Michala Toráčová: Můj vzor? No přece Naomi Campbell

Hip-hopeři, to jsou ti američtí černoši, co dělají při tanci ty posuňky
rukama, odsekávají krátké sloky jadrných textů, nosí zlaté řetězy a chodí s
exkluzivníma kočkama. Tak nějak vypadala vědomost o onom hudebním stylu u autora
tohoto textu, jehož hlubší vzdělanost v hudebních žánrech v 80.-90. letech
skončila na kapelách jako Půlnoc, Garáž, Plastic People, punkový Šanov, Dead
Kennedys atd. Platí všechny ty „černošské“ atributy i pro specifický romský hip-hop?
Na to jsme se snažili odpovědět v minulých číslech RH, kdy se představil
Lukrecius Chang a jeho přátelé z Karviné, kteří dělají rap. A jak je tomu s
partnerkami hip-hoperů? To přibližujeme textově i obrazově v následujícím
rozhovoru s Michalou Toráčovou.

Pár životopisných údajů na začátek. Co a jak dělají rodiče, případně
sourozenci?
Zdravím vás. Narodila jsem se v Karviné v roce 1987. Moji rodiče jsou velice
dobří lidé. Mám dva sourozence, sestru Martinu a bratra Mirka.

Chodilo vás na základní školu víc romských žáků? Jak vás brali ti
neromští, setkala jste se z jejich strany či ze strany učitelů s nějakou
diskriminací?
Základka byla super, velice ráda na ni vzpomínám. Ve třídě jsem byla sice
jediná romská holka, ale ne, nikdy jsem nepocítila žádnou diskriminaci.

Kdy jste poprvé začala přemýšlet o tom, že byste se věnovala fotomodelingu?
Co vás k tomu přivedlo? Jaké máte vzory?
Fotomodeling se mi zamlouvá už delší dobu. Aktivně jsem se mu začala věnovat
v roce 2008. Bavilo mě na tom to, že na fotce se jakoby dokážu proměnit v jinou
osobu. Můj vzor je Naomi Campbell.

Můžete
popsat svoje oblíbené dívčí nebo módní časopisy, které jste četla, případně
televizní pořady pro mladé, které sledujete?
Tak třeba časák Yellow. V TV toho moc není, tak sleduju Modní Fashion na
internetu.

Hudební styly, gádžovské i romské: koho a co zbožňujete, co naopak
nemusíte? A proč?
Poslouchám všechno, ale převážně black music a romské věci. Nemusím techno a
country, nemám k nim jednoduše vztah.

Přináší vtah s hip hoperem i nějakě drsnější zážitky? Zažila jste např. už
nějakou pouliční bitku? Nebo se o těch drsných situacích jenom zpívá na jevišti?
Zážitky mám celkem dobré. Zatím si nikdo nedovolil nic, protože to co Chang
rapuje, tak to myslí vážně. Lidi ho prostě respektují nejen kvůli rapu, ale i
proto že je bojovníkem.

Na promo fotce skupiny na vašem facebooku držíte pistoli. Odhaduju to na
italskou Berretu ráze 9 mm. Už se někdy hodila?
Pistole je půjčená od kámoše. Jde jen o plynovku. Zatím se nehodila, ale
někdy mám dojem, že bych ji fakt použila.

Mohla byste nějak rozvést vaše sny a přání co se týká světa módy nebo
fotomodelingu?
Ráda bych se uplatnila ve světě fotomodelingu pod nějakou firemní značkou.
Můj sen? Chtěla bych se vyfotit s Nicole Scherzingerovou. Mám svůj profil na
www.fotopatracka.cz a tam mi chodí nabídky. Podle toho se rozhoduji, jestli
příjmu nabídku na focení. Fotila jsem se u spousty fotografů a mezi mé favority
patří Vladimír Kozelek. Fotomodeling dělám sólově.

Hovoříte romsky? Máte předky ze Slovenska tak jako většina, nebo jste
třeba Olaška nebo Sinti?
Samozřejmě romsky hovořím, já i celá moje rodina. Moji rodiče pochází ze
Slovenska.

Které hudební skupiny máte v oblibě?
Líbí se mi Kmeťoband, Rytmus, Kajkoš, Gipsy Tyson, a samozřejmě nejvíc
Lukrecius Chang.

A na závěr – čeho se vám nedostává v Romano hangos, které věci byste si
tam představovala jinak?
V romském tisku by neměla chybět nabídka volných pracovních míst pro Romy a
víc kultury.

Vychází v Romano hangos 16-2010 na
www.srnm.cz