Ladislav Bílý: Součástí života jsou práva i povinnosti

Rozhovor s Ladislavem Bílým, předsedou velmi úspěšného Romského občanského
sdružení v Karlových Varech (ROSKV), které se věnuje především právnímu
poradenství a podporuje vzdělanost Romů. „Založení našeho sdružení předcházelo
mnoho faktorů. Kolem roku 1996 – 7 moje účast na různých akcích a demonstracích
proti narůstajícímu extremismu v České republice, kterým předcházelo zabití
některých Romů, například Tibora Danihela či Heleny Biháriové extremisty,“ říká
Ladislav Bílý o důvodech, které vedly k založení Romského občanského sdružení.

V
roce 1997 byl Bílý účastníkem různých besed a porad v Praze při první vlně
odchodu Romů do Kanady. Byl také členem Grémia romských regionálních
představitelů (GRRP) se sídlem v Rokycanech. Absolvoval i několik cest do
zahraničí na různé konference a školení. „Na konci roku 1998 jsem oslovil
několik svých romských přátel a založili jsme přípravný výbor, zpracovali
stanovy a následně je zaregistrovali u Ministerstva vnitra ČR. Na začátku roku
1999 následovala valná hromada členů, kde se volilo vedení ROSKV a já byl zvolen
předsedou,“ dodává Bílý.

V jakých podmínkách jste začínali a jak to vypadá dnes?

Podmínky jsme měli stejné jako každá jiná romská neziskové organizace. Po
předložení vize – projektu, nám karlovarská městská rada vyšla vstříc a
pronajala nám na konci roku 1999 námi navrhovanou kancelář, prostor, kde se
setkáváme. Vize se jmenovala „Romské kulturní a informační centrum“. Tento název
a vizi naplňujeme již desátým rokem.

Čím se vaše sdružení zabývá, co nejvíc trápí vaše klienty?

Romské občanské sdružení svou práci přetransformovalo a od roku 2005 plně
provozuje Občanskou poradnu Karlovy Vary, která nabízí bezplatnou právní pomoc.
Jsme právoplatnými členy Asociace Občanských Poraden se sídlem v Praze. Poradna
pracuje každý den a její pracovníci jsou jak Romové tak i Neromové. Pro
bezplatnou právní radu si k nám můžou přijít všichni bez rozdílu vyznání či
národnosti. Není určená bohatým a movitým lidem. Problémy, které trápí naše
klienty (Romy i Neromy), plynou ze života… nájemní a majetkové vztahy, právní
vztahy, také mezilidské vztahy, občanství, dluhy a exekuce, soudní vystěhování,
pracovněprávní vztahy. Samozřejmě, že se zabýváme terénními programy, které jsou
úzce svázané a propojené s prací naší poradny.

Jak to u vás vypadá se vzděláváním Romů, například s umísťováním dětí do
(dřívějších) zvláštních škol?

Ano, stále přežívá tento trend, že předškolní romské dítko je po testech
zařazeno do zvláštní školy. Musím ale také říct, že na vině jsou někdy i romské
rodiny, matky. Souhlasí s přeřazením svého dítěte jen proto, že tam chodí jejich
příbuzný apod. Je to stejné, jako jinde v České republice. Řešili jsme takovéto
kauzy celkem dvě. Na konci roku 2008 (po známé a všemi médii prezentované kauze,
v níž Národní garda, vyslaná Národní stranou, hlídkovala u školy J. A.
Komenského v Karlových Varech – Drahovicích) jsme nabídli naši spolupráci
školskému úřadu v Karlových Varech. Nyní rozjíždíme projekt z názvem „Škola
základ života“. Projekt bude zahrnovat besedy a semináře na školách v Karlových
Varech a následně po celém karlovarském okrese pro první i druhý stupeň
základních škol. Besedy a semináře budou na téma „Kdo jsme, historie Romů“. Dále
besedy s romskými rodiči u nás v romském centru, volnočasové aktivity pro děti a
mládež, kde si můžou za dohledu asistentů psát úkoly a doučovat se.

Je na karlovarsku hodně diskriminace, případně napadání Romů?

Na karlovarsku je momentálně situace trochu jiná, a to díky práci naší občanské
poradny, terénních sociálních pracovníků a spolupráci s policisty. Samozřejmě,
že určitá diskriminace tady funguje, ale ne všichni jsou schopní to nahlásit.
Někteří Romové to prostě přejdou. K napadení Romů u nás dochází velmi zřídka,
musel bych hodně zpátky, do jiného roku, kdy byli extremisti v našem městě
aktivní. Vysvětlení: dlouhodobě spolupracujeme s policií, hlavně s těmi
policisty, kteří pracují v protiextremistickém.

Naše práce spočívá především v „prevenci“. Naši terénní sociální pracovníci
preventivně zajíždějí do oblastí, kde se vyskytují problémy. Terénní pracovníci
mají rozdělené oblasti působnosti, klienti je znají a mají na ně kontakt. V
případě potřeby terénní pracovník vyjíždí za klientem. Třeba i v sobotu a v
neděli.

Na stránkách serveru Romea.cz probíhá diskuse na téma, co
by měli Romové i majorita udělat pro lepší soužití. Máš obrovské zkušenosti z
práce v terénu. Jak by se soužití Romů s lidmi z majority dalo zlepšit?

Začnu trochu netradičně. V roce 2006 mi zemřela manželka, se kterou mám již dvě
dospělé děti. Byli jsme normální romská rodina, s romskými rodiči a prarodiči.
Po roce jsem si udělal známost a nyní žiji ve společné domácnosti s přítelkyní,
která je etnická Češka. Její rodiče jsou etničtí Češi i její prarodiče, prostě
celá rodina. Rodina přítelkyně mě přijala vskutku výtečně, bez jakéhokoli
podezřívání nebo strachu, že jsem Rom. Taktéž je to u mé rodiny, moji přítelkyni
berou takovou, jaká je, a respektují, že spolu žijeme. Nic víc není třeba.

Co by pro zlepšení soužití s majoritou měli udělat Romové?

Romové by především měli zůstat Romy, neprodávat se, neutíkat od problémů.
Postavit se za své romství a za svůj národ. Hodně důležité je přihlásit se ke
svému romství (ne jako při sčítání lidu v roce 2001), což je moc důležitá a pro
nás velmi potřebná věc.

Práva a povinnosti občana jsou nedílnou součástí pro život. Musí je dodržovat
všichni beze zbytku, nehledě na národnost a barvu kůže. Proto i někteří Romové
by měli toto vědět a dodržovat. Některé romské rodiny by měly více přemýšlet o
své budoucnosti, svých dětí – věnovat se svým dětem naplno, posílat je do školy,
dbát na vypracovávání domácích úkolů a přípravu na další den, zajistit jim
mimoškolní aktivity u různých neziskových organizací ve městě, které jsou vesměs
zdarma. Pokud nepracují, měli by si hledat sami práci, nesedět doma na zadku,
začít třeba podnikat, ať už v nekvalifikovaných profesích – úklidové a čisticí
práce, úklidy prostranství apod. Všude, v každém městě, je špíny až, až. Vím, že
je v dnešní době těžké hledat si práci, když ji nemají ani Češi, ale snaha se
vždy cení, včetně spolupráce s úřady atd.

A co by pro lepší soužití měla udělat majorita?

Majorita by měla zajistit všem, nejen Romům, bezpečnost (Policie České
republiky) a vymahatelnost práva (funkční soudnictví). Odsoudit jakékoliv
fašistické či neonacistické nátlaky na Romy formou demonstrací (viz. Litvínov
Janov) a fyzické násilí na Romech ze strany extremistů. Toto už tady bylo před i
během světových válek, různými pogromy a lynči počínaje a koncentráky a
plynovými komorami konče.

V posledních letech evidentně vzrůstá krajně pravicový extremismus, hlavně na
severu Čech, na severu Moravy a ve Slezsku. Média se tím sice příliš nezabývají,
ale podle našich zkušeností z praxe se strmě zvyšuje počet i míra násilí,
kterého se na Romech, cizincích a ideových odpůrcích dopouštějí neonacisti,
rasisti či takzvaní hooligans, tedy fotbaloví pseudofanoušci. Jaké jsou podle
tebe příčiny tohoto jevu?

Doba a společnost jim to dovoluje. Je třeba to tvrdě potírat a řešit. Práci by
měli zlepšit policisté i soudci.

Co vede k tomu, že extremisti jsou agresivnější než dříve? Nemám na mysli jen
útok zápalnými lahvemi ve Vítkově, tato kauza je jen vrcholem celého ledovce.

Radikalizace extremismu je na vzestupu v celé Evropě. Na Balkáně v devadesátých
letech (Kosovo, Bosna, Albánie, Makedonie…atd.) byly etnické války. Vždy když je
špatně, dnes během světové finanční krize, tento fenomén vyvolává extrémní
situace a dává volné pole působnosti všem těmto extremistům k jejich plné
činnosti. Někteří bohatí jedinci (továrníci, podnikatelé) tyto extremistické
skupiny finančně podporují. Jak se říká… „V bordelu se vždy nejlépe „podniká“ a
realizují veškeré černé podnikatelské činnosti“. Od prodeje zbraní až po drogy.
Extremisti mají za úkol destabilizovat systémy v zemích, kde žijí. Vyvolávat
nepokoje a manipulovat s veřejností tím, že poukazují na neřešení určitých
záležitostí. Například u nás se extremisti zaměřili na Romy, nejčastěji přitom
uvádějí tyto důvody: „Cigáni dělají bordel kolem svého obydlí, ruší noční klid,
neposílají své děti do školy atd. Nejčastější a nejoblíbenější slogan extremistů
je „Cigáni nechtějí pracovat, zneužívají sociální dávky, které my, Češi, musíme
platit ze svých daní“. Tento výrok byl a je velmi oblíbený i u některých
politiků v tomto státě.

Důvodem agresivity extremistů je také nicotná trestní postižitelnost za jejich
činy. V dnešní době mají extremisté mezi sebou kvalitní advokáty, kteří jim
radí, jak mají vypovídat, jak se mají chovat u výslechů a soudů. Pokud je soud
odsoudí, ve většině případů jsou to tresty pod hranicí zákona. Dostanou tedy
nižší trest, který si ale mohou odpykávat ve speciálním programu pro extremisty,
v němž se mj. účastní video projekcí tematicky zaměřených na jejich ideovou
očistu. Mají dobrou stravu, zacházení a také možnost podmínečného propuštění z
výkonu trestu za dobré chování, což se stává velice často.

Poslední a velmi důležitý aspekt vyšší agresivity extremistů v České republice
je politická benevolence. Až do roku 2009, kdy po pádu koaliční Topolánkovy
vlády přišla úřednická vláda a začala v tomto směru jednoznačně jednat, všichni
politici před tímto problém utíkali, zakrývali si dlaní obličej a zacpávali uši.
Důvod? Měli a mají strach o své voliče, a také, že by se už nemuseli dostat na
své dlouholeté posty.

Jak by se k extremismu měli stavět Romové?

Měli by se zajímat o extremisty ve svém okolí, v místě bydliště. Měli by je
znát, aspoň některé. Spolupracovat s romskými ale i neromskými neziskovými
organizacemi, které se tím zabývají.

Měli by se Romové, samozřejmě striktně v rámci zákonů, snažit o sebeobranu
zakládáním místních domobran, nebo se mají i nadále spoléhat na stát?

Domobrana není nutná, je však nutné být v kontaktu se svými vrstevníky a rodinou
třeba jen přes mobilní telefon. V každém větším městě existuje nějaká romská
neziskovka, na kterou by se měli Romové vždy obrátit, pokud je napadnou
extremisti. Nezisková organizace zajistí další postup. Dle mého názoru by měli
mladí Romové více sportovat, aby byli zdatní. Více se zajímat o sporty jako je
box, judo, karate a další bojová umění. Hlásit se k vojenské službě, která je
dnes sice výběrová, profesionální, nikoliv však nedostupná.

Co by měla proti narůstajícímu násilí dělat majoritní část společnosti?

Jednoznačně je odsoudit, dát najevo všem pochybným fašistům, neonacistům i oněm
fotbalovým pseudofanouškům, že pro tento styl žití a „fandění“ není v tomto
státě místo.

Na internetových fórech a diskusích pod články se rasisti domlouvají na
násilných útocích a vedou opravdu nechutné a cynické řeči. Jenom k Vítkovu a
malé Natálce toho tito primitivové napovídali hodně, například, že „tři zápalné
lahve nestačí“ a příště je třeba jich použít víc. Je podle tebe přednější
svoboda slova, která umožňuje i výzvy k násilí, nebo by se měl stát snažit
internetový prostor v tomto smyslu nějak omezit?

Určitě by se tím měly zabývat určité složky tohoto státu, nenechat to bez
povšimnutí. Vždyť takto přeci (přes internet) neonacisti z Národního odporu
plánovali napadení rodiny samotného premiéra Fischera a jiné útoky.

Co bys v této souvislosti vzkázal lidem z majority i Romům?

Jsme jenom lidi, kteří tu jsou jen na chvíli, za několik let, měsíců, týdnu,dnů,
hodin zde nemusíme být. Nemusíme se milovat, stačí se jen respektovat, chovat se
k sobě slušně, dát člověku úctu, toť vše.