Marcela Gabčová: Cesta z neziskovky do Monster Worldwide

Společenstvím Romů na Moravě (SRNM) prošla řada lidí. I Marcela Gabčová. Její
cesta je výjimečná tím, že se z neziskového sektoru postupně propracovala až na
post v mezinárodní společnosti. Zvládá holandštinu, má řadu přátel mezi Neromy.
Dokáže se pohybovat v prestižní instituci, a přitom dál mluví romsky, považuje
se za Romku a neskrývá to. No není to hned důvod k obsáhlému rozhovoru?

Vyrůstala jste dlouho ve Vracově u Hodonína. Jak vypadá dětství Romky na
menším městě? Kamarádi, škola, okolí, atd.?
Ve Vracově jsem vyrůstala od svých tří let a dosud zde taky bydlím. I když mám
své zaměstnání v Brně, rozhodla jsem se tu také i se svou dcerkou zatím zůstat.
Možná právě z toho důvodu, protože je pro mě velmi důležité v jakém prostředí má
dcera vyrůstá. Abych byla konkrétnější, lidé ve Vracově nás považují za velmi
slušnou romskou rodinu. Pamatuji si dobu, kdy to rodiče ze začátku s okolím
neměli lehké, postupem času se ale vše změnilo. Lidé nás přijali a my jako
rodina jsme si zde našli své místo. A v tom spočívá i rozdíl jak se vás okolí
naučí vnímat na menším městě a jak ve velkoměstě. Tam, kde přebývá více Romů,
tam nás také okolí soudí bohužel dle většiny. Tím ovšem nechci říct to, že ani
na menším městě se nepotýkáme s nějakou diskriminací.

A v Hodoníně, kde jste absolvovala obchodní akademii? Co zkušenosti ze
střední školy? Stalo se vám někdy, že kromě obvyklé averze vám třeba romský
původ naopak pomohl, že jste byla třeba braná jako něco exkluzivního,
výjimečného?
Něco exkluzivního určitě ne, ale netradičního ano. Je pravda, že jsem v té době
působila na obchodní akademii jako jediná Romka. Můj romský původ mi nijak
nepomohl, ba naopak své znalosti a vědomosti jsem se musela o to víc snažit
prokázat. Tak tomu je i v mém nynějším zaměstnání. Naštěstí tomu tak nebylo u
všech profesorů a na dobu ze střední školy velmi ráda vzpomínám.

Na Masarykově univerzitě v Brně vás zaujal jaký obor? A využila jste to
pak v některém zaměstnání?
Studovala jsem dálkově sociální pedagogiku již při mém prvním zaměstnání v Brně
a to v neziskové organizaci IQ Roma servis. Dokončila jsem zatím jen bakalářské
studium. O magisterském studiu stále ještě uvažuji, a doufám, že jej v budoucnu
někdy dokončím.

Mezi jazyky, které ovládáte, uvádíte na svém profilu na facebooku
holandštinu. Jak jste se k ní dostala, to není zrovna obvyklé… Nestačí k
domluvě s každým Holanďanem angličtina? Asi jste tu řeč musela mít kvůli něčemu
ráda…
Dostala jsem se k ní při mém odjezdu do Nizozemí, kam jsem na dva roky hned po
maturitě odjela pracovat jako Au-pair. Au-pair se může stát mladá dívka nebo
chlapec se znalostí jazyka země, kam se chystá. Práce zahrnuje pomoc v
domácnosti a péči o děti. Mým původním záměrem tohoto pobytu bylo zdokonalit se
v angličtině, ale rodina, u které jsem bydlela, mi až při příjezdu k nim
oznámila, že se musím kvůli dětem naučit holandštinu. Tato zpráva mě nijak
nenadchla, obzvlášť, když jsem slyšela ten hrozný „chrochtavý“ jazyk. Dnes jim
za to ovšem můžu velice poděkovat. S výukou jsem začala hned a kupodivu mi to
šlo velice rychle. Samozřejmě i angličtina k domluvě stačí. Nepotkala jsem ani
jednoho Holanďana, který by anglicky neuměl, ale tak jako nás potěší, když
nějaký cizinec mluví česky, i Holanďany potěší to, když někdo ovládá jejich
rodnou řeč.

Romštinou, třebas jen částečně, mluvíte občas taky?
Ano, snažím se. Nepoužívám ji často, ale pokud se naskytne možnost, tak se za to
nijak nestydím, ba naopak jsem ráda a hrdá na to, že ji také ovládám. Je velká
škoda, že potkávám čím dál víc Romů, kteří romsky vůbec neumí. Má dcera zatím
aktivně romsky nemluví, ale romštině rozumí a to je už víc než dost. Jedno staré
moudro praví: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem! Neznám důvod, proč by se
toto přísloví nemělo týkat také romštiny!

Kterými zaměstnáními jste prošla? Váš současný zaměstnavatel – Monster
Worldwide – to zní dost honosně. Čím se u téhle společnosti zabýváte? Pracují
tam někde v okolí na podobných pozicích taky Romové?
Abych to stručně shrnula, v Brně jsem začínala pracovat v neziskových
organizacích IQ Roma servis a ve Společenství Romů na Moravě (SRNM) na různých
pozicích. Např. jako terénní-sociální pedagogický pracovník, poradenský a
vzdělávací pracovník, později jako koordinátorka projektů. Poté jsem přešla do
indické outsourcingové společnosti Infosys. Zde jsem nabyla zkušeností v oblasti
administrativy a styku se zahraničními klienty.
Následně se mi naskytla možnost využít znalost holandského jazyka v americké
společnosti Monster Worldwide. Nabídku jsem samozřejmě okamžitě využila. Kdekdo
si myslí, že tato společnost je klasická personální agentura, ale není tomu tak.
Monster Worldwide v podstatě funguje jen prostřednictvím svých vlastních
webových stránek, které jsou běžně známé jako pracovní desky. Zjednodušeně
vysvětleno, zaměstnavatelé si na těchto stránkách můžou podávat inzeráty na
nabídku volných pracovních míst, určit si zde své pracovní požadavky, kritéria
apod. Naopak ti, co práci hledají, nebo-li „uchazeči o zaměstnání“, si zase
můžou na těchto stránkách založit svůj vlastní účet se svým vlastním
životopisem. Při tomto úkonu se automaticky dostávají do tzv. „databáze
životopisů“ a zaměstnavatelé si je tak můžou podle svých zadaných kritérii
vyhledat a následně uchazeče o zaměstnání sami kontaktovat. Taktéž to funguje i
opačně, kdy uchazeč o zaměstnání může na daný inzerát reagovat a sám tak
zaměstnavatele oslovit. Celý princip je velmi jednoduchý a zároveň efektivní.
Na začátku své kariéry v této společnosti jsem pracovala jako operátorka na
telefonu. Přijímala jsem hovory z Nizozemí a Belgie a přicházela tak do kontaktu
se širokou veřejností a zaměstnavateli. To vše probíhalo samozřejmě v
holandštině. Nyní spolupracuji jen s obchodními zástupci naší společnosti, kteří
uzavírají smlouvy – objednávky – se zaměstnavateli na nákup našich produktů. Mým
úkolem je tyto smlouvy zkontrolovat. Každá smlouva musí obsahovat veškeré
náležitosti tak, aby byla právně platná. A následně ji zpracovat pro finanční
oddělení, popřípadě smlouvu vrátit zpět obchodnímu zástupci, aby smlouvu upravil
dle mých pokynů. Tato práce mě velmi baví. Nakonec je to znát i na mém ocenění
za nejlepšího agenta za poslední dva měsíce z celkového počtu asi 20 lidí.
Ocenění přišlo ze strany obchodních zástupců v Holandsku a Belgii, což je pro mě
o to víc potěšující.

A ještě otázku, zda-li v okolí pracují na podobných pozicích také jiní
Romové…
Ano. Je to má sestřenice, která je nadále zaměstnána v Infosysu.

Je podle vás – když to hodně zjednodušíme – role a postavení ženy řekněme
v „průměrné“ české a „průměrné“ romské rodině podobné? Nebo jiné? V čem? Ptám se
proto že takto se občas v časopisech taky hodnotí různé postavení třeba Češek,
Francouzek, Američanek, Japonek apod.
Od pradávna se ví, že základní jednotkou romské společnosti je rodina, tudíž i
postavení ženy má svou významnou roli. Úkolem muže bylo vždy rodinu finančně
zabezpečit. Žena byla ta, která měla na starosti „jen“ chod domácnosti a výchovu
dětí. V současné době, vlivem majoritní společnosti, emancipace romských žen a
také socioekonomické situace, tento zvyk zaniká. Tudíž nemohu říci, že bych
vnímala v současnosti nějaký rozdíl mezi postavením ženy v „průměrné“ české
rodině a „průměrné“ romské rodině.

Kde byste jednou chtěla vidět svou dceru, na jako profesní dráhu ji
nasměrovat? Co ji teď nejvíc baví a do jaké třídy chodí? Setkává se s
diskriminací nebo není žádný problém?
Myslím si, že je ještě příliš brzo, abych rozpoznala na jakou profesní dráhu ji
už nasměrovat. Nyní bude navštěvovat 3. třídu ZŠ ve Vracově a ze všeho nejvíc ji
zatím baví matematika a výtvarná výchova. Jako její matka mohu jen říct, že je
velmi kreativní a všestranná a já osobně jsem na ni velmi pyšná. S diskriminací
se zatím nesetkala a doufám, že také nesetká.

Máte teď víc přátel mezi Romy nebo Neromy?
Abych pravdu řekla, tak mezi Neromy. Není to ovšem proto, že bych si přátele
vyhledávala jen mezi Neromy, ale je to jen díky tomu, že s Romy do kontaktu moc
často nepřicházím. V mém zaměstnání se pohybuji ve větší míře mezi cizinci. A ve
Vracově jak jsem již psala, jsme jediná romská rodina a v blízkém okolí moc Romů
také nebydlí.

Z celé té složité problematiky česko-romského soužití – co by se podle vás
především mělo nejdřív změnit na straně většinové společnosti, a co u Romů, aby
se věci pohnuly kupředu?
Možná to bude znít ošuntěle, ale nic víc, než-li jen vzájemná tolerance a ochota
dát jeden druhému šanci. Romové by se měli snažit pokud možno co nejvíc
vzdělávat, nevzdávat se a snažit se to někam dotáhnout, protože nikdy nevíte
„kdy a kde“ se na vás usměje štěstí. Ze strany majoritní společnosti – nemít
vůči nám tolik předsudků a pokud se najde někdo z Romů, který by chtěl pracovat,
tak mu tu šanci také nabídnout. Vždyť od toho je přece tzv. zkušební doba! Říkám
to proto, protože vím jak moc těžké je pro Roma si nějakou práci najít. Mnohdy
se Rom tolik snaží zaměstnat, a přitom nemůže, protože je na něj ze strany
majoritní společnosti nahlíženo jen jako na „Roma“.

Kdo je autorem té série fotek na vašem facebooku, které tady částečně
přetiskujeme?
Moje dobrá kamarádka, mimochodem Romka. Je velmi šikovná. Když jsem se sama
nakonec viděla, nevěřila jsem, že jsem to já.

Chtěla byste někdy třeba něco nafotit pro nějaký módní časopis? Měla jste
nabídky?
Nabídky jsem neměla a popravdě jsem o tom ani nikdy neuvažovala.
Ptal se Pavel Pečínka

Vyšlo v Romano hangos 8-9/2011 na
www.srnm.cz