je opravdu důležité, aby ty platformy měly nějakou odpovědnost za důsledky poskytování svých služeb.

Selma Muhič Dizdarevič

V žádné oblasti lidského soužití neexistuje absolutní svoboda. Žijeme spolu a máme nějakou zodpovědnost. Dříve bylo velmi složité sdělit širokému publiku svůj názor. Někdo musel vynaložit prostředky na to, aby takový názor k širokému publiku dostal. I ten anonym, který psal dopis, musel dopis odnést na poštu atd. Nyní je to velmi jednoduché.

Pokud někdo vyzývá k vyvražďování lidí nebo šíří lži, které mohou vyprovokovat nenávistné útoky, tak svobodu slova zneužívá. To není nějak revoluční myšlenka, že svoboda musí být nějakým způsobem vzájemně domluvena s ostatními lidmi ve společnosti, v komunitě, v tom konkrétním historickém okamžiku.

Uvedla bych to na příkladu. Nikdo samozřejmě nikomu nemůže bránit ve vyjádření názoru, že se například bojí migrace z různých důvodů, o tom s ním musíme diskutovat. Na druhou stranu není možné tolerovat výkřiky “zabijte všechny uprchlíky”, “Chci je všechny vidět umírat” a podobně. Tam je ta hranice mezi vyjádřením názoru a nenávistnou výzvou.

Nám jde o to lidem vysvětlovat ty věci, nejde tedy o žádný protiútok na ty, kteří jsou oběťmi dezinformací a vlastního strachu. Naší snahou je reagovat jako mediátor a dát šanci těm lidem, aby přišli na to proč se bojí, kde mohou získat relevantní informace, kde hledat spojence proto, aby se nedostali nebo nemuseli být v extrémní pozici.

A pokud se budeme bavit opravdu o nelegálním obsahu, tedy o takových příspěvcích, kde by mohlo být podezření, že je porušen zákon?

Gwendolyn Albert

Jsem velmi ráda a zdá se, že česká policie v poslední době začala tuto oblast brát vážně. Například, když byl ten hrozný útok na Novém Zélandu, který byl vysílán živě přes internet, což je hrůza, policie ihned avizovala, že nepřipustí schvalování tohoto teroristického útoku. To je velmi dobré.

Musíme diskuze na sítích zklidnit, protože tady jde skutečně o hrozbu pro demokracii a to je asi také ten důvod, proč Evropská komise chce sociální sítě monitorovat. nejde tady o potírání svobody slova, ale jde o to bránit demokracii.

Kromě nahlašování příspěvků ať už provozovatelům nebo dokonce policii, jaké další nástroje může obyčejný člověk využít v boji proti nenávisti na internetu?

Selma Muhič Dizdarevič

To je jedním z našich cílů. Jde o to snažit se najít nějaký společný způsob, jak identifikovat, analyzovat, reportovat a jak proti nenávisti bojovat. V rámci projektu probíhají e-learningové kursy pro aktivisty a aktivistky, pro moderátory diskuzí ale i pro veřejnost, kde se člověk může naučit, jakým způsobem reagovat na nenávist na síti. Tzn. například se okamžitě nepouštět do nějakých hádek, dělat stejné chyby, jako dělají podle nás lidé, kteří nenávist šíří.

Záleží vždy na tom s kým diskutujeme. Někteří lidé mohou třeba šířit nenávist jenom z důvodu, že jsou špatně informováni, mají strach nebo obavy. Samozřejmě, že jsou lidé, kteří jsou informováni perfektně a nenávist šíří záměrně, s takovými nemá asi žádná diskuze smysl.

ROMEA je členem mezinárodní sítě INACH. Můžete ve stručnosti představit INACH?

Gwendolyn Albert

INACH byl založen v roce 2002 a nyní sdružuje  desítky organizací z 20 zemí po celém světě. INACH sídlí v Amsterodamu a zaměřuje se na boj proti diskriminaci a nenávisti na internetu. členské organizace se snaží nastolit toto téma a poukázat na nebezpečí, které s šířením nenávisti přes internet souvisí.

INACH pravidelně pořádá své výroční zasedání v různých zemí a vždy se zaměřuje na konkrétní téma. Letos 30. 10. 2019 takové zasedání proběhne v Praze a ROMEA se na něm organizačně podílí. Konference bude zaměřená na šíření anticiganismu v kyberprostoru.

Budou tady nejen členové INACHu, ale spousta dalších přednášejících, především Romů a Romek ale nejen. Budeme společně diskutovat o tom co dělá nebo nedělá Evropské komise pokud se jedná o přesah z internetového prostředí do reálného prostředí. Budeme společně vymýšlet strategie a chceme si vyměnit zkušenosti, jak se na to dívají důležití aktéři jinde v Evropě nebo ve světě.

Myslím si, že je velmi důležité, že se dávají dohromady dva takové světy. Lidé, kteří se zabývají v různých zemích kybernenávistí a experti na anticiganismus v Evropě.

DOKUMENT