Na prezidenta snad bude kandidovat i Romka

Dušan Lužný (1964) vystudoval sociologii a filozofii, v praxi se zaměřoval na
výzkum nových náboženských hnutí. Pracoval na Filozofické fakultě Masarykovy
univerzity v Brně jako akademik – religionista, k tomuto oboru se váže i většina
jeho odborných textů. V posledních letech se angažoval ve Straně zelených,
uvažovalo se o něm jako o možném ministru školství. Současný ministr školství
Ondřej Liška ho letos v březnu jmenoval náměstkem.

Na ministerstvu školství byste měl mít na starosti multikulturní výchovu a
národnostní menšiny. Jak velká část z toho se týká přímo Romů?

Přesněji řečeno – budu řídit politiku ministerstva v oblasti vzdělávání dětí
se sociálním znevýhodněním. Romové, tedy část příslušníků romské národnostní
menšiny, bohužel spadá do této kategorie. Ale jak víme, otázka sociálního
znevýhodnění se netýká všech Romů, a také se netýká výhradně Romů, protože do
této kategorie jistě patří také část většinové společnosti a zahrnuje také
azylanty. Nově vzniklá skupina bude mít dva odbory: odbor rovných příležitostí
ve školství a odbor prevence a institucionální výchovy.

Pokud jde o multikulturní výchovu, chtěl bych, aby nešlo jen o vzdělávání
příslušníků národnostních menšin, které u nás žijí. Dnes dochází ke stále
intenzivnějšímu kontaktu různých kultur. Multikulturní výchova to musí
reflektovat a přinášet informace o různých kulturách a náboženstvích současného
globálního světa.

O vzdělávání Romů jako nutné podmínce jejich úspěšné integrace se hovoří
už řadu let, různé instituce na tom roky pracují. Co se tedy dosud dělalo
špatně, že je nutné přicházet opět s dalšími změnami?

V posledních letech se v oblasti vzdělávání Romů udělalo dost. Existuje řada
koncepčních materiálů vlády, jednotlivých resortů, aktivně pracuje mnoho
nevládních organizací. Ministerstvo vypisuje několik dotačních programů, které
mají za cíl napomoci integraci Romů či vytvořit podmínky, aby se romské děti co
nejdéle zúčastnily hlavního vzdělávacího proudu a předčasně nerezignovaly na
svou vzdělanostní kariéru. Myslím, že nastala doba vyhodnotit dosavadní politiku
v této oblasti, porovnat efektivitu vynaložených prostředků a úsilí a zamyslet
se co dál. Musíme zhodnotit, které nástroje se osvědčily – třeba přípravné
ročníky na základních školách či asistenti pedagoga – a ty podporovat více. Zde
musí ministerstvo zintenzívnit spolupráci s nevládními organizacemi, s
ministerstvem práce a sociálních věcí a také s nově vzniklou Agenturou pro
odstraňování sociálního vyloučení.

I když podrobnou koncepci odbourávání bariér v přístupu ke vzdělání budete
teprve vypracovávat, mohl byste už teď heslovitě popsat, k jakým opatřením dojde
a co od nich očekáváte?

S ministrem Liškou jsme se dohodli, že do konce školního roku připravíme
konkrétní opatření, která chci už v průběhu jejich přípravy konzultovat s
dalšími partnery od Rady vlády pro záležitosti romské komunity až po nevládní
organizace či jedince, angažované při vzdělávání Romů. Jde mi ale hlavně o
důkladnou a nestrannou analýzu stávajícího stavu. Provedeme sociologický výzkum,
který zjistí, kolik romských dětí studuje ve speciálních školách a také rozbor
metod a způsobů zařazování romských dětí do speciálních škol. Nezapomeneme ani
na analýzu transformace zvláštních škol, která zjistí, jakým způsobem je ve
školách definován a předáván informovaný souhlas rodiče s přestupem žáka do
režimu základní speciální školy.

Bariéry leží v několika oblastech. Na straně školského systému, tedy státu, a
zde ministerstvo musí odstranit všechny prvky, které by mohly vést k segregaci.
Dalšího aktéra představuje veřejnost se svými stereotypy a předsudky. I tady
musí být ministerstvo aktivní a připravit komunikační strategii, která napomůže
tyto stereotypy prolomit. A nakonec, třetím vrchol tohoto trojúhelníku tvoří
samotní Romové. Bez toho, aby se sami snažili zlepšit svoji situaci, vyjdou
všechny snahy státu nazmar. Romové si musí uvědomit, že vzdělání představuje
hodnotu, která jim a jejich dětem umožní žít v důstojných podmínkách, že jde o
nezbytný předpoklad úspěchu. V tom mají zcela nezastupitelnou roli nevládní a
především romské organizace. Je-li pravda, jak někteří říkají, že žijeme v
období „romského národního obrození“, pak by měly vyvíjet opravdu intenzivní a
celoplošnou aktivitu vlastní romské organizace „obrozenecké“ organizace, včetně
těch vzdělávacích. Takové organizace existovaly ve všech „národních obrozeních“
v různých částech světa.

Těší nás, že se zvyšuje počet Romů studujících na vysokých školách včetně
studia doktorského. Ale je jich pořád málo. Samotní vysokoškolsky vzdělaní a
úspěšní Romové jsou nejlepším nástrojem prolomení stereotypů veřejnosti. Jako
optimista věřím, že se dožiju doby, kdy na českého prezidenta bude kandidovat
Romka. A že nad tím nikdo nebude kroutit hlavou.

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE

Rozhovor vyšel také v listu Romano hangos č. II. / 2008, dostupném na
http://www.srnm.cz